Ford Mustang GT Concepts - oživená legenda

Má-li některý sportovně laděný automobil pozici legendy, tak je to bezesporu Ford Mustang. Nikdy to sice nebyl ryzí sportovec, ale právě tato jeho vlastnost asi zajistila jeho nezměrnou oblibu. Především první generace, představená v roce 1964, si svým neopakovatelným vzhledem zajistila takovou pozici, že během prvního dne prodeje bylo zaznamenáno přes 22.000 objednávek. Typická žraločí příď s dvojicí kruhových světlometů a cválajícím mustangem ve středu masky chladiče se stala modlou a již po dvou letech jezdilo po amerických silnicích přes milión těchto vozů. Silueta s krátkým předním převisem a delší zádí, dlouhou plochou kapotou a silné motory pod ní se staly základními pilíři designu studie představené na začátku letošního roku.

Stejně jako jeho vzory, také Mustang GT Concept nabízí dvě alternativní karosářské varianty. První je dvoumístný roadster v krásné červené barvě a druhou je, také dvoumístné, stříbrné kupé. Základní myšlenkou bylo navrhnout "pravého" Mustanga, který by jasně navazoval na svůj prapůvodní vzor, ale zároveň ukazoval, že je vozem 21. století. Již letmý pohled na fotografie ukazuje, že se Fordovým designérům z kalifornského Design Center tento záměr podařilo splnit do posledního puntíku. Dynamiku profilu podtrhuje velmi krátký přední převis s negativním sklonem čelní stěny, dlouhá kapota motoru a téměř rovná, naprosto čistá, linie spojující příď s ostrou odtokovou hranou na poměrně dlouhém víku zavazadlového prostoru. Také sklon zadní stěny s rozměrnými koncovými svítilnami, které jsou osazeny LEDkami a mezi nimiž také našel své místo cválající hřebec, vychází z prvního modelu a jeho úhel je téměř shodný s čelní stěnou. Velice silně působí dvě rozměrné kruhové koncovky výfuku umístěné každá na jiné straně a těsně lícující s hladkou plochou nárazníku. Zajímavým prvkem, především u vozu s motorem vpředu, je otvor před zadními koly, který má svůj původ také v prvních verzích tohoto vozu. Celek výborně doplňují obrovská kola s deseti paprsky o průměru 20 palců. Na dravosti přidávají výrazně vytažené lemy blatníků, které Ford v posledních letech tak úspěšně prosazuje do veškeré své evropské produkce. Zatímco otevřená verze se snaží, při vší dynamice, evokovat střídmou eleganci a pohodu letních vyjížděk pod modrou oblohou, uzavřené kupé naprosto tvrdě a jasně hraje na ty nejdravěji znějící tóny.

Příď vozu, která nese hlavní díl dědictví prvního modelu z roku 1964, navozuje velmi agresivní pocity a mimo neodmyslitelného cválajícího mustanga jí největší dávku výrazu dávají dva kruhové světlomety ukryté pod čirým tvarovým krytem. Právě světlomety jsou malým technickým klenotem. Přepínání mezi dálkovými a tlumenými světly se neděje klasicky mezi žárovkami, či jejich vlákny, ale změnou polohy paraboly. Ta se natáčí jako objektiv fotoaparátu a z jednoho zdroje světla dokáže nabídnout oba požadované režimy osvětlení. Originálně jsou vyřešeny směrovky a mlhová světla, která opticky tvoří kruh, horizontálně dělený žebrem táhnoucím se přes celou šířku předního nárazníku. Na přední části dlouhé kapoty jsou umístěny dva otvory pro přívod čerstvého vzduchu k sání 4,6-litrového osmiválce, který je plněn pomocí mechanicky poháněného dmychadla. K chlazení stlačeného vzduchu však není potřeba další dávky čerstvého média, protože to bylo svěřeno výměníku voda-vzduch. Tento motor s litinovým blokem a hliníkovými hlavami s čtyřventilovou technikou a zmíněným přeplňováním disponuje výkonem 294 kW (u ameriky snad lépe 400 k) při 6000 ot/min. Na něj navazuje alternativně ručně řazená šestistupňová převodovka pro kupé, nebo pětistupňový automat pro otevřenou verzi ze kterých jsou následně poháněna kola zadní nápravy. Ta nesou obří pneumatiky 275/35 ZR 20, zatímco přední poněkud "skromnější" 245/40 ZR 20. Ostatní podvozkové partie vychází z upravené plošiny nádherného Fordu Thunderbird.

Dvoumístný interiér je řešen v duchu jednoduchosti, jak jinak než tradiční pro jeho předchůdce, a hlavními prvky zde jsou rudá kůže a hliník. Oba tyto materiály se podařilo výborně skloubit především na tříramenném volantu, jehož ramena jsou ovšem zdvojená. Veškeré přístroje našly své místo v hliníkových panelech, přičemž ten hlavní se táhne v celé šíři interiéru v horní polovině přístrojové desky. Rychloměr a otáčkoměr jsou v samostatných rámečcích a rychlost či otáčky u nich neukazují klasické ručičky, ale jezdci pohybující se po ozubeném věnci těsně pod číselníkem. Středovému tunelu vévodí manometr sledující plnící tlak dmychadla umístěný před řadící, případně volící pákou převodovky. Nad ním je sada přepínačů ovládajících pérování a složení plnící směsi motoru. Dvě skořepinová sedadla jsou vybavena sportovními čtyřbodovými pásy a čalouněna, stejně jako volant, perforovanou červenou kůží. Zatímco za sedadly otevřené verze je bezpečnostní oblouk, za sedadly kupé je po vzoru sportovních verzí Shelby Mustangů umístěno náhradní kolo upevněné hliníkovou vzpěrou mezi horními úchyty zadního odpružení. Střecha kupé je navíc prosklená a tak ani v tomto provedení není posádka ochuzena o pohled na oblohu.

Přestože se jedná zatím pouze o designérské studie, Ford se netají tím, definitivní podoba nového Mustanga, který se očekává v roce 2004 bude těmto vozům velmi blízká. Nezbývá nám, než si počkat a těšit se....