Koncepty automobilky Volvo: Předvoje současnosti

Nordický design napříč oblastmi jeho využití tvoří nedílnou součást nabízeného spektra. V mnoha ohledech představuje alternativu k propracovaným a členitým produktům jiných stylů a zaměření. Nutno říci, že i když nositelé severského designu přirozeně reagují na dobové zásady a globální vývoj, stále se řídí podobnými principy karosářského umění.

Ač to není na první zdání zřejmé, někteří reprezentanti aktuální nabídky značky jsou výsledkem mnohaletého bádání a vývoje, což vyústilo v řadu svérázných a pro sériovou výrobu vzorových strojů.

Historie – Tvoření základu a zdroje inspirace

Při zkoumání současných modelů můžeme vypozorovat řadu souvislostí s vozidly více či méně daleké minulosti. V případě konceptů Universe a You lze vysledovat hned dvě retrospektivní ohlédnutí – provedení kapoty a její vizuální náležitosti (zvýšený reliéf a postupné zúžení) je vlastní vozidlům PV444 (1943-1966) a PV544 (1958-1966), přičemž maska chladiče napoví o inspiraci modely řady 700 a 900.

Volvo 850 (1991-1996) - Tehdy ještě vládly hrany…

Historie designu Volvo je také spjata s dynamickými vozy shooting-brake, například kreací P 1800 ES Rocket, jejímž autorem je Pietro Frua. Uhlazená příď (v kontextu celku) je zde doplněna velmi ucelenou a dotaženou zádí. Vozidlo je výsledkem intenzivní práce, trvající v letech 1963 až 1968.

ECC (1992) – Transformace skulptury

Počátek devadesátých let minulého století znamenal přerod estetické formy z původně muskulaturní masivnosti na plastičtější lehkost. Souběžně s tímto jevem došlo k velmi výraznému zjemnění tvarového projevu karoserie, která byla – co do eventuální cílové zákaznické skupiny – univerzálnější.

Podstatné tvary a linky studie ECC byly použity u dobové generace limuzíny S80 .

Nešlo však očekávat, že bude produkční verze reprezentativního sedanu přímo reflektovat řešení prototypu. Tvary prošly kultivací v rámci jejich zpraktičtění, zmizel taktéž dojem jednolitosti, jenž byl iniciován minimálním počtem spár a velmi plavnými přechody mezi jednotlivými díly karoserie.

Zachována byla dlouhá a relativně nízká kapota (zde je opět na místě připomenout vzezření předchůdce v podobě S90, vycházejícího z předchozího designérského myšlení), na níž plynule doléhá horní část pontonu. Ten má majoritní podíl na formování celé boční části karoserie, neboť svou kontinuitou vytváří podhoubí pro stavbu zádě a jejích tvarových dominant.

Třetí karosářský prostor přebírá z vize ECC (kterou můžeme tímto nazvat průkopníkem nové éry estetického smýšlení) základní architekturu doplněnou většími a ostřejšími svítilnami, které lépe opisují tvar víka zavazadlového prostoru. Atypičnost této části exteriéru byla v kontextu doby relativní, přesto lze konstatovat, že mezi konkurencí vynikala čistotou a veřejností kvitovanou originalitou.

Kabina skýtá zdánlivě nenápadné, přesto poměrně jasné poselství o podobě středových konzolí v budoucích automobilech téže značky. Vnější obrys a prostorová orientace panelu se vyznačuje lehkostí a příslibem vyšší míry ergonomie, přičemž z estetického hlediska zde chybí jen nepatrný krok k jeho subtilnějšímu provedení.

EyeCar (2000) – Tichý předvoj

Nepříliš známý prototyp přišel v době, kdy byl tvarový trend značky zcela etablován. O to více překvapilo zpracování vozu, jehož myšlenkový soubor skýtal nejen již známá a v praxi plně osvědčená řešení z dřívějších let, ale také kultovně zející prvek v podobě zužování kapoty se zvýšeným reliéfem. Ten evokuje tentýž celek na karoserii PV444 z let 1943 až 1966 a PV544 z let 1958 až 1966.

