Donington 1993: Od mistrovského kousku Ayrtona Senny uplynulo 24 let

11. dubna 1993 se v britském Doningtonu konala Grand Prix Evropy formule 1. Červenobílé monoposty McLaren MP4/8 v této sezóně poháněly vidlicové osmiválce Ford, Honda své angažmá v královské disciplíně ukončila a Ron Dennis neměl moc na výběr. Tento závod však vstoupil do dějin hned svým prvním kolem... Okruh v hrabství Leicestershire je staroslavným místem automobilových a motocyklových závodů, jezdilo se tam už před válkou, po ní ale sloužil jako skladiště vojenské techniky. Mistrovský podnik F1 se na něm uskutečnil pouze jednou jedinkrát, tehdy sedmdesátiletý majitel areálu Tom Wheatcroft se konečně dočkal. Komplex znovuotevřel 27. května 1977 a od té doby o F1 usiloval.

Povedlo se po šestnácti letech, zrovna na Velikonoce. Cirkus se tehdy přesunul na třetí závod ze šestnáctidílného kalendáře do Evropy. Doslova. Velká cena starého kontinentu byla 535. mistrovským kláním započítávaným do světového šampionátu, tedy od jeho oficiálního vzniku v roce 1950. A mimochodem ji sponzorovala Sega. Kvalifikace proběhly ještě za sucha, na Williamsy FW15C poháněné vidlicovými desetiválci Renault 3,5 l nikdo neměl, Alain Prost s Damonem Hillem se jako jediní dostali pod 1:11 min. Schumacher (Benetton) ztrácel na Prosta přes 1,5 s!

V den závodu bylo chladno, šedivo a pršelo, zkrátka typicky anglické počasí. Za Němcem stál na roštu Ayrton Senna (McLaren), v tu dobu vedoucí muž průběžné klasifikace (dojel druhý v JAR a vyhrál domácí Brazílii). V Doningtonu závodil naposledy ve formuli 3 před deseti lety. Start se mu ale úplně nepovedl. Jeho strkanice s vycházející hvězdou využil Rakušan Karl Wendlinger (Sauber C12-Ilmor) a dostal se na třetí místo, vmáčkl se před ně v první pravotočivé zatáčce Redgate.

Jenže dlouho na něm nevydržel, následovaly zatáčky Craner a pak se mu Senna pomstil, zaútočil z kopce dolů dokonce vnějškem. V Old Hairpin (Staré vlásence) už byl před ním, Hilla vyřídil cestou nahoru přes Schwantzovu zatáčku do McLeans a zbýval mu už jen jediný jezdec: Prost. Pověsil se za něj v Coppice, následoval průjezd pod mostem a „esíčka“, tedy Esses. Před vlásenkou Melbourne už jely mcLaren a williams po boku, Senna s milimetrovou přesností přibrzdil, zatočil, šeslápl plynový pedál... a byl první!

Ve vedení se na osychající trati udržel až do 18. kola, pak zamířil do boxů. Začalo znovu pršet, Brazilec však zariskoval a zůstal na suchých gumách. To se mu nakonec vyplatilo a závod na 76 kol vyhrál, o více než minutu a 23 s před Hillem, pro Brita to bylo druhé pódium v kariéře. Navíc zajel nejrychlejší kolo (1:18,029 min). Prost navštívil mechaniky v depu několikrát a do cíle dorazil třetí, ale už s jedním okruhem ztráty. Senna tenkrát přesvědčil o své bojovnosti a jeho kousek je jedním z nejpozoruhodnějších, vlastně zásadních historických momentů formule 1.