Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Ferrari Dino 208 GT4 (1975)
Ferrari Dino 208 GT4 (1975)
Ferrari Dino 208 GT4 (1975)
Ferrari Dino 208 GT4 (1975)
80 Fotogalerie

Doba, kdy Ferrari a Lamborghini musely nabízet maličké motory

Downsizing bylo před lety mnohými fanoušky aut proklínané slovo. Ferrari, Lamborghini nebo Maserati už ale trend zažily už dávno před jeho nejslavnější érou.

Downsizing bylo v minulých letech v automobilovém světě často skloňovaným slovem. Popisovalo trend zmenšování objemů motorů, který reagoval na tehdejší emisní normy. Těmi totiž výhodněji procházely maloobjemové jednotky s přeplňováním. Největším propagátorem tohoto řešení byla zřejmě aliance Renault-Nissan, která pro nejnovější emisní normy zase své motory zvětšila. Trend ale není tak nedávný, jak by se mohlo zdát.

Třeba italští výrobci supersportů jej totiž zažili už dávno před největším boomem maloobjemových agregátů. V jejich případě ale downsizingové motory měly zcela jiný důvod. V domovské Itálii totiž byla uvalena dvojnásobná daň z přidané hodnoty (místo 19 % ve výši 38 %) na automobily s objemem motoru přes dva litry, což jejich cenu významně zvyšovalo. A tak v sedmdesátých letech vznikla u supersportovních výrobců myšlenka stavět modely, které by se pod tuto hranici dostaly, a tak byly pro domácí klienty dostupnější.

Baby Ferrari s nejmenším osmiválcem světa

Jedním takovým bylo Dino 208 GT4, alias tehdejší „baby Ferrari,“ prodávané zprvu se svébytnými logy podle jména zesnulého Alfreda Ferrariho, syna slavného zakladatele maranellské továrny. Plnohodnotná loga vzpínajícího se oře dostalo až později, když se ukázalo, že „Dino“ nemá takovou image jako Ferrari.

Verze odvozená od tehdejšího modelu Dino 308 GT4 se začala prodávat v roce 1975. Nadále si uchovala vidlicový osmiválec v útrobách, konstruktéři však zmenšili jeho objem z tří na pouhé dva litry. Díky vrtání 66,8 mm a zdvihu 71 mm činil jeho zdvihový objem pouhých 1990,64 cm3, což z něj dělalo nejmenší vidlicový osmiválec v sériové výrobě. Napříč uložený agregát s kompresním poměrem 9:1 a čtyřmi menšími karburátory Weber dosahoval výkonu 125 kW při 7700 otáčkách a byl spárován s pětistupňovou manuální převodovkou.

Auto díky jednotce s interním označením F 106 C 000 dokázalo zrychlit z 0-100 km/h za 8,5 sekundy a jet až nejvyšší rychlostí 220 km/h, což na tehdejší dobu nebylo vůbec špatné. Výchozí Dino 308 GT4 mimochodem jezdilo díky třílitru o výkonu 187 kW nejvýše rychlostí 252 km/h a na stovku zrychlovalo za 6,2 sekundy.

Automobil se ale lehce odlišil také svým vzhledem. Dostal užší pneumatiky a jedinou koncovku výfuku. Rozpoznatelným znakem jsou i hliníkové detaily místo saténově černých. Navíc mu chyběla i mlhová světla a jeho interiér měl jiné ozdobení.

Slabý býček propadl

V roce 1975 začalo podobně koncipovaný automobil prodávat také konkurenční Lamborghini, které v té době zažívalo jedno ze svých horších období, které vyústilo až v bankrot, v roce 1977. Dílo ze Sant‘ Agaty se oficiálně jmenovalo Urraco P200 a světu se poprvé ukázalo na domácím turínském autosalonu na podzim 1974.

Tohle opravdové „baby lambo“ přitom vzniklo podobným způsobem jako konkurenční Dino 208 GT4. Žádné vyvíjení nového motoru, ale jen zmenšení toho stávajícího. Konstruktéři totiž vzali výchozí vidlicový osmiválec OHC, v tomto případě o objemu 2463 cm3 a pomocí vrtání zkráceného z 88 na 77,4 mm jej zmenšili na výsledných 1994 cm3. Výsledkem této úpravy bylo snížení výkonu ze 162 kW na 134 kW. Točivý moment pak místo 200 N.m dosahoval jen 176 N.m.

Výsledkem úprav bylo zrychlení z 0-100 km/h za 7,2 sekundy a maximální rychlost 215 km/h. Na Lamborghini možná žádná sláva, v tehdejším světě ale pořád sportovní stroj. Na rozdíl od Dina se navíc neměnil ani vnější vzhled. Karoserie z pera Marcella Gandiniho zůstala beze změn, interiér však vsadil na lepší zpracování. K tomu došlo v rámci tehdejší modernizace, označované jako Urraco P300, která mimo jiné znamenala i příchod zvětšeného osmiválce na tři litry.

Zatímco Dino 208 GT4 se na italském stalo poměrné úspěšné, ve výrobě vydrželo až do roku 1980, když vzniklo na 840 jeho kusů, Urraco P200 moc neprorazilo. Vydrželo jen do roku 1977, a tak bylo vyrobeno jen 66 jeho exemplářů. Dnes je tak navzdory svému nižšímu výkonu sběratelsky zajímavý unikát. Z hlediska počtu postavených kusů je nicméně nutné zdůraznit fakt, že Urraco bylo obecně méně úspěšnější než konkurenční Dino. Výchozí verze P250 měla na svém kontě jen 520 vyrobených kousků, třílitrové P300 pak dokonce jen 190.

Dětská superauta ale nebyla jen záležitostí těch nejslavnějších italských výrobců tohoto typu aut. Nesmíme zapomenout ani na Maserati, které se v sedmdesátých letech snažilo Dinu a Urracu konkurovat modelem Merak. Ten byl reakcí na tehdejší ropnou krizi, která silně ovlivnila prodeje velkoobjemových automobilů, a tak šlo vlastně o menšího sourozence k osmiválcovému modelu Bora.

Na rozdíl od konkurence z Maranella a Sant‘ Agaty se Maserati Merak spoléhalo na vidlicový šestiválec, přesto se do nižší daňové kategorie vzhledem k objemu tří litrů nevešel. A tak vznikla jeho dvoulitrová varianta.

Dvoulitrové Maserati se stalo hitem

Automobil označovaný jako Maserati Merak 2000 GT debutoval v roce 1977 na tehdejším turínském autosalonu. Šestiválec dostal vrtání 80 mm a zdvih 66,3 mm, výsledkem čehož byl objem 1999 cm3, čímž se těsně vešel do stanoveného limitu. Dosahoval výkonu 117 kW při 7100 otáčkách, co mu vystačilo až na maximální rychlost 220 km/h.

Jako ryze levný model se Merak 2000 GT odlišil také zúženou nabídkou barev karoserie, k dispozici byl jen modrý nebo zlatý lak. Boky zdobil černý pás, zatímco v kapotě se objevil chladicí otvor po vzoru posíleného Meraku SS. Interiér s koncepcí 2+2 byl však zachován, což byl mimochodem jeden z dalších důležitých rozdílů proti modelu Bora, který byl kvůli většímu motoru výhradně dvoumístný.

Maserati Merak 2000 GT se navíc dá považovat za úspěch. Nedosahoval sice takových prodejů jako Dino 208 GT, 200 vyrobených kusů do roku 1982 je ale skvělá hodnota. Třeba Merak SS produkovaný mezi lety 1976 a 1982 vznikl v 787 exemplářích. Po letech tak výrobce považuje Merak 2000 GT za bestseller.