Jak se žije řidiči fekálního vozu: Tahle práce nevoní!

Fekální vůz není žádný technický výstřelek. Prakticky vzato jde jen o nádrž vybavenou výkonným čerpadlem. To za pár minut dokáže nasát několik kubíků nepříliš voňavého a nevzhledného koktejlu splašek. Přesto je obsluha stroje zajímavá a jízda s plnou nástavbou dokáže řádně rozházet peristaltiku. Ale nepředbíhejme.

Se šoférem Františkem Ulrichem a jeho závozníkem vyrážíme z garáží na pražském Proseku do areálu nedaleké Nemocnice Na Bulovce. Čekají nás tam dvě řádně naplněné nádrže, takzvané lapoly (jímky, kde se zachytávají tuky, přičemž voda odtéká dále do kanalizace). Pan Ulrich jezdí u podniku už čtrnáct let, volant má v ruce a jízda po přeplněném městě mu nedělá žádné potíže.

Zkvašené zbytky

Ve špitálu jsme za pár minut, na vrátnici nám jen zamávají. Po rozpadlé panelové cestě zajíždíme do zadního traktu areálu, kde se v trávě skví dvě

zaklopené jímky. „Musím je nechat vyvětrat, vznikají tam plyny. Může to být nebezpečné,“ upozorňuje a z nástavby sundává devítimetrovou hadici. Tu přišroubuje na „bazén“, jak se v hantýrce cisterně říká. Sepne čerpadlo a vhodí konec pružné trubice do lapolu. Motor jen vrní a na měrce vidíme, jak se sedimenty uvnitř nástavby honí. Zápach snášíme vcelku dobře. Ale na rovinu říkáme, že stojí za to. „Jsou to zbytky jídel, které kvasí. Já ale nic moc necítím. Mám po těch čtrnácti letech otupělý čich,“ připouští s úsměvem pan František a občas hadicí zatřepe. Za pět minut je lapol vyčištěný. „Nasáli jsme něco málo přes dva kubíky,“ připomíná. Přesouváme se dál, ke kuchyni.

Dvakrát do měsíce

Na první pohled vazký odpad ze stravovacího zařízení se okolo hadice točí ve víru. „Je to prakticky jen různě obarvený olej,“ zhodnotí řidič. Nosní dírky dostávají zabrat. Pan Ulrich prý zažil i horší, vzhledem k charakteru věci to ale není třeba dále rozpitvávat. „Do nemocnice se musí zajíždět dvakrát měsíčně. Obvykle vytáhnu ze dvou lapolů okolo pěti kubíků humusu,“ prozrazuje.

Kýváním k čističce

Řidič vyplní zakázkový list, kde popíše činnost a vysáté množství. Dokument nechá podepsat na hospodářské správě. Nasedáme a zamíříme do Ústřední čistírny odpadních vod v Troji, kde bude náš aromatický náklad řízeně zlikvidován. Cesta k čističce vypadá jako po bombardování. Letošní povodně totiž poškodily původní asfaltku. My se tedy musíme brodit provizorní rozblácenou cestou, což nám ale nedělá příliš dobře. Žaludek máme jako na vodě, každý výmol dovede nástavbu pěkně rozhýbat. Navíc je znát, že na zádech vezeme něco kapalného. Vlny uvnitř cisterny autem solidně cvičí. „Jsou tam ale vlnolamy,“ uklidňuje nás řidič. „Větší cisterny mají i přepážky, vlny pak tolik nehází,“ připomíná.

Nejhorší jsou hadry

Po zvážení zamíříme k výpustnímu místu. Jak vypadá? Nic zajímavého – jímka se sítem a speciálním vrchlíkem, do kterého se zasune hadice. Pak

stačí natlakovat nástavbu a fyzika se postará o zbytek. Vypouštění se ale musí kontrolovat. V hadici totiž mohou vzniknout usazeniny. „Největší cucek dovedou udělat hadry nebo větší množství kalu. Když se zahltí, nechá se to vycucnout nebo vypustit. Pokud ani to nepomůže, musím hadici odpojit a vysypat. Samozřejmě ručně,“ konstatuje zkušený šofér a končí svou první denní rundu.

Od lejty k jeřábu

Fekálie jsou staré jako lidstvo samo a již staří Řekové znali kanalizaci. Nicméně stále jsou místa, kde není systém odvodu splašek zaveden. A právě tam musí zajíždět fekální vozy. Dříve šlo hlavně o dřevěné nádrže, takzvané lejty, které se plnily ručně za pomoci věder. Vůz se zapřahal za koně. Technický vývoj šel dál, dřevo nahradil kov a koně nákladní automobily. V minulosti jste se tak na silnicích mohli setkat s cisternami na podvozcích Tatry 148, lfy L-50, Pragy S5T nebo Škody 706. Stále jsou v provozu i modely na podvozcích Pragy V3S či Škody- Liaz 100. I ty už však s postupem času odcházejí a specializované firmy dávají přednost modernějším podvozkům. Větší nástavby (sací bagry) se tak mohou montovat na českou Tatru 815 nebo zahraniční Iveco EuroTracker, Mercedes Actros, Scaniu, Man TGM a další. Na menší cisterny se hodí například podvozky Mercedesu Atego, Avie nebo Mitsubishi Fuso. I ovládání se mění. U menších vozů se stále počítá s tím, že hadici nasadí obsluha, u novějších už ji ovládá jeřáb.

Víte, že...

... kromě Ústřední čistírny odpadních vod v Troji existují v Praze další vypouštěcí místa? Jsou stranou hlavní zástavby. Na nich je nainstalováno zařízení, které dovede snímat kvalitu a množství vypouštěné vody.

... Pražské vodovody a kanalizace musí udržovat přípojky v provozuschopném stavu. To znamená, že přípojky musí být schopné odvádět splaškovou a dešťovou vodu. V rámci životnosti přípojky se starají i o dobrý stavební stav.

... existují různé konstrukce lapolů? Liší se podle množství produkovaného odpadu. Modernější typy mají připraveny koncovky, na něž se napojí hadice. Může se tak odsávat tuk i z jiného traktu budovy.

Autor: Josef Holek, Svět motorů