I jediná návštěva kartáčové myčky může zničit lak vašeho auta! Na vině ale nejsou jen kartáče
Stačí jediná návštěva automatické myčky a na novém laku to už může být znát. Jemné pavučinky, mikroškrábance a zklamání majitele. Kde je chyba? Ne vždy v samotné automyčce.
Automatické myčky se v šetrnosti k laku výrazně liší a rozhodující rozdíl je přímo v tom, čím se auto fyzicky myje. U plastových kartáčů, které se stále používají hlavně ve starších nebo levnějších zařízeních, přitom neexistuje jen jeden typ.
Zásadní rozdíl je v zakončení štětin. Jednodušší kartáče mají vlákna se střiženými, rovně uříznutými konci. Ty jsou tvrdší, mají menší kontaktní plochu a při přítlaku pracují spíše bodově. Modernější plastové kartáče používají štětiny s tzv. roztřepenými (flagged) špičkami, kdy je konec každého vlákna rozdělen do jemnějších, světlejších „vlásků“. Kontakt s lakem je tak měkčí a tlak se rozkládá na větší plochu, což je z hlediska samotného materiálu šetrnější řešení.
Škrábance z nečistot
Ani jemnější plastové kartáče ale nejsou automatickou zárukou bezpečného mytí. Problémem totiž nebývá samotný plast, ale nečistoty, které kartáče zachytí. Písek, posypová sůl nebo drobné kamínky se velmi snadno dostanou mezi štětiny a lak. V tu chvíli se i měkký kartáč chová jako jemný brusný papír. Právě tyto částice jsou hlavním původcem typických kruhových mikroškrábanců, takzvaných „swirls“, které jsou nejviditelnější na tmavých odstínech.
Pokud myčka před samotným kontaktem kartáčů důkladně neodstraní hrubé nečistoty, přenáší se písek a další abrazivní částice přímo do mycího materiálu. Ten je pak při kontaktu s karoserií netlačí pryč, ale naopak je táhne po povrchu laku. U moderních, velmi tenkých laků s minimální mechanickou rezervou tak často stačí jediný takový průjezd, aby se na povrchu objevily jemné, avšak trvalé mikroškrábance.
Lepší než štětiny: Textil a pěna
O krok dál jsou textilní pásy, které působí šetrněji a lépe se přizpůsobují tvaru karoserie. Ani ty však nejsou bez rizika. Textil má schopnost nečistoty zadržovat a pokud není myčka perfektně udržovaná nebo pokud auto projede bez důkladného předmytí, abrazivní částice se po laku roztahují dál.
Nejšetrnějším řešením co se automatických myček týče jsou pěnové kartáče s uzavřenými póry, které mají menší tendenci „nasát“ špínu. Právě ty vykazují nejnižší mechanickou zátěž laku. Ani pěnový materiál však není zázračný. Jakmile se mezi ni a lak dostane písek, výsledek je stejný – jemné, ale viditelné poškození.
Rozhodující tedy není jen samotný materiál kartáče, ale celý proces mytí, zejména kvalita předmytí. Pokud se z povrchu auta před kontaktem neodstraní hrubé nečistoty, jakýkoli dotyk znamená tahání abraziva po laku.
Nejlepší je ruční mytí
Ruční tlakové mytí je při správném postupu rozhodně nejšetrnější způsob, jak auto zbavit běžných nečistot. Smyslem tlakového mytí je odstranit co největší množství písku, soli a provozního filmu bez dotyku s lakem. Kvalitní aktivní pěna nebo předmycí chemie uvolní nečistoty, které tlaková voda následně bezpečně spláchne. V této fázi prakticky nevzniká mechanické poškození laku, protože chybí tření – hlavní příčina mikroškrábanců.
Samotná kombinace chemie a vody je pro moderní tenké laky nejbezpečnější. Jakmile se ale k tlakovému mytí přidá kartáč ze samoobsluhy nebo nevhodná houba, výhoda se rychle ztrácí. Největší nevýhodou ručního mytí je včak vyšší časová náročnost.
Dnešní laky snesou méně
Druhou polovinou problému nejsou myčky, ale samotné laky. Moderní sériový lak už dávno není silná, masivní vrstva, jakou známe z minulosti. Dnešní auta mají lak technologicky přesně nanesený, ale velmi tenký. Běžně se celková tloušťka pohybuje mezi 60 a 110 mikrometry, u některých nových vozů dokonce jen kolem 60–80 mikrometrů.
