Ford Transit Connect T2000 X-Press: Ta Vantastika

První Transit Supervan vznikl koncem šedesátých let, kdy jeden z ryze praktických Transitů Mk.1 zaměnil svůj rozšafný vidlicový čtyřválec 1,7 l z Taunuse 17M za poněkud zajímavější pětilitr V8 Small Block, spolu s pětistupňovou převodovkou ZF a nápravou převzatý z legendárního Forda GT40 a namontovaný do velké díry v podlaze mezi oběma nápravami. 425 koní stačilo na sprint 0-160 km/h za 21,6 s, maximální rychlost si nikdo netroufl vyzkoušet vzhledem ke krabicovité aerodynamice a faktu, že na dvojku tento mastodont dosahoval při 7.000 ot. 164, na trojku pak 216 km/h...

Transit Supervan 2 z roku 1983 vznikl především k reklamním účelům. Z Formule 1 přejatý 3,9 l osmiválec Cosworth DFL vyvíjel impozantních 590 koní a hliníkovo – laminátový vůz s konturami běžného hranatého Transita rozjel testovací jezdec Martin Brundle na okruhu v Silverstone až na špičkových 283 km/h, což bylo prý „dobrodružné“.

Transit Supervan 3 v roce 1994 použil techniku, aktuálně používanou dobovými špičkovými týmy F1. Počínaje 3,5 l vidlicovým desetiválcem Cosworth HB, jehož 650 koní/13.000 ot. vozilo mj. Sennu a Schumachera, přes karbonové brzdy Brembo, až po šestistupňovou převodovku. Vůz se stal pojízdným billboardem až do roku 1998, kdy se v Zandvoortu zastavil uprostřed propagační jízdy s porouchaným motorem.

World Rallye Transit, zkráceně Transit WRT, představený v roce 2000 v Birminghamu za účasti týmových hvězd McRaeho, Sainze a Wilsona, se poněkud odklonil od původní idey a špičkovou techniku, zamontovanou do tentokrát vysoké karoserie, poněkud nešťastně zkombinoval s turbodieselem Duratorq 2,4 l, byť vyladěným na 165 koní a podpořeným otevřeným výfukovým potrubím. Zrychlení na sto za méně než 8 sekund a maximální rychlost 210 km/h sice čtrnáctikubíkové dodávce jistě sluší, ovšem tyto parametry zůstaly poněkud ve stínu všech tří předchůdců.

Letos se Ford pokusil napravit si reputaci a supermotor – poprvé turbobenzín – zamontoval tentokrát do „skoroosobního“ Transita Connect. Kompletní hnací agregát tentokrát propůjčil Focus RS.

Na první pohled to vypadá, že si někdo svého Connecta s nízkou střechou vyzdobil a poněkud vyladil, ovšem pod 18“ koly OZ jsou dobře vidět brzdy, svými proporcemi (průměr 325/280 mm) na hony vzdálené civilní třičtvrtětunové dodávce. Také pozornější pohled na karoserii prozradí, že bílá není jen opravdu bílá, ale bělejší bílá s perleťovým efektem a doplňky ve třech odstínech šedivé barvy.

Mnohem zajímavější než exteriér je ovšem použitá technika. Šestnáctiventilový přeplňovaný dvoulitr vyvíjí 158 kW a 310 Nm a přes závodní spojku AP racing a pětistupňovou převodovku pohání přední kola. Podvozek se přiblížil k vozovce o těžko uvěřitelných 70 mm díky přepracované přední a snížené zadní nápravě se ztuženými pružinami a tlumiči Sachs a novými spodními rameny se změněnou geometrií. Zesílené stabilizátory (průměr 23/22 mm) odvádějí precizní práci díky uchycení v kuličkových ložiskách.

I interiér nezůstal nic dlužen novému poslání – skořepinové sedačky Recaro nabízejí kombinaci kůže/Alcantara v černobílém finiši, závodní volant byl stvořen exkluzivně pro tento vůz a palubní deska pojala prvky, předurčující X-Press k vavřínovým ambicím – palubní interkom a přístrojový štít s revidovanou grafikou a přidaným tlakoměrem turba a kontrolkou přeřazení. Od Focuse RS si nejrychlejší Connect také vypůjčil startovací tlačítko motoru.

Jízdní výkony také neurazí – zrychlení 0-100 km/h kolem 7 sekund a maximální rychlost 210 km/h sice zůstávají za schopnostmi „mateřského“ Focuse, ovšem pro dodávku jsou jistě více než dostatečné...