Kombíky Volvo: Od švédských tanků po stylovky (2. díl – S předním pohonem)

Volva s karoserií kombi se z takřka nezničitelných hranatých „vagónů“ proměnila na přelomu milénia ve stylovky. Tato proměna začala vlastně už v polovině 90. let minulého věku, kdy přišly na řadu nové modely nižší střední třídy. Ale tím nejzásadnějším přelomem byl bezesporu příchod předního pohonu do větších typů než série 400. Prvním z nich byla ještě dříve 850...

850/V70 (1993-2000)

Osmsetpadesátka i přes radikální změnu koncepce u hranatých linií zůstala, zaoblily se jen mírně. Na pětidveřové kombi si klienti museli ale počkat skoro dva roky od premiéry výchozího sedanu, přišlo až v únoru 1993. Takřka kolmá záď s výklopnou stěnou mu zůstala. „Estate“ byly 4,72 m dlouhé, vzdálenost mezi nápravami činila 2,66 m, platforma nesla kód P80. 850 se ještě kromě švédské Torslandy a belgického Gentu vyráběly i v kanadském Halifaxu. Na podzim 1994 po vzhledové modernizaci se staly prvními auty na světě se sériovými bočními airbagy.

V útrobách se postupně objevily výhradně pětiválcové atmosférické a přeplňované zážehové pohonné jednotky s objemy 1984, 2319 a 2435 cm³ ve výkonovém spektru 94-168 kW, které využívaly dvou- i čtyřventilovou techniku. Špičku tvořily zpočátku verze T-5. Volvo ve spolupráci s Tomem Walkinshawem a jeho TWR nasadilo kombík dokonce i do britského mistrovství cestovních aut s Rickardem Rydellem a Janem Lammersem (1994). Kombi 850 T5-R z poloviny devadesátých let se přezdívalo „trezor s raketovým motorem“ a pomáhali jej vyvíjet u Porsche. Motor s objemem 2319 cm³ dával 168 kW a auta byla schopna dosáhnout až 245 km/h. T5-R nahradilo ještě výkonnější, ale o něco pomalejší R s až 186 kW.

V roce 1996 se začal montovat i diesel 2461 cm³/104 kW od VW, slavné TDI a jako a jako první osobní sériová Volva v historii se tehdy omsetpadesátky chlubily i zkratkou AWD pro 2.5T. Nechyběla Bi-Fuel na CNG. Vzniklo 326 tisíc kombi 850. Po faceliftu v listopadu téže sezóny dostaly označení V70 a v tom dalším se objevil první „terénní“ model XC Cross Country. Původní Wilsgaardovy tvary exteriéru zjemnil Peter Horbury, o kabinu se postaral José Luis Diaz de la Vega. Motory zůstaly stejné s rozmezím 93-195 kW u nejostřejší R. Do května 2000 se vyrobilo skoro 320 tisíc V70 a 54 tisíc „allroadů“ XC, celkový počet kombi této generace včetně 850 nepřesáhl hranici 700 tisíc jen těsně.

V40 (1995-2004

Nizozemské, v Bornu vyráběné Volvo V40 (codename X40) neslo při premiéře na autosalonu v Boloni 1995 označení F4, ale následně zasáhlo Audi, kterému se nelíbil název základních sedanů, tedy S4. Znamenalo navíc vstup automobilky s praktickými vozy do nižší střední třídy. Platformu sdílelo s Mitsubishi Carisma, které také vznikalo u NedCaru. Podvozek měl rozvor 2,55 m a auta měřila cca 4,5 m. Úhledný jemný design exteriéru navrhl šéfstylista Peter Horbury.

Postupně se pod kapoty montovaly řadové benzinové čtyřválce s objemy 1588, 1731, 1783, 1834, 1855 a 1948 cm³. Agregáty 1,86 a 1,95 l měly turbodmychadlo. Výkony začínaly na 77 kW a končily u špičkové přeplňované verze T4 na 147 kW. Turbodiesel 1,9 dával 66, 70 nebo 85 kW. Decentní facelift proběhl na přelomu milénia. Do května 2004 se vyrobilo 423,5 tisíce kombíků z celého milionu všech verzí. Opět tedy hodně velký obchodní úspěch, i když v trochu kompaktnějším balení...

