Sto let Maserati: Nejlepší vozy posledních šesti dekád

Když 14. prosince 1914 založili v Bologni bratři se zvučným příjmením Maserati společnost „Societá Anonyme Officine Alfieri Maserati,“ která se nejprve zaměřovala na opravy automobilů a výrobu žhavicích svíček, zcela jistě netušili, že se jejich jméno stane slavným pojmem. První vlastní vůz postavili Alfieri, Ettore, Ernesto a Bindo v roce 1926, a to Tipo 26, které bylo poháněno řadovým osmiválcem o objemu 1,5 litru, dopovaným mechanickým kompresorem Roots. Závodní vůz s výkonem 88 kW (120 koní) kraloval ve své třídě hned v prvním závodě, což byla slavná Targa Florio, a za volantem seděl sám Alfieri Maserati. Pátý z bratrů, výtvarník Mario, vytvořil znak, který připevnil na masku chladiče tohoto auta. Byl to Neptunův trojzubec, což je dodnes logo Maserati. Mario se inspiroval Neptunovou fontánou, která je v domovském městě automobilky, Bologni, ačkoliv nyní značka sídlí v Modeně.

Mohli bychom si sáhodlouze vyprávět o úspěších značky na poli motoristického sportu, nás však tentokrát zajímají ta nejlepší Maserati, která vznikla od padesátých let dodnes. Začínáme v roce 1957, kdy se představil vůz, který konečně zvládl zahnat táhnoucí se tíživou finanční situaci firmy.

Maserati 3500 GT

Prvním pokusem značky o sériovou výrobu a postavení vozu třídy Gran Turismo bylo dvoudveřové kupé Maserati 3500 GT, které se představilo světu v březnu 1957 na autosalonu v Ženevě. Za jeho vývojem stál šéfinženýr značky Giulio Alfieri a vůz měl krásnou hliníkovou karoserii. Pod ní se ukrýval tři a půl litrový řadový šestiválec s výkonem 164 kW (220 koní). Byl spojen se čtyřstupňovou manuální převodovkou ZF, kterou od roku 1961 nahradila skříň pětistupňová.

Vznikly rovněž další zajímavé verze tohoto kupé s uspořádáním sedadel 2+2. Nejvýznamnější je varianta 3500 GTi, kde „i“ na konci označení znamená injection, tedy vstřikování. Ano, tento model s výkonem 175 KW (235 koní) byl vůbec prvním italským autem se vstřikováním paliva místo tehdy běžných karburátorů. Zapomenout nesmíme ani na Maserati 5000 GT, které sdílelo s 3500 GT podvozek, ale poháněl jej pětilitrový osmiválec.

V roce 1960 přišlo na trh také Maserati 3500 GT Convertible, respektive 3500 GT Spyder. Tato varianta s plátěnou střechou měla mimo jiné zkrácený rozvor. Celkově zaznamenalo 3500 GT úspěch zejména u amerických zákazníků. Ač se to nezdá, tak 2210 prodaných vozů bylo pro Maserati důležitým úspěchem, bez nich by tato značka měla veliké existenční problémy.

Maserati Ghibli

Jen se na něj podívejte, nevypadá úžasně? Tohle Maserati patří mezi nejkrásnější vozy šedesátých let a rovněž jeho designér, Giorgetto Giugiaro, považuje Ghibli za jeden ze svých nejpovedenějších návrhů. Není se čemu divit, superauto postavené na bázi modelu Mexico a představené v roce 1966 v Turíně má jednoduše dechberoucí tvary. I když údajně nebylo technicky natolik dokonalé jako jeho přímí konkurenti, Lamborghini 350 GT resp. Miura a Ferrari 365 GTB/4 Daytona, je stále obdivované a považované za jedno z nejlepších sportovních vozů své doby.

Srdcem automobilu byla civilní verze závodního vidlicového osmiválce o objemu 4,7 litru a výkonu 246 kW (330 koní). Ten byl spřažen buďto s pětistupňovou manuální, nebo třístupňovou automatickou převodovkou. Vůz dosahoval maximální rychlosti úctyhodných 270 km/h (některé zdroje říkají jen 250 km/h), pozdější verze SS se zvětšeným objemem motoru na 4,9 litru jela dokonce až 280 km/h. Maserati Ghibli se prodalo 1274 kusů, z toho 125 s otevřenou karoserií Spyder.

Maserati Bora

Lamborghini mělo Miuru, De Tomaso Mangustu a Ferrari se rovněž pečlivě připravovalo na výrobu automobilu s motorem před zadní nápravou, tedy uprostřed vozu. Pokud mělo být Maserati uznávaným výrobcem superaut, muselo také přijít s touto koncepcí. Ženevský autosalon v roce 1971 proto přivítal Boru, která napravila reputaci značky jakožto výrobce zastaralých automobilů.

