Hanzelka a Zikmund vyrazili na první společnou expedici před 70 lety

Velká výprava Jiřího Hanzelky (1920-2003) a Miroslava Zikmunda (nar. 1919), mimochodem spolužáků z vysoké školy, odstartovala před sedmi desítkami let. 22. dubna 1947 vyjeli za nemalého zájmu veřejnosti od budovy pražského Autoklubu se svou stříbrnou Tatrou 87. I když se jejich nápad v kopřivnické automobilce nesetkal zpočátku s nijak velkým nadšením, propagaci značky výrazně pomohl, auto nakonec zapůjčila.

Během tří a půl roku projeli oba tehdy mladí muži, vždyť jim na počátku dobrodružství zdaleka nebylo ještě ani třicet, část Evropy, Afriku a Latinskou Ameriku. Z Prahy se vydali do Francie, černý kontinent procestovali celý napříč od Maroka po východní část, jako první na světě. Československou vlajku vyvezli až na vrchol Kilimandžára a dále pokračovali až na jih do Kapského Města. Zapudili myšlenky na emigraci, přepluli přes Atlantik a vydali se z Argentiny směrem na sever do Mexika.

Kvůli vypuknutí války v Koreji na začátku 50. let se ovšem museli vrátit přes zemi galského kohouta a Polsko rychle zpět domů, nedostali víza do USA. Původně plánovaná „cesta kolem světa“ se tak neuskutečnila. V Praze je přivítaly davy nadšených fanoušků 1. listopadu 1950.

Pořídili 11 kilometrů (!) materiálu, který stačil na čtyři celovečerní a takřka 150 krátkometrážních filmů, kromě toho přes přivezli přes 10 tisíc fotografií. Dnes mají pásy i snímky nevyčíslitelnou hodnotu, nejen dokumentační, ale hlavně historickou, mnohdy ukazují už dávno zaniklý svět. Reportáže pravidelně vysílal Československý rozhlas, bylo jich na sedm stovek. Nezapomínejme, že jiné médium vyjma tisku v naší zemi tenkrát neexistovalo, televize ještě nevysílala.

Cesta stála 999 tisíc korun a jejich tatra spolykala 10 tisíc litrů benzinu. Oba cestovatelé si i později chválili její spolehlivost, vyžadovala vlastně jen běžnou údržbu (kromě několika větších či menších ťukanců). Druhá výprava, už s dvojicí speciálně postavených nákladních Tater 805, proběhla v letech 1959-1964 po Asii a Oceánii. Kvalita kopřivnické produkce se za dvanáct let rapidně zhoršila, nebylo dne, aby se alespoň na jednom voze něco neporouchalo.

Oba dobrodruzi společně napsali a vydali rovněž spoustu knih. Stříbrná T87 i s původní značkou P-19720 dnes odpočívá v pražském Národním technickém muzeu, expediční T805 byly zrenovovány, jednu vlastní bývalý závodník a šestinásobný vítěz Dakaru mezi kamiony Karel Loprais, druhou najdeme přímo v kopřivnické tovární sbírce.