V50 (2003-2012)

Nástupcem V40 se stal model V50 představený na sklonku roku 2003, sedanu zůstalo původní jméno. Hlavním výrobním závodem pro něj byl belgický Gent. Platformu P1 s rozvorem náprav prodlouženým na 2,64 m využívaly i Ford a Mazda. Řada přinesla několik novinek včetně pohonu všech kol od Haldexu, byla zhruba stejně velká jako předchůdce (4,52 m). Základní šestnáctistovka nabízela 74 kW, špičkou nabídky se stal zážehový turbomotor 2521 cm³ pro T5, naftový dvoulitr pocházel od Peugeotu, po prvním faceliftu (2008) jej nahradil nový. Pětiválec D5 měl objem 2,4 l, T5 od té doby 169 kW.

V květnu 2010 přišla na řadu velká technická modernizace. Tu reprezentovaly zážehové čtyřválce 1596 cm³/110 kW (s turbem), a 1999 cm³/107 kW, dokonce i ve verzi FlexiFuel spalující směs benzinu a bioethanolu. Pětiválec T5 zůstal stejný. Turbodiesel DRIVe 1560 cm³/80 kW se start-stopem doplnila silnější verze D2 (84 kW). Pětiválcové D3 a D4 měly větších 1984 cm³ a 110, respektive 130 kW. Od května 2012 celou řadu nahrazovala nová V40, která je spíše stylovým pětidveřovým hatchbackem než kombi. V50 bylo vyrobeno celkem 519 tisíc kusů.

V70 druhé generace (1999-2008)

V70 druhé generace z pera Petera Horburyho se vyráběla od října 1999, v té době značku už vlastnil americký Ford. Kromě Švédska a Belgie ji montovali i v Thajsku. Platformu P2 s rozvorem náprav takřka 2,76 m sdílela se sedanem S80. Design vlastně pocházel původně ze studie ECC (1993), u kombi tedy přední část a základní linky. Zůstala samozřejmě u předního pohonu, nejvýkonnější pětiválce měly znak náprav 4x4. Tato série setrvávala výhradně u nich, čtyř- a šestiválce stále zcela chyběly.

2.0 Turbo (1984 cm³) měl 120 kW, 2.4T s přesným objemem 2435 cm³ 147 kW a T5 s vysokotlakým turbem 2319 cm³/184 kW. 2.5 TDI/103 kW od Volkswagenu zmizel v roce 2001, kdy jej nahradil vlastní s objemem 2401 cm³ (96 a 120 kW). Tehdy přišla i zážehová atmosférická „dva-čtyřka“ se 103 a 125 kW. Při prvním faceliftu v roce 2003 změnila V70 XC název na XC70. Objevila se i verze 2.5T (2521 cm³) se 154 kW. V další sezóně následovala posílená 2.0T (132 kW) a nový „foukaný“ 2401 cm³/191 kW pro T5. Nejvýkonnější V70 R se chlubilo motorem 2,52 l vyladěným až na 221 kW, klienti mohli volit manuální i automatickou převodovku, druhou nejprve s pěti a později (2006) s šesti stupni. Brzdy byly od Bremba, nastavitelné šasi vyvinul Öhlins, pohon všech kol představoval standard, ve 250 km/h zasáhl omezovač...

Volvo experimentovalo i s plynovým pohonem na LPG a CNG, tyto vozy poháněl benzinový motor 2435 cm³/103 kW. Druhé stylistické změny se odehrály v polovině minulé dekády, facelifty byly vždy u Volva velmi decentní. Tehdy se také objevily modernizované turbodiesely 2,4 l ve třech výkonových stupních. Hodně zajímavá byla limitovaná edice Ocean Race k závodu lodí kolem světa, jehož je Volvo hlavním sponzorem, také pro XC70. Pokračovala mimochodem i v nástupci. Dvoupalivové verze vydržely ve výrobě až do začátku sezóny 2008.

