TEST Ford Ranger 3.2 TDCi (147 kW) – Jemnější lesník

Design, interiér

Ford Ranger byl loni nejprodávanějším pick-upem v Evropě, což je titul, který by si rád udržel i nadále. Konkurence ale nespí, na trh loni vyjel nový Nissan NP300 Navara, letos do prodeje vstupují nová Toyota Hilux a modernizovaný Volkswagen Amarok, a tak Ford na ní včas zareagoval a přijel s inovovaným rangerem.

Pick-upy jsou sice ze své podstaty poctivými dříči určenými pro náročnou práci, zájemci o ně už ale nechtějí tak drsné a neomalené auto jako kdysi. Stále častěji žádají více komfortu, a tak se pick-upy podobně jako dodávky stále více přibližují osobním vozům. Na tento trend v rámci modernizace nastoupil i Ford Ranger, když podobně jako konkurence nabídl bohatou výbavu ve stylu osobních aut nebo zvýšený komfort.

Drsný drsnějším

Pick-upy jsou automobily, na nichž toho designéři příliš nevymyslí. Kabina a korba musí být co nejúčelnější, a tak na nějaké odvážné kreace plné zajímavých detailů tady není prostor. Jedinou partií, na které se stylisté mohou vyřádit, je tak příď. A právě v této části došlo u modernizovaného rangeru k výrazným změnám.

Příď s horizontálně orientovanou maskou chladiče, opticky propojenou s hlavními světlomety nahradila šestiúhelníková maska ve stylu posledních fordů. Obdobné řešení ostatně dostane i modernizovaná kuga. Výsledkem této proměny je opravdu mohutná příď, díky níž je ranger ještě větším drsňákem než dosud. Záď testovaného provedení Limited pak ozdobil „sportovní“ ochranný rám.

K výrazným změnám došlo také uvnitř. Nová je kaplička s přístroji i středový panel. Zachovány byly vlastně jen tvrdé plasty, které vypadají, že snesou mnohé. Jenže v testovaném exempláři už bylo mnoho ploch lehce poškrábaných, a to měl na svém kontě jen asi 1.400 kilometrů.

Proměnou interiéru se ranger přiblížil osobním fordům, třeba palubní počítač je známý mimo jiné z aktuálního galaxy. Zvolené řešení s analogovým tachometrem a dvěma digitálními displeji po jeho bocích ale není příliš šťastné. Řidič se totiž musí rozhodnout, zda chce na obrazovce vidět otáčkoměr nebo data z palubního počítače. Obě funkce zobrazit najednou nelze. Ovládání počítače navíc není jedno z nejpřehlednějších.

Z osobních fordů pochází také multimediální systém SYNC 2, který je ovládán prostřednictvím osmipalcové dotykové obrazovky na vrchu středového panelu. Už dříve jsme si u ostatních fordů stěžovali na letargické reakce systému, příliš nás tentokrát nepotěšilo ani sekání obrazu mapy navigace.

Palubní deska je jednoduše a účelně řešena bez zbytečných kudrlinek, jedinými ozdobnými prvky jsou tak rámečky kolem výdechů ventilace. To ale není kritika, ba naopak. Interiér rangeru totiž patří mezi ty nejhezčí od Fordu. Zvlášť ve srovnání se “satelitem” na středovém tunelu kugy je to mnohem pohlednější řešení.

ford testy pickup  

Sedadla, tedy spíše křesla jsou rozměrná. Řidič si snadno najde ideální pozici, a to navzdory jen výškově nastavitelnému volantu. Masivní věnec se dobře drží, je však potřeba se zorientovat v množství tlačítek na multifunkčním volantu.

Pick-upy obvykle nejsou zrovna prostorné, to však není případ rangeru. I zadní sedadla totiž poskytují ve všech směrech velkorysý prostor. Jen je při poutání pásu nutné dávat pozor na ničím nekrytý drát od vyhřívání zadního skla, který se může snadno poškodit. Sedák zadní lavice lze navíc zvednout pro převoz rozměrnějších zavazadel v kabině. Tento krok navíc odhalí odkládací prostory pod lavicí.

Ford Ranger je nabízen ve třech karosářských verzích, které zastupuje dvoudveřový Single Cab, Super Cab se zadními krátkými dveřmi proti směru jízdy a testovaný Double Cab s dvěma páry dveří. V závislosti na kabině se liší délka korby, protože rozvor všech tří variant je shodný. I testovaná varianta nabízí slušnou délku 1.549 mm, na 2.317 mm Single Cabu ale nemá. Navíc naše zkušenosti potvrzují, že na převoz dlouhých předmětů jsou přece jen lepší dodávky...

U testované verze Limited korbu chránila ochranná vana, náklad bylo možné upevnit na úchytná oka. Jak bývá zvykem, Ford nabízí i různé nástavby. Vedle lakovaného hardtopu za 50.820 jsou k dispozici rovněž různé kryty korby.

Motor

Pětiválcový silák

Ranger je na českém trhu dostupný se třemi vznětovými motory, čtyřválce 2.2 TDCi ve dvou verzích 96 kW a 118 kW doplňuje řadový pětiválec 3.2 TDCi se 147 kW. A jelikož by podle našeho názoru pick-up rozhodně neměl být dýchavičným vozem, rozhodli jsme se vyzkoušet vrcholné provedení.

Pětiválcový silák o objemu 3198 cm3 je vyzbrojen turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek a přímým vstřikováním common-rail pracujícím s tlakem až 1800 bar. Díky tomu slibuje 147 kW v 3000 otáčkách a mohutných 470 N.m dostupných už od 1500 otáček, což je závratná síla i s ohledem na rozměry rangeru a jeho hmotnost přesahující 2,1 tuny. Motor má v zásobě opravdu hodně síly už od nízkých otáček, a tak se pick-up umí nečekaně hbitě rozpohybovat nejen v terénu, ale také třeba na dálnici.

