Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jízdní dojmy: DAF CF - Kopcovitá prověrka

Ladislav Černý
Diskuze (0)
Zajeli jsme do Belgie, abychom na dálnici i v kopcích prověřili nová vozidla DAF CF v různých specifikacích Euro 6.

První úsek celodenního testování zahrnoval zejména dálnici. Kdo by čekal rovinku ve stylu amerických highways, byl by zklamán. Nám však připadalo skvělé, že budeme ve zvlněném terénu. Proto jsme nejdříve usedli do tahače s návěsem naloženým betonovými panely. Pod kabinou CF se nacházel nový jedenáctilitrový šestiválec MX 11 v nejsilnější verzi 320 kW (440 k) o točivém momentu 2100 N.m v rozsahu 1000-1450 min-1.

Dálková doprava

Nizozemský výrobce prezentoval motor MX 11 do dvou režimů provozu. Slabší provedení 210, 240 a 271 kW (1200, 1400 a 1600 N.m) posílá do distribuční přepravy, dvě silnější specifikace 291 kW/1900 N.m a testovanou nabízí pro dálkový sektor. Protože jsme převáželi plně zatíženou soupravu, volili jsme top verzi jedenáctilitrového šestiválce. Spojení s dvanáctistupňovou automatizovanou převodovkou pracovalo standardně. Na tempomatu jsme si nastavili 85 km/h a omezili rychlost sjíždění klesání na 89 km/h. V automatickém módu řazení se čtyřicetitunová souprava rozhýbala na stanovenou mez, přičemž strategie řazení volila u nižších stupňů vyšší otáčky a přechod přes celé stupně a od devítky po půlkách. Vozidlo používalo dlouhý stálý převod 2,53, takže při tempu nastaveném tempomatem šestiválec točil jen něco málo přes 1200 otáček. Tato konfigurace se projevila hned v prvním mírném stoupání, protože otáčky motoru začaly klesat a došlo k přeřazení na jedenáctku a posléze desítku. Prodleva při změně jednotlivých stupňů nebyla dlouhá, přesto došlo ke zbytečné ztrátě tempa. Museli jsme tedy vyvodit důsledky a umínili si, že v dalším nájezdu do stoupání manuálně podřadíme v místě zlomu profilu trasy, abychom předešli práci převodovky až během stoupání.

Nahoru a dolů

Další dálniční stoupání i klesání prověřily jedenáctilitrový agregát. V úpatí kopce jsme přešli na jedenáctý převodový stupeň, aby otáčky motoru stouply cca na 1400 min-1. To však brzy nestačilo. Automatizovaná převodovka posléze přešla na desítku a začaly nás předjíždět ostatní návěsové soupravy se všemi koly návěsu na silnici. Je fakt, že v našem případě jedenáctilitrový agregát soupeřil se zcela zatíženou soupravou. Maximum točivého momentu mělo být k dispozici v širokém rozmezí 100-1450 otáček, ale 2100 N.m nejsilnějšího provedení šestiválce MX 11 se ve svažitém terénu jevilo jako málo dostatečné.

Obrat směrem dolů přinesl zkoušku výkonu motorové brzdy. Vozidlo nemělo retardér, což se přibližně v pětiprocentním klesání projevilo tak, že jsme museli pomáhat provozní brzdou. Navzdory nastavené rychlosti sjíždění a ručce otáčkoměru v modrém poli účinek motorové brzdy MX Engine brake nestačil. Profil trasy nad síly jedenáctilitru se také odrazil nárůstem spotřeby, která se ustálila na průměrných 49,6 l/100 km. Těžko tuto hodnotu přičítat na vrub řidiče, protože jsme v hodnocení jízdního výkonu během jízdy dosáhli velice slušných 93 procent.

S třináctilitrem

Tutéž trasu jsme absolvovali s třínápravovým tahačem CF osazeným motorem MX 13 v nejvyšší výkonové verzi 375 kW (510 k). Na třínápravovém podvalníku se nacházel pracovní stroj, takže aerodynamika soupravy byla mnohem horší než u předešlého vozidla s motorem MX 11 a valníkovým návěsem. Trasu jsme díky silnějšímu motoru zvládli mnohem rychleji, navíc během klesání bohatě stačil účinek motorové brzdy k tomu, abychom nemuseli vůbec šlapat na brzdový pedál. Spotřeba rovněž byla nižší, přibližně o tři litry. Inu, šetřit v pořizovacích nákladech na motor se má rozumně, a ne ať to stojí, co to stojí. Jiná situace a poměr spotřeby by nastaly v naprosto rovném terénu bez stoupání a klesání. My jsme však na testovací trase překonali nejvyšší vrchol Belgie Botrange s nadmořskou výškou 694 m.

Podvozek

S cílem dosáhnout maximální efektivity a zjednodušení montáže nástaveb na vozidla se společnost DAF zaměřila na vývoj co nejlepšího uspořádání podvozku. Jednotku SCR a filtr pevných částic je možné z výroby uložit na více míst podle předpokládaného použití nákladního vozidla a upevnění nástavby. Standardní 65litrová nádrž AdBlue našla místo pod spací kabinou. K dispozici je několik možných provedení skříní akumulátoru. Díky promyšlenému rozmístění komponentů mají podvozky k dispozici palivové nádrže až o objemu 1200 litrů. V případě potřeby lze ponechat až 2,30 metru volného prostoru pro montáž příslušenství nástaveb, jako jsou ovládací jednotky cisteren nebo čerpadla.

Přední náprava

Během jízd jsme si pochvalovali jisté vedení stopy obou tahačů. V nové konstrukci je využito 1,75 m dlouhých pružin. Jejich šířka se zvýšila z 80 na 90 mm. To se týká jak odpružení dvěma listovými pery pro novou osmitunovou přední nápravu, která je standardem, tak odpružení třemi listovými pery pro devítitunovou. Ani jedna varianta podle výrobce nevyžaduje údržbu. Za účelem zajištění ještě většího pohodlí je na přední nápravě použit také nový systém pneumatického odpružení.

Novinku tvoří 7,5tunová přední náprava s jednolistovým odpružením určená pro tahače s důrazem na maximální užitečné zatížení jako například u cisternových souprav.

Ladislav Černý
Diskuze (0)