V70 třetí generace (2007-2016)

Třetí generace, opět coby derivát S80, měla premiéru v únoru 2007, produkce už zůstala pouze v Torslandě. Byla postavena na platformě P3 s rozvorem 2,82 m a na délku měřila 4,82 m. Základním motorem v nabídce byl zpočátku atmosférický čtyřválcový dvoulitr se 107 kW. Následovaly pětiválce 2,52 l s turbem a nepřeplňovaný řadový šestiválec 3,2 l. Špičkový šestiválec se dvěma turby a 2,95 l měl 210 kW. Naftové čtyřválce 2.0D doplňovala úsporná šestnáctistovka D2 alias DRIVe, větší pětiválce charakterizoval objem 2,4 l.

Automatické skříně od Aisinu dostaly nakonec až osm stupňů. Fanoušci však museli oplakat ostré modely R, které nahradil stylový balíček R-Design. Pohon všech kol však opět nechyběl. Pětihvězdičkové hodnocení v testech Euro NCAP se stalo samozřejmostí, stejně jako přítomnost DSTC (kombinace kontroly stability a trakce), armády airbagů, varování před kolizí a mrtvým úhlem, rozpoznávání cyklistů a chodců i dopravních značek. Poloterénní XC70 dostalo asistent sjíždění prudkých kopců.

Automobilka testovala i dieselové plug-in hybridy, ale do prodeje nezamířily. K první motorové revizi včetně zvyšování výkonů došlo před šesti lety, krátce se nabízel čtyřválec 2.0 Turbo. Po drobné stylistické modernizaci (2011) přišly na řadu downsizované čtyřválcové šestnáctistovky T4 (132 kW), americké modely T5 měly i větší 1,97 l/177 kW a pětiválec 2,5 l/186 kW. Benzinový třílitr zůstal, jen posílil na 224 kW. Největší novinku mezi diesely představoval dvoulitrový (1984 cm³) agregát s u Volva oblíbeným lichým počtem válců.

V60 (2010-dosud)

Od července 2010 vyrábí Volvo v Torslandě také kombi verzi druhé generace sedanu S60, samozřejmě opět s véčkem v názvu. Automobilku v té době koupila od Fordu čínská Geely, která ji stále vlastní. Podvozek P3 má vzdálenost mezi nápravami necelých 2,78 m, auta si zachovávají na střední třídu poměrně kompaktní rozměry: jsou jen 4,64 m dlouhá. Stejně jako u větší V70, i tady existuje oplastovaný model Cross Country. Limitovaná edice Ocean Race známá ze „sedmdesátek“ nechyběla ani v této menší karoserii.

V60 začínala se zážehovými šestnáctistovkami, výhradně přeplňovanými. Ty doplnily dvoulitry a velký šestiválec 2,95 l/224 kW pro T6 AWD. Pětiválcové turbodiesely 1,98 l postupně doplnil větší dvojitě dopovaný 2,4 l D5 i jako čtyřkolka a čtyřválec 1,56 l. Výkony se během času měnily. Při revizi na konci roku 2013 se objevily nové benzinové i naftové čtyřválce řady Drive-E s objemem 1969 cm³ pro T5, T6 a D4. Dieselové plug-in hybridy s pohonem všech kol využívají od stejného roku velkého pětiválcového motoru 2,4 l. Sportovní verzi dostal na starost dvorní tuner Polestar, který Volvo nyní vlastní. Ten vyladil takřka třílitrový šestiválec na 350 koní (258 kW).

Ocitáme se ve žhavé současnosti. V70 střídá V90, která už zcela opustila větší motory než čtyřválce. Drive-E 1,97 l, a to ve všech variantách T5, T6, hybridu T8 se zážehovým motorem i dieselech D4 a D5. Půvabný Concept Estate ze Ženevy 2014 sice znamenal návrat ke stylu „shooting brake“, ale do sériové výroby bohužel nezamířil.