V útrobách vozu se objevily dva motory – točivý osmiválec 4,7 litru a rovněž osmiválec s objemem 4,9 litru, jenž sázel více na točivý moment. Motor byl spojen s pětistupňovou manuální převodovkou ZF-1, kterou používala i ostatní superauta té doby (třeba Ford GT-40, De Tomaso Pantera či BMW M1). Agregát o objemu 4,7 litru měl výkon 230 kW (310 koní), čtyři karburátory Weber a elektronické zapalování Bosch. Na základě Bory vzniklo menší kupé Merak, které poháněl šestiválec použitý rovněž v Citroënu SM.

Maserati Shamal

Nyní se přesuňme na konec osmdesátých let. Ta nebyla pro Maserati zrovna skvělá. Hlavním modelem se stalo Biturbo, které bylo kritizováno za nepěkný vzhled a slabé výkony. Pryč jsou ladné tvary, osmdesátkám vládly ostré hrany a přeplňované šestiválce. Až téměř počátkem devadesátých let, konkrétně 17. prosince 1989, přišel opravdu zajímavý stroj, byť měl stále základ v Biturbu - Maserati Shamal.

Tohle svalnaté, agresivně tvarované kupé s motorem vepředu a pohonem zadních kol mělo pod kapotou dvakrát přeplňovaný osmiválec o objemu 3,2 litru a šestistupňovou manuální převodovku Getrag. Vzhled auta navrhnul Marcelo Gandini, slavný designér, který mimo jiné stojí za krásou legendárního Lamborghini Miura. Shamal je stejně jako u mnoha jiných jmen Maserati název pro vítr, v tomto případě pro ten, který vane v oblastech bývalé Mezopotámie. Auto s typickým zvláštním tvarem zadních blatníků se rozjede až na 270 km/h a sprint z nuly na stovku mu trvá jen 5,3 sekundy. Ostatně výkon motoru je nemalých 243 kW (326 koní).

Maserati 3200 GT

Prvním plodem spolupráce s Ferrari bylo úchvatné, designově nadčasové kupé s bumerangovými zadními LED světly. Navrhnul jej opět Giorgetto Giugiaro, který stojí za vzhledem modelů Ghibli, Bora a Merak. Tentokrát se mu povedlo stvořit obdivované a nestárnoucí auto – vždyť 3200 GT se představilo v roce 1997! Interiér měl na starosti designér Enrico Fumia.

Pod kapotou sídlí modernizovaná verze motoru z modelu Shamal a Quattroporte IV, dvakrát přeplňovaný osmiválec 3,2 l, který působil dosti výbušně, zejména když turba konečně dosáhla maximálního plnicího tlaku. Pak bylo obtížnější udržet tohle Maserati na silnici. Na zadní kola putoval výkon 276 kW (370 koní) a točivý moment 491 N.m. přes šestistupňový manuál či čtyřstupňový automat. Zrychlení z nuly na sto kilometrů v hodině proběhlo za pouhých 5,1 sekund a krásné kupé se rozjelo až na 280 km/h. V době uvedení na trh stálo 3200 GT 2,8 milionu korun. Celkově se prodalo 4795 vozů.

Maserati Quattroporte V

V roce 2004 se představila hned dvě úchvatná auta s trojzubcem ve znaku. Supersport MC12, který sdílel vnitřnosti s Ferrari Enzo, a Maserati Quattroporte páté generace. Nám přijde podstatnější spíše luxusní sedan, jakkoliv obdivujeme schopnosti MC12. Ne nadarmo se totiž tomuto Quattroporte přezdívá Ferrari s karoserií sedanu.

Exkluzivní a překvapivě obratný automobil je poháněn atmosférickým osmiválcem o objemu 4,2 respektive 4,7 litru. Menší z motorů měl 294 kW (400 koní) a 460 N.m. točivého momentu, ten větší pak 323 kW (439 koní) a 490 N.m. Kouzlem obratnosti auta bylo rozložení hmotnosti, které při použití robotizované poloautomatické šestistupňové převodovky bylo 47% vepředu/53% vzadu, s klasickou automatickou převodovkou se poměr otočil na 51% vepředu/49% vzadu. To způsobila skutečnost, že skříň Duo Select byla umístěna u zadního diferenciálu, tedy takzvaný systém transaxle, zatímco automat s hydrodynamickým měničem se nacházel vepředu u motoru. A když se z úchvatného, více než pětimetrového sedanu stane prodloužený pohřební vůz, slouží pak třeba na slavnostních pohřbech významných státníků, jako tomu bylo v případě polského prezidenta Lecha Kaczyńského.

TEST Maserati Quattroporte Sport GT S - Vězeň ve vlastním těle