Kia Pride a Picanto: Pyšně a pikantně (historie)
Model Pride (anglický výraz pro pýchu) však nebyl produktem vlastního vývoje. Jednalo se o variantu japonské Mazdy 121 s jiným logem, která se prodávala také jako Ford Festiva. V nabídce byly dva čtyřválcové motory: slabší 1,1 l dával 38 kW, silnější 1,3 l pak 49 kW. Palivo dodával v obou případech ještě tradiční karburátor.
Hatchback, sedan i kombi
Základní třídveřový hatchback měřil na délku 3.56 m, je tedy jasným představitelem dnešní kategorie minivozů a Picanto je jeho právoplatným nástupcem, ač některé zdroje uvádějí jako následníka řadu Rio. Mimochodem, původní Mazda 121 měla jen 3,47 m, navýšení délky u jihokorejské sestry způsobily masivnější nárazníky. Paleta karosářských variant se rychle rozrůstala. Krátce po premiéře přibyly pětidveřový hatchback, kombi Station Wagon a sedan Beta.
Zatímco Mazda 121 se na začátku 90. let vydala jinou cestou, produkce Pride běžela vesele dál. Jako první vůz značky se také objevila v Evropě. Konkrétně v Británii, kde byl prodej zahájen v červnu 1991. My Češi jsme si museli počkat ještě dalších šest let. Tehdy už pochopitelně nebyla žádným designérským ani technickým výstřelkem a už vůbec nemohla nabídnout bůhvíjaký komfort. Zákazníci, kteří hledali levné, nenáročné a spolehlivé auto, zde ovšem uspěli.
Vstřikování střídá karburátory
Vraťme se ale ještě do listopadu 1994, který konečně přinesl vstřikování pro motor 1,3, dvouventilová jedenáctistovka s mezitím zvýšeným výkonem na 41 kW z nabídky zmizela. Spolu s technickou modernizací přišly i drobné vzhledové retuše. Změnily se ale jen detaily, například přední maska dostala jiné žebrování.
Na evropských trzích se od té doby prodávaly vozy s výkony 44 a 54 kW, od roku 1996 měla silnější varianta o kilowatt méně, neboť byla upravena tak, aby plnila emisní normu Euro 2. Existovala také verze se 65 kW. Modelový rok 97 přinesl jedinou variantu čtyřventilové třináctistovky se 47 kW. Na samém konci výroby se pak ještě objevily aerodynamicky optimalizované kulatější nárazníky.
Nástupce nepřišel
Pride přežila začátek roku 2000, během něj byla výroba v Koreji ukončena. Obdobný automobil vznikal i v Egyptě, v Číně a íránská SAIPA jej produkuje dodnes. V Jižní Koreji se ale už začátkem devadesátých let připravoval nástupce. Nebyla jím výrazně větší Kia Avella alias Ford Festiva (v USA Aspire). Původně mu říkali M-Car, později Morning. Na svou dobu úhledný žlutý pětidveřový hatchback se v polovině dekády objevil na několika autosalonech, zákazníci se jej ovšem nedočkali.
Dobré ráno!
Zájemci o malou Kiu se mohli těšit již od podzimu 2003, kdy automobilka poprvé představila výsledek projektu s kódem BA. Ještě nehotový oranžový prototyp nazývaný Minicar se na IAA ve Frankfurtu přejmenoval na Picanto. Od jara 2004 nabídla definitivní verzi i zákazníkům na starém kontinentu. Doma v Jižní Koreji ovšem vytáhla z archivu název Morning (ráno). Výhradně pětidveřový hatchback s délkou těsně pod 3,5 m již leckde nabídl bohatou bezpečnostní výbavu včetně ABS a dvou airbagů a zpočátku dva zážehové motory: 1,0/45 kW a 1,1/48 kW. Design se oproti sedmnáct let starému předchůdci posunul o světelné roky kupředu, o použité technice nemluvě. Výhradně pětistupňové manuální převodovky doplnil čtyřstupňový automat. Zaujala mohutná maska a velké přední světlomety.
Autosalon ve Frankfurtu 2005 viděl premiéru žhavé novinky: Picanta s turbodieselem. Přeplňovaný tříválec 1,1 CRDi s moderním vstřikováním common-rail a proměnnou geometrií lopatek VGT poskytoval 55 kW. Mohl se pochlubit kombinovanou spotřebou nafty 4,2 l/100 km, v reálném provozu se pohybovala o něco výše - kolem čtyř a půl litru.
Zakulacená
Na sklonku léta 2007 se Picanto podrobilo plastické operaci. Nejmarkantnější byla zepředu – novou voštinovou mřížku chladiče se dvěma vodorovnými lamelami rozdělenými logem automobilky doplňovaly sice stále obří, ale přece jen podstatně zakulacené oči. Ty přidaly vozu na roztomilosti, což zejména ženská část motoristické veřejnosti ocenila. Technika se příliš nezměnila, pouze výkon základního litrového čtyřválce vzrostl na 46 kW. Díky úpravě nárazníků délka Picanta přesáhla zhruba o 3 cm hranici 3,5 m.
Na český trh se inovovaný model dostal v březnu 2008 a nejdražší provedení hýčkalo posádku čtveřicí airbagů, mlhovkami, dálkovým centrálním zamykáním, elektrickým ovládáním všech oken, klimatizací, rádiem s CD a MP3, či výškově stavitelným sedadlem řidiče. Další drobný facelift přišel v srpnu 2009, mírným redesignem prošla opět přední část. V této podobě přežila malá kia až do žhavé současnosti. Na českém trhu se jí zpravidla dařilo, téměř vždy patřila mezi pětici nejprodávanějších miniaut.
Návrat k trojici dveří
Novou generaci TA si v Evropě, potažmo u nás můžeme koupit od května 2011. Na korejském trhu zůstal název Morning, v Ženevě jsme viděli také návrat ke třídveřové verzi, kterou bude možné objednávat zřejmě od podzimu. Design z pera Petera Schreyera je agresivnější, druhé Picanto také narostlo těsně pod 3,6 m.
Pod kapotami jsou samé novinky, jedná se o agregáty řady Kappa. Základní motor má sice opět litrový objem, přišel ale o jeden válec. V benzinové verzi dává 51 kW, při spalování LPG dokonce 60 kW. Větší řadový čtyřválec 1,25 l se pak může pochlubit 63 kW. Turbodiesel se v předchozí generaci díky vysokým cenám neuchytil, proto už jej Kia do aktuálního Picanta nemontuje.
