Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dakar 2019, ohlasy Čechů 2.den: Prokopův postup

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)
Čeští závodníci pokračují na 41. ročníku Rallye Dakar 2019 v kompletním složení ve všech pěti kategoriích. V úterý museli překonat 342 kilometrů měřeného úseku na cestě do San Juan de Macrona.

Druhá etapa Dakaru vedla stále na jih od Limy, podél známého území Nasca, avšak závodníci neměli na prohlídky bájných míst ani pomyšlení. Na ně čekalo kilometry v měřeném úseku, který vedl po většinou v písčitých oblastech, menších dunách a rychlých úsecích podél moře.

Když Litevec blokuje

Prokop se po technických potížích v první etapě musel prokousávat polem jezdců z dvaadvacátého místa na startu, což byla hlavní obtíž, která mu zabránila předvést ještě lepší výsledek, než 12. místo v klasifikaci etapy. Velice dobrý výkon ho tak posunul ze 46. na 18. příčku celkového pořadí.

Martin Prokop: „Etapa byla hodně dlouhá a konečně jsme se pořádně svezli. Už ráno jsem ale tušil, že auta před námi budou dělat problémy, což se bohužel vyplnilo. Zejména nezklamal jeden litevský pilot, se kterým už mám podobnou zkušenost. Ještě ke všemu mu nefungoval výstražný sentinel, takže od stopadesáteho kilometru, když jsme je dojeli, nás jel balík pěti aut za sebou bez možnosti předjetí. Jinak jsme rychlost, tempo i navigaci měli skvělou a cítili se parádně, ale tohle nás bohužel stálo nějaký čas. Jsem rád, že se posouváme celkovým pořadím dopředu a dál bojujeme, i když zatím to nejde tak, jak jsme si představovali.“

Druhá týmová posádka Ouředníček a Křípal dokončila druhou etapu na 29. místě a celkově jim patří 28. příčka. Tomáš Ouředníček: „Do etapy jsem nastupoval s respektem a snažil jsem se zejména nevyrobit nějakou zbytečnou chybu, která by mne mrzela a ovlivnila celý zbytek soutěže. Bohužel nám asi sto kilometrů před cílem etapy odešel šestý převodový stupeň, což na rychlých úsecích bylo celkem na obtíž.“

Bez tlumičů a s navigační záhadou

Martin Macík ve druhé etapě dojel na perfektním šestém místě a celkově se posunul na osmou pozici. V úvodu i na konci druhé dakarská etapy si závodníci opět užili duny a technickou jízdu. Trať však měla i hodně rychlou část, kterou kamion Martina Macíka prosvištěl maximální povolenou rychlostí 140 km/hodinu. „V úvodu jsme se honili se Šoltysem, což nás trochu zdrželo, takže na začátku, při předjíždění ostatních, jsme se maličko zabrzdili. Ale pak jsme postupně všechny před námi předjeli a dál pokračovali sami ve vlastním tempu,“ popisuje úvod etapy Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing.

Bohužel závodní speciál Franta jel přes 200 kilometrů se zničeným levým předním tlumičem, což nebylo pro posádku úplně příjemné. Obzvlášť poté, co zhruba 80 kilometrů před cílem odešel i druhý tlumič. Ale na podobné situace už je Martin Macík zvyklí a umí si poradit. „Bylo to jen nepohodlné, hlavně v dunách, musel jsem je pokaždé sjíždět do levotočivé zatáčky, aby nárazy tlumilo pravé přední kolo,“ popsal Macík situaci.

V etapě řešila posádka také navigační záhadu. „V jednom místě byl přejezd pisty, kde stál organizátor, a měl nám tu naskočit kontrolní bod. Byl jsem přesvědčen, že bod pípnul, takže jsme pokračovali dál a asi po 500 metrech se na GPSce objevil výstražný trojúhelník, který říká, že jsme minuli bod. Ale znenadání zase zmizel a objevila se šipka ukazující úplně mimo, pryč do dun. Takže jsme byli trochu zmatení a nevěděli, co si o tom myslet,“ popisuje František Tomášek, navigátor kamionu týmu Big Shock Racing. Naštěstí po návratu do bivaku a kontrole GPSky organizátory byly posádce všechny body v pořádku uznány, a tak se mohla těšit z dobrého umístění.

Brabec: Za mě dobré.

Také Janu Brabcovi se druhá etapa povedla a probojoval se pořadím až na skvělou 24. etapovou a 22. celkovou pozici. Honzovi vyhovovaly hlavně úvodní a závěrečné dunové úseky. Ty byly propojeny kamenitým terénem a skalami, které motocyklový jezdec týmu Big Shock Racing nemá právě v oblibě. „S druhou etapou i umístěním jsem maximálně spokojený. Ale jsme tam teď naskládaní v minutách, takže vím, že to bude ještě těžké. S motorkou nebyl vůbec žádný problém, jede perfektně. Za mě zatím všechno dobré,“ zakončil optimisticky Brabec.

