Ford Bronco se vrací. Prohlédněte si všechny jeho generace!
Ford Bronco se ve své nejnovější podobě představí na jaře roku 2020. Novinka má svým pojetím i schopnostmi navázat na své jmenovce ze šedesátých až devadesátých let dvacátého století.
Ford již během autosalonu v Detroitu na začátku roku 2017 oficiálně potvrdil, že v roce 2020 opět zařadí do nabídky model, který ponese označení Bronco. Toto jméno má nejen pro severoamerické příznivce terénních automobilů a SUV značky Ford podobný zvuk jako Mustang mezi sportovními vozy.
Ford uvedl první generaci modelu Bronco v polovině šedesátých let jako kompaktní terénní automobil, jehož přímou konkurencí byl Jeep CJ-5 nebo International Harvester Scout. Druhá generace z konce sedmdesátých let výrazně povyrostla, stala se konkurencí pro Chevrolet K5 Blazer nebo Dodge Ramcharger a zařadila se mezi tzv. fullsize SUV, což platí i pro následující tři generace z osmdesátých a devadesátých let.
Ford kariéru modelové řady Bronco pozastavil v polovině devadesátých let v souvislosti s klesající poptávkou po terénních vozech, resp. SUV s dvoudveřovou karoserií. Pro modelový rok 1997 tak místo této řady zaujal model Expedition na základech pick-upu F-150. Nyní se Bronco připravuje na svůj návrat na scénu a ve své nové generaci má podle severoamerických měřítek představovat středně velké SUV.
Ford Bronco první generace z let 1965 až 1977 se začal rodit již na počátku šedesátých let, když s myšlenkou kompaktního automobilu přišel Donald N. Frey, produktový manažer automobilky Ford, který stál i u zrodu modelové řady Mustang. Za konstrukcí stál inženýr Paul G. Axelrad a uvedení na trh schválil Lee Iacocca v únoru roku 1964, poté, co byly již v polovině roku 1963 postaveny první hliněné modely.
Základem první generace modelu Bronco byl podvozek s rozvorem náprav 2337 mm, který byl vyvinut přímo pro něj a nebyl sdílen s žádným jiným zástupcem značek koncernu Ford. Všechna provedení byla standardně dodávána s pohonem všech kol se zadní nápravou Dana 20 a přední nápravou Dana 30, resp. od roku 1971 Dana 44. Převodovky byly manuální i automatické, ale vždy měly jen tři rychlostní stupně.
Pod kapotou byl nejprve usazen řadový šestiválec o objemu 2,8 l s nejvyšším výkonem 66 kW (90 k). Na přání dodávanou alternativou se záhy stal vidlicový osmiválec Windsor o objemu 4,7 l s výkonem 112 kW (152 k), který od modelového roku 1969 nahradil osmiválec Windsor o objemu 4,9 l a výkonu 153 kW (208 k). Původní základní šestiválec se pak v modelovém roce 1973 dočkal výměny za řadový šestiválec o objemu 3,27 l a výkonu 62,5 kW (85 k).
Ford nabízel Bronco první generace s karoserií s jedním párem dveří ve třech provedeních, z nichž prvním s označením Wagon mělo dvě řady sedadel a zavazadlový prostor přístupný výklopnou zadní stěnou nebo přímo z interiéru, druhou verzí byl Pick-up a třetí Roadster, který charakterizuje vykrojené boky bez dveří. Ford Bronco měl u zákazníků relativně úspěch a v jeho nejlepší prodeje v podobě 25.824 exemplářů přinesl rok 1974, ale následně i díky konkurenci začala poptávka klesat.
Ford Bronco druhé generace z let 1977 až 1979 byl výrazně větší než jeho přímý předchůdce. Důvodem byla reakce automobilky Ford na posun zájmu zákazníků k tzv. fullsize SUV s komfortnějšími jízdními vlastnostmi na zpevněných vozovkách a snaha odpovědět na Chevrolet K5 Blazer, Dodge Ramcharger a Jeep Cherokee.