Příď, krom toho, že vykazuje výše uvedený znak (ke kterému se dnes hlásí koncepty Universe a You), prezentuje nové řešení nárazníku. Ten není v konvenční podobě, jíž tvoří souvislý a zpravidla celistvý díl – prvek pasivní bezpečnosti je zde rozčleněn na nadsazené dvě části, propojené třetím dílem, který se opakuje v profilu. Výrazně nekonformní design umocňuje odklon od klasické podoby světlometů s průhledným krytem. Jejich místo zastupuje dvojice tří drobných elipsovitých světel.

Vozidlo se zaměřením na bezpečnost posádky disponuje kabinou, která se již pozvolna blíží zásadám nové doby interiérů skandinávského výrobce. Středová konzole, která zde nabývá mírně organický tvar, je posazena na vysoký panel. Samotná přístrojová deska je nekomplikovaná a obsahuje jen velmi málo rušivých elementů.

ACC (2001) – Vizionářský Adventure Concept Car

V době prvních prezentací nového koncepčního automobilu bylo nasnadě, že se jedná o náznak podoby budoucího sportovně-užitkového vozu vyšší třídy. Při tomto tvrzení se šlo opřít o skutečnost, že při projektování vize došlo k použití sériově zejících prvků, které byly začleněny do obecně akceptované dvouprostorové karoserie.

Jedním z benefitů exteriéru bylo použití splývavého čelního skla, což výrazným způsobem odlehčilo formu. Tomu sekundoval poměrně nízký ponton bez přehnaně rýsované hmoty, čímž se vozidlo distancovalo od smělých SUV se zaměřením na suverénní tvary – vnější vzhled je zřetelně orientován na silniční prostředí.

Na rozdíl od XC90 volí ACC jiné zadní svítilny. Celkově vzato jde o modifikaci tvaru běžné lampy, jejíž součástí je mírný výběžek, rovnoběžný se zadním sloupkem. Ten je ze své většiny pokryt světlým dílem, který se line přes celou střešní linku a ústí v A-sloupcích.

Koncepční kabina je čtyřmístná a volí vcelku jasně identifikovatelné dobové postupy. Kreativní stránku věci zde zastupuje příklon ke geometrickým tvarům a pozoruhodnému (vnitřně však kontrastnímu) splynutí technicistně chladných prvků s teplými barvami béžových odstínů. Tenkou středovou konzoli (zde již v téměř autentické podobě) pokrývá displej.

O rok později byly ideje konceptu rozvinuty a přeneseny na produkční automobil, představený při příležitosti detroitského autosalonu. Netřeba tvrdit, že vizuální stránka byla řádně umírněna. Přesto nelze přehlédnout výrazný odkaz na zdroj myšlenek, jimiž se sériový stroj řídí.

SCC (2001) – Titulovaný nástin C30

Počátek nového milénia byl typický pro nové patenty a snahy o zlepšení pasivní bezpečnosti. Krom skutečného globálního zlepšení v této oblasti přišlo Volvo s unikátním projektem kompaktního automobilu SCC (Safety Concept Car), jehož konstrukce byla uspořádána tak, aby vůz poskytoval řidiči maximálně příznivé podmínky (zvláště výhled a uspořádání interiéru) a tím tak předcházel případné havárii.

Prvním a na první pohled zřejmě nejviditelnějším znamením posunu v oblasti předcházení nehody je A-sloupek s průhlednými vstupy, které způsobuje příhradová konstrukce této části. Jednotlivé segmenty průhledného materiálu tak zřetelně vylepšují výhled. Podobná péče byla věnována B-sloupku, jehož průběh je klenutý tak, aby řidiči poskytoval příznivější výhled směrem dozadu.

Volvo SCC se stalo studií roku

Nutno poukázat na uspořádání vysoce modulární kabiny, jejíž součástí jsou ergonomická sedadla s experimentálním provedením bezpečnostních pásů. Středová konzole opět nabírá vertikální směřování a tenkou stavbu, zde však působí poněkud plastickým dojmem. Ten může být vyvolán zejména užitím většího množství tlačítek či členitým polem v její horní části.

Avšak nejen z technického hlediska šlo o významný počin a z určitého pohledu i milník v linii progresivních vozidel. Vnější tvarosloví definovalo základ, který byl použit v roce 2006 pro hatchback C30. Ten se zjevně inspiroval nejen v zadních partiích (což mu dodalo velmi nevšední rozvržení dílů a jednotlivých materiálů), ale také přídí a uspořádáním jejich prvků (zvláště po stránce pojetí masky a její polohy).