Kolomý v 10., Šoltys trpěl

Pilot stáje Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý poskočil do nejlepší desítky, Martin Šoltys druhou etapu protrpěl. „Rozhodně už začal ten pravý Dakar, tak jak pořadatelé avizovali. Je strašně důležité, že obě auta jsou v depu a máme dost času je připravit na zítra. V podstatě jsme přežili tu krizovou etapu, po které loni Kolomý nabral obrovskou ztrátu, se s tím ale popral výborně. Šoltys měl malé komplikace, ale hodina ztráty, kterou nabral, si myslím, že v tomto stylu náročnosti závodu nebude na konci hrát velkou roli,“ řekl manažer týmu Jan Kalivoda.

Kolomý si etapu pochvaloval. V celkovém hodnocení se posunul na devátou pozici. „Tentokrát opravdu parádní trať. Krásný výjezdy v dunách, velké trychtýře. Tatra nás podržela v každé situaci. Měli jsme menší problém s pořadatelskou GPS. Jedna napsala, že bod máme. Druhá zase, že ne, tak jsme se raději pro jistotu vrátili. Dakar je dlouhý a je zbytečné nasbírat tresty hned od začátku a někam se hnát. Rezervy tam jsou a pomalu začneme přidávat. S výsledkem jsem spokojený, na autě není ani škrábanec, takže můžeme pokračovat,“ hodnotil druhou etapu rodák z Bruntálu.

Druhý pilot týmu Tatra Buggyra Racing se musel během druhé etapy vypořádávat s několika komplikacemi a dojel šestnáctý. „Tak nám začal pořádnej Dakar. Hodně kilometrů, jak závodních, tak přejezd. Do nějakého 130 kilometru všechno šlapalo, jak mělo, ale pak nám praskla hadička na dofukování zadního kola. To se přehřálo a bouchlo, takže jsme museli zastavit a něco ztratili. Ke konci jsme pak ještě strávili hodně času hledáním jednoho bodu. Mechaniky čeká přes noc velký servis a my budeme bojovat dál,“ řekl ke druhé speciále Šoltys.

Lopraise přibrzdily tlumiče

Pokud byl pro Instaforex Loprais Team perný už úvodní den, pak druhá etapa z Pisca do San Juanu de Marcona byla ještě o poznání dramatičtější. Tatra Jamal – Queen 69 sice kvůli technickým problémům a dvěma defektům výrazněji ztratila, nicméně posádka Aleš Loprais, Ferran Marco Alcayna, Petr Pokora hlásí: Máme za sebou očistec, ale valíme dál!

Kamiony vyrážely do speciálky až v deset hodin dopoledne, kdy se poušť už stihla ohřát a písek byl hodně měkký a rozježděný od dříve startujících automobilů, motorek a čtyřkolek. Loprais začal speciálku svižně, brzy dostihl prvního soupeře, ale radost netrvala dlouho. „Udělal jsem chybu, když jsem hodně tlačil po dojetí jednoho z kamazů,“ přiznává. „Měl jsem radost a říkal jsem si, že teď vezmeme jednoho po druhém, protože duny jsou naše teritorium. Jenže z jedné duny jsem se pustil rychleji, než bych měl. Při tom se nám odrazila pneumatika a museli jsme měnit defekt. To je v písku vždy složitější, protože tam nelze najít tvrdé místo. Ve finále nám výměna trvala dlouhých dvacet minut.“

Video se připravuje ...

Zničenou pneumatiku musela česko-španělská trojice měnit ještě jednou. „Další defekt jsme měli na nádherné pláži, kde jsem vůbec nečekal, že by tam mohl být nějaký šutr. Najednou ucítili ránu, jakých je za etapu spousta, ale po pěti kilometrech pneumatika úplně explodovala a vzala s sebou i kus blatníku,“ popisuje druhou nepříjemnost dne 38letý pilot.

Největší martyrium však mělo teprve přijít. Posádka bojovala dál, dokud ji nezačaly znervózňovat nepříjemné zvuky a rány do kabiny, kvůli kterým Loprais nejprve zvolnil a pak i zastavil. „Myslel jsem si, že je to nefunkční tlumení kabiny, ale pak jsme dostali strach, že se nám uvolnil motor, což by byl fatální, v etapě neopravitelný problém,“ pokračuje Loprais. „Rozhodli jsme se jet dál, ale bylo to jen takové přežívání.“

Výsledkem je ztráta 85 minut a pokles na 18. místo v průběžném pořadí. Z cíle rychlostní zkoušky musela Tatra se startovním číslem 507 absolvovat ještě přibližně dvouhodinový přejezd do dalšího bivaku, kam dorazila okolo půl deváté už za tmy jako jedna z posledních. Týmu chvíli trvalo, než vůbec našel místo, kde zaparkovat. Následně se potvrdilo, že příčinou problému byly tlumiče kabiny, které tým do půlnoci vyměnil. Teprve pak následovala přibližně dvouhodinová běžná údržba.