To všechno má ale jednu chybu, kterou je šestistupňová automatická převodovka dodávaná za příplatek 22.990 korun. O ní sice Ford tvrdí, že je nová, svým chováním ale připomíná staré automaty z devadesátých let. Převodovka váhá s přeřazením, ani samotná změna převodu není právě hbitá. Vadilo nám i lehké cukání při rozjezdech, alespoň že je nebrzdí start-stop, ranger se totiž obejde bez něj. Kolem a kolem je zkrátka znát, že se část síly agregátu v převodovce ztrácí.

Už udávaná kombinovaná spotřeba 8,9 litru na 100 kilometrů naznačuje, že pětiválcový ranger nebude zrovna úsporným vozítkem usrkávajícím jen pár kapek nafty. A je to tak i ve skutečnosti, protože průměrná spotřeba paliva činila po týdnu testování nemalých 11,5 litru na 100 kilometrů. Můžete namítat, že při takové síle motoru, počtu válců i samotné velikosti automobilu je zkrátka nutné s takovou spotřebou počítat, rádi bychom ale připomněli, že s konkurenčním Nissanem Navara s biturbem 2.3 dCi (140 kW) jsme nedávno dosáhli průměru 8,5 litru na 100 kilometrů. Jediným rozdílem je fakt, že porovnatelný motor byl v japonském pick-upu spárován s manuálem. Ve městě ranger žádal až 14 litrů, dálniční přesuny znamenaly rovných devět litrů.

ford testy pickup  

Jízdní vlastnosti, závěr

Nečekaně komfortní

Pick-upy kvůli svým tuhým žebřinovým rámům vždy platily za uskákané kozy, které posádce příliš komfortu neposkytnou. Platilo to i pro ranger, který ale v rámci faceliftu na komfortu výrazně zapracoval, a tak nyní patří mezi ty komfortnější pick-upy na trhu. A to i v případě, že je korba prázdná a zadní náprava tudíž odlehčená.

Poskytovaný komfort ale samozřejmě musíme srovnávat s ostatními pick-upy. Z podstaty rámové konstrukce a zadní tuhé nápravy se ranger ani nemohl vyhnout drncání na příčných nerovnostech, jinak ale jednotlivé nerovnosti skvěle tlumí. Obzvlášť v případě, že řidič zvýší tempo, to pak ranger výtluky vyloženě žehlí. Zapracovalo se i na jízdních vlastnostech, a tak vůz sedí lépe než kdysi. Je však potřeba si zvyknout na dlouhý převod řízení, který se sice hodí při manévrování v terénu, při běžné jízdě ale znamená hodně točení volantem.

Navzdory vysoké konstrukci navíc ranger i na dálnici zůstává překvapivě tichým vozem, přitom je jedno, zda máte korbu prázdnou nebo ne. Nejvýraznější hluk pocházel od antény, která se někde sklopila a narážela do střechy. Ve vyšších otáčkách pak o sobě dá vědět i motor, a to jadrnějším vznětovým tónem.

ford testy pickup  

Jakožto správný offroad se ranger nezalekne ani terénu, kde dává největší smysl. Světlá výška 229 mm patří mezi to lepší v segmentu, a to díky uložení klíčových komponentů hnací soustavy do bezpečí, nad podélné nosníky žebřinového rámu. Doslova rekordní hodnotou je pak brodivost 800 mm, a to díky umístění sání a alternátoru co nejvíce nahoru. A když už by nastal nějaký problém, je otočným ovladačem na středovém tunelu možné sepnout pohon všech kol nebo rovnou redukci, případně stiskem tlačítka uzavřít mechanický zadní diferenciál (dodáván za 21.780 Kč). Popravdě řečeno ale během testování nenastala situace, abychom cokoliv z toho museli spínat, ranger si s nástrahami poradil i jako dvoukolka.

Osobním fordům se ale ranger nepřiblížil jen jízdními vlastnostmi a interiérem, ale také nabídkou bezpečnostních pomocníků. Za 29.040 korun je totiž k dispozici balíček systémů zahrnující asistent pro jízdu v pruzích, sledování bdělosti řidiče nebo adaptivní tempomat. Právě k tempomatu máme dvě poznámky. Překvapilo nás, jak blízko se drží vozům před sebou, a to zvlášť s ohledem na brzdné schopnosti auta, které kvůli jeho vysoké hmotnosti nejsou právě zázračné. Ranger se autům vpředu blížil natolik, že jsme na asistenta nespoléhali a pro jistotu brzdili sami. O to víc nás ale potěšilo, že automatické udržování rychlosti lze v palubním počítači vypnout a jezdit jen na běžný tempomat. To u dnešních aut už vůbec není samozřejmostí…

Závěr

Fordu Ranger jsme v minulosti vytýkali poněkud neomalené chování a zřejmě jsme v našem názoru nebyli jediní, protože automobilka se na komfort tohoto pick-upu v rámci modernizace detailně zaměřila. Výsledkem je komfortnější a tišší automobil, který už dokáže konkurovat některým SUV. Pětiválec o výkonu 147 kW a točivém momentu 470 N.m se nám pak líbil svojí nenucenou silou, mrzela nás ale jeho vyšší spotřeba paliva a spojení s automatem, který jeho schopnosti přece jen tupí.

ford testy pickup  

Plusy

• Na poměry pick-upů slušný komfort
• Vnitřní prostor
• Terénní schopnosti
• Odhlučnění kabiny

Minusy

• Automat tlumí schopnosti motoru
• Pomalu reagující multimediální systém
• Vysoká spotřeba paliva
• Vyšší pořizovací cena

Foto: Petr Homolak