Druhý podnik Škoda Fabia esport trophy: Argentina byla zatím nejtěžší
Tak tohle byl očistec. Nefalšovaný. Už jsem si zvykl, že esportové podniky v rámci Dirt Rally 2.0 nejsou arkádová procházka, ale co jsem zažíval v Argentině…
Ano, opět jsem nedojel. Už si připadám skoro až trapně, ale zase bez dokončené soutěže. A tentokrát tak blbě… Doteď mě to mrzí. Nicméně po pořádku.
Když jsem začal trénovat na Argentinu, docela jsem se zděsil. Tak těžké zkoušky jsem v Dirt Rally 2.0 ještě nejezdil. Extrémně zakroucené, úzké a příšerně rozbité šotolinové cesty lemované nesmlouvavými skalisky. To nebyly občasné kameny, ale regulérní skály. Tyto podmínky se velice promítaly do mých tréninkových časů – ještě nikdy jsem se nepohyboval tak daleko od nejlepších (Dirt Rally 2.0 disponuje přehledem celosvětově nejrychlejších časů, můžete se tak měřit vlastně se všemi, co hru jezdí).
Kousl jsem se, postupně zlepšoval a zrychloval, až jsem si našel celkem slušný rytmus. A v pořadí se posouval na příčky, na které jsem zvyklejší (cokoliv kolem první tisícovky časů je pro mě skvělý výsledek). V prvé řadě jsem se naučil, že víc než kde jinde je důležitá stopa. Pořádně poslouchat spolujezdce a auto mít připravené až na tu další zatáčku. Jakmile jsem se dostal na vnějšek a špatně si tak najel do následující ostré vracečky (a že jich bylo…), ztráta byla obrovská.
Bože těch vraceček… Ještě nikdy jsem tak často nesahal po ruční brzdě jako v argentinské soutěži. A poprvé jsem si říkal, že bych možná sáhl do nastavení auta. Často jsem se potýkal s nedotáčivostí, svým schopnostem bych podřídil přetáčivější charakteristiku soutěžní fabie. Píšu, že svým schopnostem, nedotáčivost totiž byla většinou daná špatným tempem a nájezdem do zatáčky. Což se mi bohužel dělo dost často na to, abych eventuální přetáčivější nastavení skutečně ocenil.
Soutěž začínala pro mě suverénně nejtěžší rychlostkou – nejdelší, nejzakroucenější, nejpomalejší… Tohle mi tak strašně nesedí! Propotil jsem triko a hle, čas na začátku třetí desítky! Tak vysoko jsem se ještě ve škodováckém turnaji nepodíval! Hezký pocit, navíc jsem měl nejtěžší zkoušku za sebou, druhá byla naopak moje nejoblíbenější, dokonce i s nějakými rychlejšími úseky.
A konec. Hned na začátku zkoušky, v úseku, který byl zrádnější, o to nic, ale věděl jsem o něm a nikdy během tréninku tady neudělal zásadnější kiks. Ten jsem si schoval až na ostrou soutěž. Širší výjezd, bohužel se nebylo kde opřít, o co si pomoct a následoval tak pád do rokle. Vzhledem k dané míře poškození to byl pochopitelně konec ve velmi, velmi, velmi dobře rozjeté soutěži. Nadávat můžu jenom sobě.
Pak už jsem tedy mohl jen sledovat výsledkovou listinu, kterou tentokrát ovládl David Dorňák. Gratuluju, byla ta extrémně těžká soutěž! "Argentina je asi moje nejméně oblíbená soutěž, vůbec jsem se na tento podnik netěšil. Testy 1 a 3 se mi dost povedly, na druhé a čtvrté zkoušce jsem však lehce ztrácel, ale chtěl jsem hlavně dojet. A nakonec z toho bylo trošku překvapivé a o to skvělejší vítězství," radoval se v cíli David.
Dalším zastavením je Polsko, na to aktuálně pilně trénuju. A jak jsem v Argentině trpěl, v Polsku si užívám každý metr. Neuvěřitelně rychlá soutěž, vedle níž je i Finsko piánko, šotolinové cesty navíc úzké, lemované stromy… Zatím asi můj nejoblíbenější podnik. Na druhou stranu, průjezdy často s pětkou v omezovači můžou znamenat také velmi rychlou a důslednou likvidaci stroje do šroubku, čemuž bych se pro tentokrát rád vyhnul. Tři soutěže a tři odstoupení, to už bych si připadal… ještě trapněji. Ale je to cvrkot, to Polsko!
Abych nezapomněl - základní část Škoda Fabia esport trophy zahrnuje pět soutěží, které určí osmičku nejlepších simracerů pro živé finále. A tam už na toho úplně nejrychlejšího čeká hlavní cena v podobě tříměsíční zápůjčky nové škodovky. Přijedu se podívat!