Deutsch-Bonnet (1937–1961): Lehká sportovní auta s motory Citroën a Panhard

Charles Deutsch (1911–1980) a René Bonnet (1904–1983) založili v roce 1937 v Champigny-sur-Marne nedaleko od Paříže automobilku Deutsch-Bonnet (D.B.). Vznikla jako odnož rodinné karosárny Deutsch, kterou v roce 1932 převzal René Bonnet. Deutsch byl zaměřením technik se smyslem pro aerodynamiku vozidel, zatímco Bonnet byl pragmatický konstruktér. Krátce před začátkem druhé světové války se oba partneři soustředili na výrobu lehkého závodního vozu poháněného motorem Citroën. Po válce postavili ještě několik závodních vozů s motorem Citroën, ale brzy přešli k ležatým vzduchem chlazeným dvouválcům Panhard s objemem 610, 744 a 848 cm³. Monopost Racer 500 později nahradil větší Monomill s motorem 0,75 litru, jehož byl postaven dostatečný počet, aby pokryl francouzskou juniorskou formuli.

Panhard a Deutsch-Bonnet – Zapomenutí Francouzi (1. díl)

Deutsch-Bonnet vyráběl po válce sportovní vozy s laminátovou karoserií a motory Panhard o objemu 850 až 1.300 cm³. Prvním byl kabriolet vystavený na pařížském autosalonu v roce 1950. V roce 1952 již automobilka DB (zkratku neplést s modely Aston Martin Davida Browna) neměla svůj vlastní stánek na pařížském autosalonu, ale jeden z vozů DB se stal atrakcí na stánku Panhard.

Závodní auta DB

Bonnetovi bylo v roce 1936 přislíbeno, že bude moci startovat s vozem Amilcar Pégase na Velké ceně Francie pro sportovní vozy. Když to nevyšlo, rozhodl se, že si postaví vlastní závodní vůz. V roce 1938 byl hotový roadster DB1 s hliníkovou karoserií a mechanikou z modelu Citroën Traction Avant 11CV. Při zkouškách na okruhu Montlhéry prokázal, že je schopen dosáhnout rychlost přes 160 km/h. Kariéru dalšího závodního vozu DB2 s 1,5litrovým motorem ohrozila válka a Deutsch jej později prodal, aniž jej zkusil na závodech. DB3 byl projekt s monokokovou konstrukcí vyvinutý za války, ale nebyl nikdy postaven, neboť vylepšený pontonový DB4 dostal přednost. Měl podvozek s centrálním nosníkem a 1,5litrový motor z typu Citroën Traction Avant 7A. Byl dokončen v červenci 1945, když většina prací proběhla tajně během okupace. O něco později byl hotov podobný roadster DB5 (foto) poháněný dvoulitrovým motorem Citroën. Oba tyto speciály se hned po válce objevily na prvním poválečném závodu ve Francii a byly to jediné poválečné vozy na startu. DB5 se v roce 1949 zúčastnil závodu v Le Mans. Za volantem se střídali Charles Deutsch a René Bonnet, ale po 19 hodinách závod vzdali. DB5 nedojel ani o rok později. 

DB5 s dvoulitrovým motorem Citroën se v roce 1949 zúčastnil závodu v Le Mans, ale po 19 hodinách závod nedokončil. DB5 nedojel ani o rok později.

Velký a těžký závodní DB6 s motorem Citroën z roku 1946 se příliš neuplatnil. V roce 1947 následoval dvoumístný spyder s hliníkovou karoserií bez blatníků s motorem Panhard 0,7 litru. Ve stejném roce byla oficiálně založena společnost Automobiles Deutsch & Bonnet a začala se používat zkratka DB (nebo také D.B.). Dodávky dílů od Citroënu byly nejisté, a proto začal DB používat technologie Panhard.

Panhard a Deutsch–Bonnet – zapomenutí Francouzi (2. díl)

Deutsch byl funkcionářem nezávislého závodního klubu AGACI. Když se tento klub rozhodl pořádat závodní sérii Mouvement Racer 500, pro kterou byla vzorem britská formule 3, Deutsch se nabídl, že navrhne pro tyto závody monopost s dvouválcem Panhard s objemem 0,5 litru. Na pařížském autosalonu v roce 1949 vystavil DB lehký závodní monopost DB Racer 500 (foto) a postupně jich vyrobil dalších 15 kusů. Tato formule skončila v roce 1951. DB Racer 500 nikdy nezávodil v zahraničí. Ve spolupráci s belgickou firmou Antem postavil DB v roce 1950 malý dvoumístný roadster DB Tank s motorem Panhard 0,7 litru a o něco později 3,75 m dlouhé kupé s hmotností jen 500 kg.

Monopost s dvouválcem Panhard s objemem 0,5 litru závodil ve francouzské verzi formule 3.

DB se aktivně účastnil závodů, zvláště 24hodinového závodu v Le Mans a dalších vytrvalostních závodů. V roce 1952 se DB Speedster (jezdci Steve Lansing a Ward Morehouse) postavil na start 12hodinového závodu v americkém Sebringu a s přehledem vyhrál svoji třídu. Položil tak základ úspěšnému prodeji závodních vozů DB na americkém trhu. V roce 1954 připravil DB pro závod v Le Mans pětici vozů. Nejlépe skončil celkově desátý René Bonnet se závodní legendou Élie Bayolem na voze DB HBR-MC. Další DB s motorem Panhard skončil celkově na 15. místě a zbývající tři vozy s motory Renault nedojely do cíle.

