Fiat 1400/1900 – rodinný Ital
Skvělý konstruktér Dante Giacosa (1905 – 1996) začal pracovat v automobilce Fiat hned po dokončení turínské polytechniky v roce 1928. Jeho rukopis nese řada typů malých i větších Fiatů. Mezi ty větší patří Fiat 1400, první sériově vyráběný model této značky se samonosnou karoserií.
Myšlenkou na stavbu lehkého automobilu bez podvozkového rámu se Giacosa začal zabývat už v roce 1937. Vzorem mu byl první evropský vůz této konstrukce, Opel Olympia, vyráběný od roku 1935. První Fiat se samonosnou karoserií, typ 700, postavil už v roce 1939, ale začátek války a odmítavý přístup vedení překazil plány na jeho sériovou výrobu. Giacosa se nenechal odradit a pustil se do další konstrukce, typu 1300/1900. Ten sice dostal od šéfa Fiatu Agnelliho zelenou, ale vývoj opět zbrzdila válka. Krátce po jejím konci pokračovaly pokusy o samonosnou konstrukci typem 101. První verze tohoto typu (E1 a E2) ještě neuspěly, ale typ 101 E3, částečně ovlivněný pobytem Giacosy v USA, byl konečně připraven k sériové výrobě.
Velká premiéra
Fiat 1400 byl slavnostně představen na ženevském autosalonu v roce 1950 a stal se hlavním exponátem oslav padesátého výročí založení automobilky Fiat (11.7.1899). Samonosná ocelová karoserie měla vcelku elegantní jednoduché tvary s blatníky integrovanými do karoserie, dopředu otevíranou čtveřicí dveří a širokou maskou chladiče se třemi vodorovnými lištami. Malé zadní okno neposkytovalo příliš dobrý výhled dozadu, zato zavazadlový prostor se svisle umístěnou rezervou byl dostatečně velký.
Vpředu umístěný, výrazně podčtvercový motor (vrtání 82 mm, zdvih 66 mm) s objemem 1395 cm3 a blokem ze šedé litiny měl výkon 32,4 kW (44 k) při 4400 min-1. Poháněl zadní kola přes robustní převodovku se synchronizovaným druhým až čtvrtým rychlostním stupněm. Při pohotovostní hmotnosti 1120 kg vůz dosahoval rychlosti 120 km/h. Technicky zdařilé bylo řešení přední nápravy s nezávislým zavěšením kol, odpružením vinutými pružinami a hydraulickými teleskopickými tlumiči kombinovanými s příčným zkrutným stabilizátorem.
Karoserie s rozměry 4325 x 1655 x 1575 mm zajišťovala dostatek pohodlí pěti osobám. Na jednoduché přístrojové desce byly před dvouramenným volantem umístěny dva kruhové přístroje (rychloměr a otáčkoměr) a uprostřed obdélníkový ukazatel stavu paliva. Vůz byl díky nové konstrukci karoserie mimořádně tichý. V roce 1952 byly výsuvné směrové šipky na bocích nahrazeny blikači, umístěnými pod světlomety.
Kabriolet a diesel
Brzy po uvedení sedanu se na trhu objevil i dvoudveřový kabriolet s plátěnou stahovací střechou a důkladně vyztuženou karoserií. Estetický dojem posilovaly chromované lišty na bocích. Při natažené střeše bylo možné uzavřít vnitřní prostor vysunutím bočních oken. Cena kabrioletu byla přibližně o 40 % vyšší než cena sedanu. Od roku 1952 se kabriolet dodával i s větším motorem 1,9 l. Dvoudveřová karoserie kabrioletu se stala později základem pro kupé Fiat 1900 Grand Vue resp. Gran Luce. Kabriolety na bázi Fiatu 1400 stavěla i berlínská firma Rometsch a údajně byly levnější než tovární kabriolety.
Prvním osobním Fiatem se vznětovým motorem se v roce 1953 stal Fiat 1400 Diesel. Navzdory číslovce v názvu měl použitý motor objem 1901 cm3. Motor s výkonem 29,5 kW (40 k) nestačil na víc než na 100 km/h, byl ale celkem úsporný. Za jeden a půl roku se jich prodalo kolem 13.500 kusů. Celkem vzniklo do roku 1954 přes 77.000 Fiatů 1400 (včetně kabrioletů a dieselů).
