Evropské Automobily roku: Toyota Yaris (2000)

Příchod malého modelu segmentu B předznamenávaly na IAA 1997 studie Funtime a Funcargo, v Ženevě 1998 už byl vystaven pětidveřový hatchback s názvem Yaris, ale stále šlo o koncept, byť už sérii velmi blízký. Produkční verze měla premiéru až v podzimní Paříži, ale vskutku se od něj příliš nelišila. Navázala na neuvěřitelně spolehlivý, v Evropě ovšem nepříliš populární a tvarově poněkud nudný Starlet série 90 i jeho předchůdce. Design novinky vznikl ve stylistickém centru EPOC v Bruselu pod vedením Řeka Sotirise Kovose. Jméno vozu ostatně pochází z řecké mytologie.

Boubelka

Uvedení na trh se boubelatý Yaris (codename XP10) dočkal v březnu 1999 coby tří- a pětidveřový hatchback. První exempláře se vozily na starý kontinent z hlavní továrny Takaoka. Nejdříve byl pod kapotou pouze jeden zážehový motor, za který se Japonci ovšem vůbec nemuseli stydět: řadový čtyřválec o objemu 998 cm³ s výkonem 50 kW měl totiž nejen šestnáct ventilů, ale dokonce s variabilním časováním VVT-i. Potěšil spotřebou, běžně začínala i pětkou. Malá toyota by dnes svou délkou patřila spíše do třídy minivozů, neboť měřila 3615 mm (poslední Starlet mimochodem 3740 mm, takže se proti němu zmenšila). Velkorysá byla ale na tehdejší dobu šířka vozu 1660 mm i výška 1500 mm. Rozvor náprav 2370 mm prozrazoval minimální převisy baculaté karoserie. Podvozek platformy NBC (New Basic Car) byl naladěn kompromisně, někde na půli cesty mezi přílišnou tvrdostí a naopak komfortním houpáním.

Auta se líbila hlavně ženám, na které také Toyota cílila, mužům vnější tvary příliš neimponovaly. Potěšila jízdními vlastnostmi i přesným řízením a mrštností, při ostřejší jízdě se nenakláněla. Dojem z přístrojové desky kazila kromě jejího povrzávání pouze vysoko centrálně umístěná kaplička s digitálními přístroji včetně dominantního tachometru. Byla sice posunuta a natočena blíže k řidiči, ale beztak mimo jeho zorné pole. Až současná třetí řada XP130 má „budíky“ klasicky pod volantem.

Odkládacích prostor i místa bylo dost, variabilitu měl Yaris také příkladnou. Dělená zadní lavice se dala celá s opěradlem i sedákem překlopit dopředu, takže vznikla rovná plocha. Pokud zůstala ve vzpřímené poloze, šlo ji posunout až o 150 mm, tudíž se dal zavazadelník zvětšit ze základních 205 o dalších sto litrů. Čalounění interiéru bohužel i při správné údržbě moc nevydrželo. Základ Base měl jeden airbag, palubní počítač a výškově nastavitelný volant, výbava Terra zahrnovala dva vaky, přední elektrická okna a centrální zamykání, Sol jej měla už dálkové, k němu navíc klimatizaci a elektrická zrcátka, Luna disponovala i mlhovkami.

Verso

Zkraje roku 2000 se začal nabízet odvozený víceúčelový minivan s přídomkem Verso, který měl výstavní premiéru v Ženevě 1999 coby studie. O půl roku později se na stánku Toyoty ve Frankfurtu, přesně po dvou letech od Funcarga, skvěla produkční verze. Verso dostalo jako nejsilnější pohonnou jednotku benzinovou patnáctistovku (1497 cm³) s výkonem 78 kW, kromě ní jej poháněl i motor VVT-i 1298 cm³ se 63 kW. Nejslabší litr se do sem pochopitelně nemontoval, protože by byl na tento vůz příliš slabý.

Oproti základnímu Yarisu Verso narostlo do délky o 25 cm a o dalších 10 cm do výšky. V žádné pozdější generaci už tuhle opravdu hodně praktickou a stylovou „bedýnku na kolečkách“ Toyota bohužel nenabídla. V Británii jí ale říkali trochu nelichotivě „zmrzlinářská dodávka“, prostě nezaujala.

Výkonnější srdce a diesel

Yaris získal evropský titul Auta roku 2000 jako druhý japonský vůz v historii po Nissanu Micra K11 a první model Toyoty vůbec. Půvabný kabriolet s plátěnou střechou představený v Ženevě 2000 se do sériové výroby bohužel nedostal. Bariérový test Euro NCAP absolvoval Yaris první generace se čtyřhvězdičkovým výsledkem, překvapil příjemně hlavně při bočním nárazu, ze kterého řidič vyvázl zcela nezraněn. Slušné, když přihlédneme k tomu, že vůz vážil jen 820-1045 kg dle provedení. Zkoušený exemplář se základním motorem i karoserií měl dva airbagy.

Špičkový agregát s objemem 1,5 litru se na podzim objevil i v hatchbacku – dostaly jej ostré verze T-Sport (zkráceně TS). Ty měly na rozdíl od „obyčejných“ variant analogové ukazatele a nepřiplácelo se tu za zadní elektrická okna. Tehdy si cestu pod kapotu našla i konečně i třináctistovka z Versa, k ní bylo možné koupit rovněž čtyřstupňový automat. Modely s tímto motorem měly rozsáhlejší výbavu, lakované nárazníky a existovala i edice Stinger v černé barvě s atraktivními spoilery. Od 31. ledna 2001 vyjížděly vozy z bran továrny Toyota Motor Manufacturing France v Onnaingu nedaleko Valenciennes. Vyvážely se odsud dokonce i do Izraele a Maroka.

Březen 2002 přinesl konečně turbodiesel s objemem 1364 cm³ – nesl označení 1,4 D-4D. Agregát DOHC používal moderní vstřikování systému common-rail od Bosche a disponoval výkonem 55 kW. Alternativně s pětistupňovou samočinnou převodovkou. Z nabídky českého dovozce zmizelo Verso, o které domácí zákazníci nejevili příliš zájem, prodávalo se tak u nás jen dva roky. Jinde vydrželo až do konce života této modelové řady.

Slzičky

V únoru 2003 přišla nezbytná plastická operace, modernizované provedení poznáme hlavně zepředu. Původní obří světlomety dostaly navíc moderní čirou optiku a ve své spodní části „slzičky“, které měl mimochodem už prototyp kabrioletu. Zadní pak získaly novou grafiku, taktéž nárazníky získaly navíc otěrové lišty (prakticky černé či u dražších modelů lakované) a po stranách toho předního se mohly usadit mlhovky. Celkovou délku hatchbacků natáhly modifikace na 3,64 m. Interiéru dominoval jiný volant a výdechy ventilace, ostatní retuše byly pouze decentní.

Úpravami prošla ovšem i technika, motory se musely přizpůsobit normě Euro 4. Výkon u základního litru tedy klesl na 48 kW, ten mohl být nově spřažen také s robotizovanou sekvenční převodovkou MMT, která doplnila základní, už od počátku dodávaný pětistupňový manuál. Zážehová patnáctistovka verze T-Sport dávala po úpravách 77 kW, třináctistovka byla pak zcela překonstruovaná s výkonem 64 kW. Odhlučnění kabiny se ale nezměnilo, takže zvuk motorů pronikal dovnitř silněji. Zlepšila se však standardní výbava, alespoň na vyspělých trzích nyní už s ABS, EBD, čtyřmi airbagy a CD přehrávačem.

Turbo

Na konci roku se začala vyrábět limitovaná série T-Sport Turbo. Jak již název napovídá, motor o objemu 1,5 litru dostal výfukové přeplňování, což jeho výkon zvedlo na ďábelských 110 kW. Nabídl skvělé řidičské zážitky, ovšem vzniklo jich jen 600 hlavně pro Švýcarsko a k nám se dovážel pouze na objednávku. V Evropě se dal koupit také tovární kit TTE s kompresorem, který patnáctistovku bez dopingu naladil na 103 kW. Běžné yarisy se prodávaly jako akční modely Blue a Dream, které zákazníky hýčkaly výbavou v podobě lepšího audia s Bluetooth hands-free, respektive klimatizace.

Podzimní autosalon ve Frankfurtu 2005 znamenal výstavní premiéru nové generace Yarisu XP90, která se začala vyrábět ve Francii v prosinci. To znamenalo konec pro předchůdce, který byl svého času nejprodávanějším modelem japonské automobilky v Evropě. Stejně jako Starlet i on vynikal hlavně vysokou provozní spolehlivostí. Dodnes jich jezdí poměrně dost, i když se začal prodávat už před 17 lety. Vynikal slušnou antikorozní ochranou, první začaly rezavět výfuk a brzdové hadice.

Mimo Evropu

První Yaris měl spoustu zámořských sourozenců. V samotném Japonsku se jmenoval Vitz, Verso pak dostalo název konceptu Fun Cargo (psán zvlášť). Vyrábělo se také s pohonem všech kol a dokonce i jako dvoumístná dodávka. Severoamerická a australská Toyota Echo existovala kromě tří- a pětidveřové verze rovněž coby až 4,18 m dlouhý sedan, dokonce s jedním i dvěma páry dveří. V domovině Toyoty nesl klasik jméno Platz. Čínský FAW jej pod různými názvy (naposledy Vela) mimochodem vyráběl v Tchien-ťinu až do roku 2012.