Fiat se chce spojit s Renaultem. Proč se Italům plán nelíbí? Kdo vytěží víc?
Spojením koncernu FCA s Renaultem by vznikla jedna z největších automobilek světa. Pro obě strany by tak měla své výhody.
Koncern Fiat Chrysler Automobiles a automobilka Renault tento týden oficiálně potvrdily, že jednají o možném spojení. Jestliže francouzský výrobce nabídku italské skupiny přijme, vznikne tím jedna z největších automobilek světa – loni tyto firmy dohromady prodaly na 8,7 milionu aut. Co by však takovým spojením získaly?
Spojení v poměru 50:50 navrhuje Fiat Chrysler, který už delší dobu hledá partnera pro spolupráci. Rozsáhlým šetřením se sice zachránil, přesto je v mnoha ohledech stále v problémech. Fiat tak aktuálně není v Evropě zastoupen v klíčovém segmentu malých aut, zatímco Chrysler ukončením modelu 200 zcela ustoupil ze střední třídy, která je zase klíčová na jeho domácím trhu v Severní Americe.
Fiat se jistě zajímá o platformy
V jeho případě je tak důvod spojení s Renaultem zřejmý. Získal by tím přístup k platformám francouzské značky pro malé automobily, které jsou pro Fiat nadále klíčové, přestože v nich v posledních letech ustupuje z pozic. Fiat 500 se sice nadále skvěle prodává, už je ale na trhu dlouhých 12 let. Letitý Fiat Punto pak loni zcela skončil, bez jakéhokoliv nástupce.
Širším využitím platformy CMF Renaultu (respektive jejích verzí CMF-A, CMF-B a CMF-C/D pro různě velké vozy) by automobilky dále ušetřily. Už dříve Renault tvrdil, že tato architektura snížila vývojové náklady až o 40 % a náklady na komponenty až o 30 %, přičemž díky jejímu využití v dalších modelech by tyto výdaje mohly dále klesnout. Při sečtení modelů aliance Renault-Nissan a případných modelů FCA by počet aut s touto platformou snadno přesáhl 10 milionů vyrobených kusů ročně.
Právě díky tomuto sdílení techniky by případně spojení s Fiatem dávalo smysl také pro Renault. A to zvlášť v době, kdy se jeho dlouholeté alianční partnerství s Nissanem otřásá v základech. Francouzská automobilka se kvůli dalšímu šetření snažila o těsnější spojení s japonským výrobcem, v zemi vycházejícího slunce ale byli proti.
Zákulisní zprávy dokonce naznačují, že právě kvůli snahám o spojení Renaultu a Nissanu v koncern byl v Japonsku proveden „palácový převrat“ proti bývalému šéfovi aliance Carlosu Ghosnovi, který užší kooperaci prosazoval. Loni byl v Japonsku zatčen a obviněn z finančních machinací, což Nissan okamžitě odsoudil a odvolal Ghosna z nejvyšších pozic, zatímco Renault se za něj postavil. Nahradil ho až v době, kdy bylo jasné, že šéf držený ve vazbě má pro automobilku negativní důsledky.
Americká technika pro Renault
Renault by tak Fiatem najednou získal partnera, který o těsné spojení má zájem. Italové navíc v tuto chvíli nabízejí partnerství opravdu jen skupině Renault, tedy skupině sdružující značky Renault, Alpine, Samsung a Lada, Nissanu se dohoda netýká. Alianční partner Francouzů by sice podle návrhu FCA získal jednoho člena ve vedení nově založené společné firmy, s jeho začleněním do nového koncernu se ale nepočítá. Tedy minimálně v prvotní fázi.
Právě FCA by přitom Renault mohl snadno nahradit spolupráci s Nissanem (a Mitsubishi). Případně s Daimlerem, jehož nové vedení prý spíše věří rozšířené spolupráci s BMW.
Prostřednictvím jeho americké části by snadno získal přístup na americký trh, a to včetně potřebné techniky třeba pro pick-upy. Alaskan by rázem mohl využít ústrojí amerických Ramů, s trochou kreativity se nabízí také třeba použití rámové konstrukce Jeepu Wrangler pro budoucí Ladu 4x4. A sportovně orientované Alpine by mohlo spolupracovat s Alfou Romeo. Po postupném ukončování spolupráce v oblasti dodávek s Opelem, by se nabízelo i rozšíření kooperace s Fiatem v této oblasti. Už dnes značky nabízejí shodný technický základ v duu Renault Trafic/Fiat Talento.
Není to jen tlak na Nissan?
Jednání s Fiatem tak pro Renault může být i tlakem na Nissan, aby myšlenku užší spolupráce přece jen přijal. Konec aliančního partnerství by totiž pro japonskou automobilku mohl mít katastrofální důsledky. Velké koncerny jsou kvůli probíhajícím změnám v automobilovém průmyslu klíčové, aby výrobci rozložili potřebné náklady na elektrifikaci nabídky a vývoj všemožných elektronických asistentů pro automatizaci řízení.
Ne všichni jsou ale z možného italsko-americko-francouzského spojení nadšení. Hlavně z Itálie a Francie už se ozývají hlasy, které se obávají toho, že ta druhá strana bude mít větší slovo, což potlačí ať už italskou, nebo francouzskou část. Odbory se pak na obou stranách obávají zachování pracovních pozic v té které zemi.
Jak by spojení vypadalo?
O tom, jestli je zamýšlené partnerství skutečně výhodné, aktuálně rozhoduje nejvyšší vedení Renaultu. Automobilka v pondělí oficiálně potvrdila, že dostala nabídku od Fiatu k možnému spojení s tím, že jí bude pečlivě zkoumat. Do kdy se chce rozhodnout, zatím najevo nedala, zákulisní zprávy ale naznačují, že jasno má být už příští týden.
Nabídka každopádně vypadá tak, že by Renault i FCA získaly v nově založené mateřské společnosti shodný poloviční podíl. Společný podnik by sídlil v Nizozemí, jeho akcie by byly nabízeny na burzách v New Yorku, Paříži a Miláně. Představenstvo mateřské firmy by mělo 11 členů. Po čtyřech členech by měly Renault a Fiat, Nissan jako alianční partner francouzské značky by byl ve vedení zastoupen jedním členem. Zbytek členů by mělo být nezávislých.
Jsme tak zvědavi, jak jednání dopadne. Zatím se ale zdá, že se nám tu rýsuje velice zajímavé automobilové spojení.
