TEST Ford Ranger 2,5 TD
Přibližně rok už můžeme na tuzemských silnicích potkávat dalšího z bojovníků o přízeň zájemců o terénní pick-upy - Ford Ranger. Testu jsme podrobili jeho pětimístnou verzi Double Cab s některými luxusními doplňky.
U zmíněných luxusních doplňků se sluší připomenout, že pick-up není ani v našich zemích už vnímán jen jako pracovní nástroj (viz test Nissanu Pick-up), ale jako běžný vůz pro milovníky jakýchkoli činností v nepřístupném terénu. Základní prvky, tedy tuhý rám, relativně silný vznětový motor a pohon všech kol tak zůstávají zachovány, a vcelku bohatá nabídka estetických a komfortních doplňků tak dovoluje auto dotvořit podle individuálních potřeb či vkusu.
Ranger stojí jakoby napůl cestě, což ovšem nenaznačuje kompromisy. Mohutný a sebevědomý vzhled s tradičními důsledně půlkruhovými podběhy a značnou světlou výškou naznačuje leccos z terénních jízdních vlastností nezničitelného vozu pro pracovní čety. Naopak chromované přídavné stupačky, rám na korbě nebo zadní nárazník dokládají spíše příslušnost k luxusní třídě této kategorie.
Uvnitř čeká řidiče účelně a jednoduše pojatý interiér s vcelku bohatou základní výbavou. Všechny ovládací prvky jsou na očekávatelných místech a ani při jízdě terénem není o co zavadit a co zlomit. Nezvyklé, ale praktické se ukázalo být táhlo ruční brzdy vlevo pod volantem, které dovolilo plynulé rozjezdy do svahů. Krátké sedáky a zejména opěradla lehce zhoršují dojem z jinak příjemně vysokého posezu, naopak nastupování i na zadní sedadla je přiměřeně pohodlné.
Motor nabízí sice v kontextu s konkurencí nijak oslnivých 80 kW, ale dobře odstupňovaná převodovka s krátkými drahami řazení dovoluje využít jeho potenciál velmi dobře. O průchodnost terénem se stará jednak zadní diferenciál se zvýšenou svorností, pak přijde na řadu připojení pohonu předních kol (i za jízdy), tlačítkem u volantu ovládaná uzávěrka diferenciálu a nakonec redukční převod. S pomocí kombinace všech těchto pomocníků se námi testovaný Ranger vyhrabal i z dost rozbahněné cesty, a tak můžeme opět konstatovat, že průchodnost terénem závisí hlavně na použitých pneumatikách a je mimo jiné limitována i třímetrovým rozvorem. Ranger se může pochlubit velmi solidním rejdem a s pomocí rozměrných zpětných zrcátek se tak neztratí ani při obtížných manévrech v městském provozu.
Hluku si řidič užije ve všech režimech kromě studených startů celkem málo a potěšen může být i spotřebou: Při plynulé jízdě vyšší rychlostí platí zhruba pravidlo, že spotřeba se rovná desetině rychlosti, v běžném kombinovaném provozu jsme se pak vešli vždy pod jedenáctilitrovou hranici (včetně jízdy po městě a terénem).
Jak už bývá u pick-upů pravidlem, jízdní vlastnosti se mění v závislosti na zatížení. Zatímco s nějakým tím metrákem na korbě se Ranger chová nedotáčivě, prázdné auto má tendence k blokování zadních kol a přetáčivému smyku vcelku často. Záď vozu poskakuje na nerovných tuzemských silnicích sice často, v běžných rychlostech ale nelze mluvit o jakémkoli ohrožení bezpečnosti. I zde platí, že jízdní vlastnosti jsou daní za nezničitelnou konstrukci podvozku a listové odpružení tuhé zadní nápravy.
Z doplňků považujeme za nejúčelnější plastovou vanu kryjící podlahu a bočnice korby před poškozením - ložná plocha se snadno udržuje a není třeba se bát převážet cokoli.
Ford Ranger tak můžeme považovat za zdařilý přínos konkurenci na trhu stále oblíbenější třídy terénních pick-upů. Nároky na praktického pomocníka při práci splní beze zbytku a navíc z něj lze jednoduše vykouzlit i komfortní off-road pro volný čas.