„Přežili jsme očistec a snad to bude lepší. Doufám! Protože první dvě etapy pro nás zatím nebyly nic moc, ale teď se to štěstí určitě obrátí. Nevzdáváme to, valíme dál!“ uzavírá Aleš Loprais. Situaci Lopraisovi a jeho parťákům komplikuje fakt, že pro třetí etapu pořadatelé soutěže už dlouho dopředu naplánovali společný start a tím pádem i promíchání startovního pole automobilů, bugin SxS a kamionů. Zatímco jindy vyrážejí nejtěžší stroje na trať až za ostatními, tentokrát pojedou všichni dohromady. Tatra v barvách Instaforex Loprais Teamu odstartuje až jako 85. a okolo sebe bude mít hlavně malé buggy, které bude muset předjíždět, což bude další výrazný handicap.

Klymčiw natáčel hvězdy

Ještě předtím, než se na svou trasu vydaly i všechny doprovody, vyrazil Ondřej Klymčiw manažer týmu Klymčiw Racing na trať. Odtud fanouškům přes živý přenos zprostředkovával atmosféru přímo z úvodu etapy. Naplánovaná trať Ondrovi připomněla loňský závod.

„Vydali jsme natáčet na začátek etapy a soustředili se hlavně na přední jezdce. Tihle kluci jezdí opravdu hezky, takže je radost se na ně dívat. Videa samozřejmě zpracujeme, takže se můžete těšit na další novinky na našem YouTube kanálu. Následně jsme krátce živě vysílali u mě na facebookové stránce, aby si mohli fanoušci také užít závod. Tohle místo jsem dobře znal, protože loni bylo na konci druhé etapy. Dnes před motorkami startovala auta, ale vypadalo to tam dobře a nebylo to moc rozbité," řekl ještě před odjezdem do dalšího bivaku Klymčiw.

Samozřejmě, že všichni s napětím sledujeme hlavně jezdce na trati, nicméně náročný den zažily i jejich týmové doprovody. Více k tomu pověděla Ondrova manželka Tereza: „Přesouvali jsme se z bivaku v Piscu do bivaku v San Juanu de Marcona, takže nám cesta trvala přibližně čtyři hodiny. Hned poté jsme ale strávili spoustu času před bivakem, protože to měli špatně zorganizované. Všichni tady stáli a doprovodná vozidla se vůbec nemohla dostat dovnitř. Například náš kamion zde před bránou zůstal stát tři čtvrtě hodiny." To samozřejmě zdrželo i následnou přípravu zázemí pro vracející se jezdce.

Prvním jezdcem v cíli z týmu Klymčiw Racing byl Skyler Howes, který je nováčkem na rallye, takže sbírá zkušenosti a postupně se zlepšuje. Většinou se pohyboval kolem 25. místa, až v závěru etapy trochu ztratil a bylo z toho výsledné 35. místo v cíli druhé etapy. Hned po dojetí do bivaku pověděl: „Bylo to těžké, protože jsme jeli za auty. Motorku už znám mnohem lépe, takže jsem konečně jel tak rychle, jak já chtěl jet od začátku. Začínám být se sebou konečně spokojený. Moc se těším na celý týden a je mi jedno, jaké budou etapy, chci si to prostě užít. Ve středu budou začínat motorky, takže bude trať techničtější, protože tu nebudou vyjeté koleje. Předpokládám, že se budou mezi jezdci tvořit větší rozdíly.“

Kromě Skylera měli dobře rozjetou etapu i všichni ostatní členové našeho týmu. Petr Vlček se pohyboval kolem 54. místa a v posledním kontrolním bodě před cílem udržoval 56. pozici. Poté ale nabral velkou ztrátu a bylo z toho nakonec 114. místo v cíli. Podobně na tom byl také Garrett Poucher. Ten na úvod etapy trochu ztratil, ale poté vše napravil a vrátil se na 57. místo. Kvůli technickému problému ale nabral také více než hodinovou ztrátu v posledním úseku trati a do cíle se dostal na 120. pozici. Gee Motzin dojel na 96. místě a hned za ním skončila Gabriela Novotná.

Video se připravuje ...

„Bohužel dobře rozjetá etapa se v závěru pokazila. Garrett Poucher měl problémy se zadním kolem. Zatím víc nevíme, ale jsme rádi, že nakonec všichni dorazili do cíle a jsou na přejezdu do bivaku," řekla na závěr Tereza Klymčiw. Jediná česká motorkářka Gabriela Novotná uvedla na svém facebookovském profilu: „Úterní etapa byla nádherná a zejména v dunách jsem si to užívala. Když jsme přijeli na kamenité cesty, nebylo to ono, ale dalo se to zvládnout. Užívám si to a těším se na další dny čím dál tím víc.“

Video se připravuje ...
Michal Štěpanovský
Diskuze (0)