Projekt SCC byl v roce svého vzniku oceněn za přínos v oblasti bezpečnosti silniční dopravy (British Prince Michael Road Safety Award), o rok později byl americkým časopisem Automotive News zvolen Studií roku.

3CC (2004) – Senzitivní vsuvka

V roce 2004 byl na akci Michelin Challenge Bibendum v Shanghaji prezentován automobil ojedinělého designu a pojetí karoserie, jehož hlavním úkolem bylo posílit vztah s posádkou i okolím. Pateticky znějící poslání bylo realizováno řadou technických i ergonomických řešení.

Předně jde o uspořádání interiéru s koncepcí 2+1, kde jsou přední sedadla – na rozdíl od klasického uspořádání - odsunuta od sebe, čímž vzniká prostor pro třetí plnohodnotné místo pro dospělého cestujícího či dva dětské pasažéry. Nástup do kabiny je usnadněn dveřmi, které se otvírají podél šikmé osy, přičemž se odsouvá i přístrojová deska. Ergonomická vylepšení zastupuje systém spouštění spínače palubních systémů, ke kterému se pro jeho aktivaci stačí jen přiblížit prstem.

Volvo 3CC: Další xCC od Volva

Karoserie velmi nezvyklé kompozice usiluje o co nejpříznivější poměr hmotnosti a tuhosti. Optimálního výsledku bylo dosaženo použitým prostorového rámu s vysokým podílem vysokopevnostní oceli, sendvičové konstrukce podlahy a vnějšího pláště z uhlíkových vláken.

Tvary nebyly v praxi nikterak rozvinuty. Ryze experimentální automobil upravuje zavedené charakteristické znaky, které doplňuje apelem na nekonformní architekturu zádě.

XC60 (2007) – Nová epocha

Léta relativně ustálených tvarů v pevné modelové linii, leckdy však protnuté karosářských experimentem (viz výše), narušuje rok 2007, kdy je na severoamerickém autosalonu uveden koncepční model XC60. Produkt nové stylistické éry byl o rok později přetaven do sériové podoby.

Vozidlo, vytvořené pod vedením Steva Mettina, vyjadřuje konzistentní futuristický postoj. Nehledě na relativně konvenční proporčnost a použití dvouprostorového konceptu je zcela přepracováno pojetí karoserie ve smyslu hmoty, která je velmi pečlivě propracována – dříve běžné hladké proporce jsou pod tíhou vln a prolisů zapomenuty. Nárůst členitosti je znát také na masce chladiče, která, ač má stále podobnou míru důležitosti na přídi, je plastičtější. Těmito aspekty se řídí i světlomety, které jsou rozděleny na dvě části, což představuje znatelný odklon od dosavadních praktik značky.

Volvo XC60: V Detroitu jako studie, 2009 jako série

Zatímco větší XC90 je ryzím zhmotněním předchozího designového jazyka, menší sportovně-užitkový model byl vybaven svažujícími se linkami profilu a v kontextu předchozích automobilů bohatým vrstvením ploch.

Výše zmíněný příklon k avantgardě je mírně narušen modifikací známé formy zadních lamp, které jsou vertikální směrové orientace a moderní optiky. Svítilny zde hrají jednu z hlavních rolí z hlediska formování zádě. Jejich přítomnost lze připodobnit k opěrnému bodu, který určuje tvar nárazníku a souběžně s tím kopíruje zadní sloupek, čímž definuje poměr prosklené a plechové plochy.

Budoucnost – Nemalý potenciál Universe a You

Následující působení designu značky se zřejmě naladí na frekvenci motivů a tvarů studií Universe a You, které vycházejí z totožného základu.

Lze očekávat další modifikace masky, jež neopouští, nýbrž zušlechťuje svůj charakteristický, léty pěstovaný tvar. Celkově lze konstatovat, že design posledních studií skýtá progresi (světelná optika), úpravu důvěrně známých záležitostí (interiérové prvky) a nostalgické ohlédnutí do historie (zvýšený reliéf zužující se kapoty).