Převážně modré závodní vozy DB dosahovaly s malými motory Panhard vysokých rychlostí díky účinné aerodynamice. Ve své třídě dosáhly vozy DB tří vítězství v Le Mans, dvou v Sebringu a čtyř na italské Mille Miglia.  Sportovní automobily DB byly také úspěšné v americké závodní sérii SCCA, kde nasbíraly impozantní počet vítězství v kategorii H-sports. Na trubkový ocelový podvozek s centrálním nosníkem a nezávislým zavěšením všech kol od Panhardu se montovaly laminátové karoserie. Až do roku 1952 byly všechny vyrobené vozy DB určeny pouze pro závodní účely. Koncem roku 1952 vytvořil roadster DB deset mezinárodních rekordů ve třídě do 750 cm³, včetně rychlostního rekordu 191 km/h.

Citroën Rosalie: Předválečná zadokolka lámala světové rekordy a měla i diesely

Sportovní auta DB

Sportovní kupé DB8 s uspořádáním sedadel 2+2 a pohonem předních kol motorem Citroën se objevilo v roce 1948 a hned na úvod vyhrálo dvě soutěže elegance. Na designu DB8 se podepsali Deutschovi zaměstnanci a přátelé Andreau a Labourdette. Závodní premiéru obstarali Deutsch a Harry Schell, kteří s DB8 vyhráli spolu s DB4 a DB5 týmovou soutěž na 12hodinovce v Paříži. Karoserii kupé DB8 ročníku 1949 (foto) s rozměry 4.350 x 1.600 x 1.350 mm (d x š x v) zhotovila belgická karosárna Antem a vůz s motorem a díly Citroën se představil veřejnosti na pařížském autosalonu. Citroën ale odmítl dodávky pro sériovou výrobu a DB tak musel začít používat motory Panhard. V roce 1949 postavil DB závodní spyder DB Tank, poháněný čtyřválcem Citroën 1,5 litru. V Le Mans 1949 skončil celkově na 14. místě, těsně za naším Aero Minorem. Do závodu 24 hodin Le Mans v letech 1950 a 1951 už byly nasazeny vozy DB Sport s motory Panhard.

Karoserii kupé DB8 ročníku 1949 zhotovila belgická karosárna Antem.

Karosárna Antem pak byla pověřena výrobou karoserií pro dvoumístný kabriolet s plochým dvouválcovým motorem s objemem 750 cm³ z typu Panhard Dyna, ze kterého byly použity i podvozkové díly. Vůz dlouhý 3.750 mm vážil jen 500 kg a se silnějším motorem 850 cm³ dosahoval rychlost 140 km/h. V roce 1951 bylo postaveno kolem dvacítky kabrioletů Antem (foto), ale DB nakonec dalo přednost verzi kupé, které se ve Francii říkalo Coach. Karosárna Antem postavila několik kupé Coach navržených Deutschem a používajících motor a podvozek z typu Panhard Dyna.

Belgická karosárna Antem vyráběla karoserie pro dvoumístný kabriolet DB HBR5 poháněný dvouválcem z typu Panhard Dyna.

V roce 1953 navrhla a postavila italská karosárna Frua kupé s ocelovou karoserií nazvané Mille Miles na počest vítězství ve třídě na Mille Miglia. Toto mini-GT poháněné dvouválcem Panhard s výkonem 65 koní však bylo příliš drahé. Proto se na pařížském autosalonu 1953 objevilo kupé DB Coach (foto) se sklolaminátovou karoserií Chausson. Vyrábělo se v letech 1954 až 1959 jako modely HBR 4/5 a odhaduje se, že bylo dohromady vyrobeno kolem 660 modelů Mille Miles/Coach/HBR. Karoserie s rozměry 3.950 x 1.580 x 1.340 mm se dodávaly v různých modifikacích, s vyklápěcími světlomety nebo světlomety umístěnými pod průhlednými kryty (HBR5). Poháněly je dvouválcové boxery s objemem 851 cm³ a výkonem 48 k (35 kW). Dosahovaly maximální rychlost 158 km/h. V roce 1957 byly motory Panhard vylepšeny, dostaly odnímatelnou hlavu válců se dvěma svíčkami pro každý válec. 

DB Coach poháněl dvouválcový boxer s objemem 851 cm3 a výkonem 48 k (35 kW). Dosahoval maximální rychlost 158 km/h.

Kupé Coach nahradil v roce 1959 roadster Le Mans (foto), který se pod značkou DB vyráběl do roku 1962 (232 kusů) a pak v továrně René Bonnet až do roku 1964. Pozdější verze byly poháněné motory s objemem 1,0 a 1,3 litru a některé měly dokonce kompresor. Jednotlivé vozy se v detailech lišily, neboť byly zhotovovány podle požadavků zákazníků.

Kupé Coach nahradil v roce 1959 roadster Le Mans, který se pod značkou DB vyráběl do roku 1962 a pak v továrně René Bonnet až do roku 1964.

Deutsch a Bonnet se nebyli schopni dohodnout, zda by měli dál vyrábět vozy s předním pohonem nebo s motorem uprostřed a zda používat motory Renault nebo Panhard. Charles Deutsch, preferující motory Panhard, opustil DB v roce 1961 a založil vlastní firmu CD a později skončil jako technický konzultant. Bonnet založil společnost Automobiles René Bonnet, vyrábějící auta s uprostřed umístěnými motory Renault. Z ní se později stala Matra Automobiles. Celkový počet vyrobených vozů DB není znám, odhaduje se, že jich bylo vyrobeno jeden až dva tisíce.