Základem druhé generace již nebyl přímo pro tento model vyvinutý podvozek, ale Bronco stálo na šasi pick-upu F-100 s rozvorem náprav zkráceným na 2642 mm. Pohon měly u druhé generace na starosti výhradně zážehové vidlicové osmiválce 5,8 l a 6,6 l s výkony 116 kW (158 k) a 118 k (160 k). Tyto motory mohly spolupracovat se čtyřstupňovými manuálními a třístupňovými automatickými převodovkami. Pohon všech kol byl standardem a vlastně jedinou možností pro všechna provedení.
Druhá generace je mimochodem poslední s tuhou přední nápravou a také poslední, která měla kruhové hlavní světlomety, protože od roku 1979 již byly používány jen obdélníkové. Na rozdíl od první generace již nebylo k dispozici několik různých provedení karoserie, ale jen jediné s jedním párem dveří a odnímatelnou pevnou střechou nad druhou řadou sedadel. Charakteristickým rysem pro Bronco se stalo zadní okno, které se zasouvalo do zadní dveří.
Ford Bronco třetí generace z let 1979 až 1986 byl vyvíjen od roku 1977 jako velké SUV pro osmdesátá léta, čemuž odpovídal dále zcivilizovaný design třídveřové karoserie s odnímatelnou střechou nad zadními sedadly, pod nímž byl podepsán John Najjar i modernější konstrukce podvozku.
Základem se i přes zachování rozvoru náprav 2642 mm stal zcela nový podvozek, který vycházel z pick-upu F-150 a disponoval nezávislým zavěšením předních kol. Pohon všech kol zůstával standardem v kombinaci s třístupňovými a čtyřstupňovými manuálními i automatickými převodovkami.
Paleta pohonných jednotek opět nabídla řadový šestiválcový motor, i když o objemu 4,9 l a výkonu 86 kW (117 k) a vedle něj řadu vidlicových osmiválců s objemy od 4,2 l přes 5,0 l až po 5,8 l s výkonem 104,5 kW (142 k) při uvedení na trh v modelovém roce 1980. Na konci své kariéry v modelovém roce 1986 pak třetí generace disponovala i osmiválcem o objemu 5,8 l a výkonu 156,5 kW (213 k).
Ford Bronco II, který stojí mimo jednotlivé generace, byl v letech 1983 až 1990 nabízen jako kompaktní SUV a doplňoval na trhu své větší příbuzné. Základem tohoto modelu nabízeného výhradně s třídveřovou karoserií se stal kompaktní pick-up Ranger ve své první severoamerické generaci.
Ford Bronco II se sice celkovými rozměry přibližoval původní první generaci modelu Bronco, ale fanoušky této modelové řady nebyl nikdy vnímán jako její plnohodnotný zástupce. Navíc se na konci osmdesátých let stal předmětem vyšetřování NHTSA kvůli údajně vysokému podílu smrtelných nehod, při nichž se tento model převrátil. Ford v devadesátých let v souvislosti s modelem Bronco II zaplatil celkem 113 milionů amerických dolarů za řešení 334 soudních sporů.
Kompaktní SUV s rozvorem náprav 2388 mm bylo nabízeno nejprve se zážehovým vidlicovým šestiválcem o objemu 2,8 l a nejvyšším výkonu 86 kW (117 k) a od modelového roku 1986 mělo pod kapotou vidlicový šestiválec o objemu 2,9 l se vstřikováním paliva, disponující výkonem 104,5 kW (142 k). V případě provedení s pohonem pouze jedné nápravy byl k dispozici čtyřválcový turbodiesel Mitsubishi o objemu 2,3 l a výkonu 64 kW (87 k). Manuální převodovky byl čtyřstupňové a pětistupňové, zatímco automatické převodovky mohly mít tři nebo čtyři stupně.
Ford Bronco čtvrté generace z let 1986 až 1991 šel ve stopách třetí generace a na trh zamířil spolu se sesterskou v pořadí osmou generací pick-upu F-150, s níž sdílel techniku. Při vývoji byla věnována zvýšená pozornost bezpečnosti a také aerodynamice, i když to při pohledu na masivně působící SUV může působit nepravděpodobně.