Větší bratr ve stejném kabátu
Fiat od začátku plánoval, že k typu 1400 nabídne luxusní verzi s nejméně dvoulitrovým motorem. Řadový šestiválec však byl příliš dlouhý a vidlicový osmiválec moc drahý. Nakonec skončil Giacosa u nejlevnější varianty, čtyřválci z Fiatu 1400 se zvětšeným zdvihem, díky čemuž se objem motoru zvýšil na 1,9 litru. Tento motor byl poprvé použit v terénním vozidle Campagnola. V říjnu 1952 byl na pařížském autosalonu představen velký Fiat 1900 s tímto motorem. Karoserie totožná s typem 1400 se lišila jen v luxusních doplňcích, jako byla bohatěji chromovaná maska chladiče a lišty na bocích. Také vnitřní výbava byla bohatší, včetně sériově montovaného autorádia ve středu přístrojové desky a loketních opěrek mezi sedadly.
Dlouhozdvihový motor (vrtání 82 mm, zdvih 90 mm) s objemem 1901 cm3 měl výkon 44 kW (60 k) při 3700 min-1, ale dosti neklidný běh s nepříjemnými vibracemi, částečně eliminovanými hydraulickou spojkou. Vůz s pohotovostní hmotností 1180 kg dosahoval až 135 km/h.
Prakticky současně se sedanem 1900 přišel Fiat s pěkným kupé, nazvaným pro italský trh Gran Luce a pro cizinu Grand Vue. Obojí znamenalo hodně světla a mělo vyjádřit, že proti sedanu s poměrně malými bočními okny poskytovalo kupé lepší prosvětlení interiéru.
První modernizace (1400/1900 A)
V dubnu 1954 se na turínském autosalonu představil model Fiat 1400 A s modernizovanou karoserií a zvýšeným výkonem motoru. Vzhled vozidla byl vylepšen novou maskou chladiče se svislou mřížkou a znakem Fiatu uprostřed, vodorovně uspořádanými předními blikači, chromovaným ptákem na kapotě, ozdobnými lištami na dveřích a prodlouženými zadními blatníky s většími koncovými světly. Zvětšilo se také zadní okno a interiér byl lépe vybaven. Na přístrojovém panelu před volantem přibyly hodiny a uprostřed přístrojové desky našly místo reproduktory autorádia Autosuper. Na přání se dodávaly pneumatiky s bílými boky. Dvojitý karburátor a zvýšený kompresní poměr měly zásluhu na zvýšení výkonu motoru na 37 kW (50 k) při 4600 min-1. Maximální rychlost stoupla na 125 km/h a spotřeba se pohybovala kolem 10 l/100 km. Vznětový motor zůstal beze změn.
Fiat 1900 A měl proti typu 1400 A výraznější přední masku se dvěma zabudovanými mlhovými světlomety, lišty na bocích a ještě o něco větší zadní okno. Motor 1,9 l dával 51,5 kW (70 k) při 4000 min-1. Rovněž kupé 1900 A Gran Luce (Grand Vue) dostalo silnější motor a karoserie menší kosmetické úpravy.
Ještě jedno vylepšení (1400/1900 B)
Turínský autosalon 1956 se stal, jako už tradičně, dějištěm uvedení poslední verze Fiatu 1400/1900 označené písmenem B. Jedinými kosmetickými změnami na karoserii Fiatu 1400 B bylo dvoubarevné provedení s bočními lištami oddělujícími obě barvy a mlhový světlomet uprostřed masky chladiče. Uvnitř se náhradní kolo přestěhovalo na dno zavazadlového prostoru a rychloměr dostal módní vodorovnou stupnici. Výkon benzinového motoru dál vzrostl na 42,7 kW (58 k) při 4800 min-1 a maximální rychlost na 135 km/h.
Rovněž Fiat 1900 B si ponechal karoserii modelu 1900 A, ale stejně jako u typu 1400 B dostal dvoubarevné lakování (včetně metalízy) a další změny, totožné s typem 1400 B. Výkon motoru se posunul na konečnou hodnotu 59 kW (80 k) a maximální rychlost na 145 km/h. V roce 1957 prošel Fiat 1900 B posledním faceliftem s novou přední maskou. Stejnou masku dostalo i kupé 1900 B Grand Vue a navíc jeho velké zadní okno už nemělo dělicí příčky předešlého modelu kupé.
Celých osm let stály Fiaty 1400/1900 na špičce nabídky tohoto italského výrobce, což bylo déle, než se původně předpokládalo. Už v roce 1954 začaly vývojové práce na nástupci. Tím se po pěti letech vývoje stal typ 1800/2100. V roce 1953 začala licenční výroba Fiatů 1400 ve Španělsku u firmy Seat. V roce 1960 dostaly tyto Seaty karoserii z nového typu Fiat 1800. Pod označením Seat 1400 C se vyráběly až do roku 1964.