Důvodem je mimo jiné evropská ekologická legislativa, která od roku 2007 výrazně omezila emise těkavých organických látek. Automobilky přešly na vodou ředitelné laky s nižším obsahem sušiny. Ty jsou ekologičtější, ale vytvářejí tenčí vrstvy s menší mechanickou rezervou.
Bezbarvý krycí lak, který musí snášet veškeré drobné škrábance, je dnes velmi citlivý. To, co by se dříve „ztratilo“, je dnes okamžitě vidět. A extrémně tenké nánosy omezujují možnosti následného rozleštění.
Agresivní chemie přírody
K mechanickému namáhání se přidává i chemické poškození. Ptačí trus, hmyz nebo pryskyřice nejsou jen dočasnou kosmetickou vadou. Obsahují kyseliny a enzymy, které lak narušují difuzně, tedy pronikají do jeho struktury. Lak v místě poškození změkne, ztratí soudržnost a je náchylnější k dalšímu poškození. Typické „spálené“ mapy po trusu nebo pryskyřici často sahají dovnitř krycí vrstvy.
Jakmile se takto oslabený lak dostane do myčky, stačí minimální mechanický kontakt a další mikroškrábance jsou na světě. Často pak vzniká dojem, že myčka lak zničila, přestože proces začal už dávno předtím.
Dnešní laky jsou náročnější nejen na údržbu, ale i na opravy. „Materiálu je málo, vrstvy jsou tenké a moderní barvy často kombinují barvu i efekt v jedné horní vrstvě. Stačí nepatrná odchylka v aplikaci a odstín se změní. Lokální opravy jsou extrémně složité a každý zásah je vidět,“ říká zkušený autolakýrník Michal Švestka.
Z praxe zaznívá i kritika snižování obsahu sušiny v barvách, což má za následek menší hloubku laku a nižší mechanickou odolnost. Lak je sice ekologicky přijatelnější, ale méně tolerantní k chybám v péči.
Výrobce uzná málo
Automobilky mají v otázce laku jasno. Záruka se vztahuje pouze na výrobní vady – tedy chyby vzniklé při procesu lakování, jako jsou zalakované nečistoty, špatná adheze vrstev nebo rozdíly v odstínu. Jakékoli poškození způsobené vnějším vlivem je považováno za provozní opotřebení. Mikroškrábance z myčky, chemické naleptání nebo nevhodná údržba do záruky nespadají.
Jedna návštěva myčky dnes skutečně může stačit k tomu, aby se na novém autě objevily první pavučinky. Laky jsou tenčí, citlivější a prakticky bez rezervy. V kombinaci s nevhodným typem kartáče, nedokonalým předmytím a běžnými provozními nečistotami vzniká problém, který už nelze snadno rozleštit.
| Vlastní orientační měření tloušťky laků | |
Vůz, rok výroby, barva | Hloubka laku (µm) |
Mercedes-Benz GLA, 2024, šedá metalíza | 60-80 |
BMW 2 Gran Coupé, 2025, šedá metalíza | 60-80 |
Fiat 500, 2015, žlutá | 70-90 |
Opel Frontera, 2025, khaki metalíza | 65-110 |
BYD Sealion, 2025, stříbrno-modrá metalíza | 80-110 |
Omoda 5, 2025, bílá metalíza | 70-120 |
Škoda Elroq, 2025, bílá metalíza | 90-110 |
Audi Q5, 2025, hnědá metalíza | 90-110 |
Audi Q5, 2025, bílá metalíza | 90-110 |
Renault Austral 2025, červená metalíza | 90-110 |
Dacia Duster, 2025, bílá | 90-110 |
Honda CR-V, 2025, bílá | 90-110 |
Mitsubishi Lancer, 2006, červená | 80-130 |
Hyundai Inster, 2025, khaki metalíza | 90-120 |
Mercedes-Benz E, 2018, tmavě hnědá metalíza | 85-135 |
Fiat Panda, 2025, světle modrá metalíza | 90-160 |
Smart #5, 2025, bílá perleťová metalíza | 85-190 |
Audi A6 e-tron, 2025, šedá metalíza | 140-170 |
*měřeno měřákem Blue Technology MGR-11-S-AL
Zdroje: Autorský článek, Autolakovna Jan Švestka











