Podvozek s rozvorem náprav 2660 mm mohl ve své přídi nést zážehový řadový šestiválec o objemu 4,9 l nebo vidlicové osmiválce o objemech 5,0 a 5,8 l. Standardem pro všechny tyto motory již bylo elektronické vstřikování paliva a jejich výkony se pohybovaly od 108 kW (147 k) do 156,5 kW (213 k). Manuální převodovka byla pětistupňová a automaty byly třístupňové a čtyřstupňové.
Čtvrtá generace modelu Bronco nabídla jako první možnost odpojení pohonu všech kol z kabiny řidiče a také se stala prvním zástupcem své modelové řady s ABS montovaným standardně na zadní nápravu od modelového roku 1987.
Ford Bronco páté generace z let 1991 až 1996 se představil spolu s devátou generací pick-upu F-150 a podobně jako on působil spíše jako modernizace předchozího provedení.
Hlavní pozornost byla věnována zlepšení proudění vzduchu kolem vozu, což se projevilo v přepracování design exteriéru. Paleta pohonných jednotek byla prakticky identická jako u čtvrté generace a v případě převodovek byl k dispozici jen pětistupňový manuál a čtyřstupňový automat.
V rámci dalšího zvyšování bezpečnosti disponovala karoserie propracovanými deformačními zónami a řada novinek včetně nové palubní desky se objevila i v interiéru, kdy byl od roku 1994 standardem airbag řidiče. Mezi nejvýraznější změny patřily tříbodové bezpečnostní pásy na zadním sedadle a v souvislosti s jejich ukotvením nemožná demontáž střechy nad zadní polovinou karoserie. Ford Bronco díky tomu přišel o jeden ze svých charakteristických prvků.
Ford po ukončení výroby páté generace modelu Bronco v polovině roku 1996 nabídl zákazníkům jako jeho nástupce velké pětidveřové SUV Expedition, které je v současnosti na trhu ve své čtvrté generaci. Na původní Bronco se ovšem úplně nezapomnělo, což vedle v současnosti připravované šesté generace dokazuje i koncept, který měl premiéru v lednu roku 2004 na autosalonu v Detroitu. Ten oživoval styl první generace za využití platformy modelu Escape, dvoulitrového turbodiesel, šestistupňové manuální převodovky a pohonu všech kol, ale proměny v sériový model se nedočkal.
Ford Bronco šesté generace, který se představí v roce 2020, má být koncipován jako globální model, jehož základem se má stát žebřinový rám, který je určen pro terénní vozy a pick-upy. Podle dosavadních informací se má jednat o středně velké SUV, které bude nabízeno i na evropských trzích.
„Bronco bude nekompromisní vůz s pohonem všech kol pro milovníky dobrodružství, kteří se rádi vydávají daleko za hranice města,“ uvedl Joe Hinrichs, prezident Ford Motor Company pro Severní a Jižní Ameriku, již v roce 2017 v rámci autosalonu v Detroitu.
Ford se prozatím nevyjadřuje k technice či vzhledu nového modelu Bronco, ale již oficiálně potvrdil, že se jeho premiéra odehraje na jaře roku 2020. Spolu s touto informací pak bylo představeno nové logo pro připravované SUV.
Ford Bronco má podle starších neoficiálních zpráv zamířit nejen na severoamerický trh s přeplňovanými zážehovými motory z rodiny EcoBoost, v jejichž čele má stát čtyřválec o objemu 2,3 l a výkonu 201 kW (273 k). Tento motor má spolupracovat s desetistupňovou automatickou převodovkou.
Pro evropský a další trhy není vyloučeno použití vznětových motorů 2.0 EcoBlue a 3.2 TDCi, s nimiž je v současnosti nabízen pick-up Ranger. Do budoucna se pak hovoří i o hybridu a výkonném provedení Bronco Raptor, pod jehož kapotou může být i přeplňovaný 2.7 litrový motor V6, nebo atmosférická V8.
Foto: Ford Motor Company, Wheelsage.org, Auto.cz
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat