Land Rover – Zdatný šedesátník (2. díl)

Land Rovery Série III se vyráběly dlouhých 14 let a tak nebylo divu, že se v roce 1983 objevil jejich nástupce. Land Rovery 90 (Ninety) a 110 (One Ten) dostaly číselné označení podle rozvoru náprav v palcích, ale v reklamách, manuálech a časopisech se používalo takřka výhradně slovní označení Ninety a One Ten (kombi dostaly navíc název County Station Wagon). Proti Sérii III došlo k výraznému posunu směrem k moderní konstrukci s pérováním vinutými pružinami a kotoučovými brzdami na předních kolech. Vizuálně se nové Land Rovery odlišovaly především jednodílným předním oknem, rozšířenými podběhy kol (vynutil si je širší rozchod kol 1485 mm) a novou mřížkou chladiče. K osvěžení vzhledu se začaly používat barevné pruhy na bocích. Nejdříve se představil One Ten s rozvorem 2759 mm (nahrazoval 109palcovou Sérii III). Po roce následoval Ninety (ve skutečnosti měl rozchod 92,9 palců, tedy 2360 mm) a nahradil předešlý model s rozvorem 88 palců. V roce 1985 se k nim přidal Land Rover 127 s rozvorem 3226 mm.

Stejně jako u svého předchůdce poháněly modely 90 a 110 zážehové a vznětové čtyřválce nebo benzinový vidlicový osmiválec (3532 cm³, výkon 85 kW). Všechny tyto motory se postupně vylepšovaly a brzy je doplnil čtyřválcový turbodiesel 2,5 l se vstřikováním paliva a výkonem 51 kW (68 k) a benzinový dvaapůllitr s výkonem 62 kW (83 k). Motor V8 zvýšil výkon díky karburátorům Zenith na 100 kW. V roce 1988 se z koncernu British Leyland stal Rover Group, rozdělený do dvou větví, Austin Rover Group a Land Rover Group.

Pod novým jménem

Land Rover vyrábí od roku 1970 luxusní Range Rover (o něm si povíme někdy jindy) a od roku 1989 model Discovery (na ten se podíváme v dalším oddílu). V roce 1990 bylo rozhodnuto, že také modely Ninety a One Ten dostanou jednotný název Defender (česky to znamená obránce), doplněné číslem označujícím rozvor v palcích (90, 110 nebo 130). Kromě štítku na přídi s nápisem Defender zůstalo všechno při starém. Zachován zůstal podvozek s robustním žebřinovým rámem a oběma tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pery, karoserie s hliníkovými panely a trvalý pohon obou náprav s dvoustupňovou redukcí a uzavíratelným mezinápravovým diferenciálem.

landrover psa pickup
 

Jedinou větší změnou v motorizaci proti řadě 90/110/127 byl turbodiesel 200Tdi (80 kW/107 k), převzatý z modelu Discovery. Od března 1994 byl tento motor nahrazen tišším 300Tdi s přímým vstřikováním paliva a chladičem stlačeného vzduchu, který měl navíc o 3 kW vyšší výkon. Nejsilnější pohonnou jednotkou byl zážehový vidlicový osmiválec 3,9 l, který disponoval výkonem 134 kW (182 k).

Během devadesátých let i na začátku nového tisíciletí se Defender prodával v řadě různých provedení. Stal se nepostradatelným pracovním nástrojem v mnoha odvětvích i oblíbeným rekreačním vozidlem. Defender 90 mohl přepravovat až sedm osob a dodával se v třídveřovém provedení Soft Top s plátěnou střechou, užitkovém Pick Up a s pevnou střechou Hard Top. Pětidveřové provedení se jmenovalo Station Wagon (model County měl na bocích barevné pruhy). Defender 110 s kapacitou až dvanáct osob se dodával ve verzích třídveřový Soft Top, Pick Up, High Capacity Pick Up (HCPU) a jako pětidveřový Station Wagon (včetně County). Vzniklo také několik počtem omezených sérií Defenderů, například SV90 z roku 1992 s ochrannou klecí proti převrácení, litými koly a metalickým lakem nebo Defender 90 z roku 1998 oslavující 50. výročí Land Roveru a vybavený automatickou převodovkou, klimatizací a motorem 4.0 V8 z Range Roveru.

V roce 1998 dostal Defender nový 2,5litrový řadový turbodieselový pětiválec Td5, neboť motory Tdi už nesplňovaly emisní normu Euro III. Td5 dával s elektronickým řídicím systémem výkon 91 kW (122 k). Novinkou byl Defender 110 Double Cab, kombinující kabinu modelu Station Wagon s otevřeným nákladovým prostorem.

Defender pro třetí tisíciletí

V roce 1988 se Rover Group znovu privatizoval a dostal se do rukou British Aerospace. O šest let později se stala majitelem německá automobilka BMW, ta si ale ponechala jen značku Mini a Land Rover prodala v roce 2000 americkému Fordu, údajně za 1,8 miliardy liber. Všechny tyto změny vlastníků Defender přežil a v roce 2002 prošel faceliftem. Na jaře 2007 se dočkal řady dlouho očekávaných změn. Především byl vznětový pětiválec Td5 nahrazen upraveným Fordovým vznětovým čtyřválcem DuraTorq 2.4 (90 kW/122 k), používaným např. v úspěšném Fordu Transit. Novější provedení Defenderu má šestistupňovou převodovku a novou palubní desku.

Z továrny v Solihullu vyjíždí celkem 14 karosářských variant tří základních verzí 90, 110 a 130. K 60. výročí výroby Land Roverů byla vyrobena omezená série SVX, vycházející z Defenderu 90. Vznikla na základě studie Project SVX (IAA 1999) ve dvou provedeních, čtyřmístném s pevnou střechou a jako dvoumístný pickup se stahovací plátěnou střechou a masivním ochranným rámem. Obě verze mají lesklou masku chladiče, světlomety s čirou optikou a koncová světla s diodami LED. Počet vyrobených Defenderů se kvapem blíží k dvoumilionové hranici a s výrobou se počítá nejméně do roku 2010.

Na scénu přichází Discovery

Autosalon IAA ve Frankfurtu nad Mohanem se v září 1989 stal svědkem premiéry modelu Land Rover Discovery, který se jako třetí typová řada zařadil mezi spartánský a ryze účelový Defender a luxusní terenní vůz Range Rover. Třídveřová a o rok později uvedená pětidveřová verze (rozměry 4539 x 1793 x 1966 mm, rozvor 2540 mm) převzala podvozek od svých sourozenců, na který byla posazena moderní karoserie s pohodlným interiérem, navrženým v londýnském studiu Conran. Discovery dostal jednoduchou černou plastovou masku chladiče, do které byly vkomponovány obdélníkové světlomety a směrová světla. Na vysoké, nepříliš skloněné čelní okno navazovala v obou verzích tři boční okna, přičemž ta zadní pokračovala na střeše menšími okénky. Pod kapotu se montoval zážehový celohliníkový motor 3.5 V8 s nejvyšším výkonem 108 kW (147 k) a již známý turbodiesel 200Tdi s výkonem 83 kW (krátce se dodával i šestnáctiventilový dvoulitr Mpi). Stejně jako u Defenderu byl v roce 1994 motor 200Tdi nahrazen motorem 300Tdi a motor V8 zvýšil objem na 3,9 litru (136 kW). Discovery první generace sloužil mj. i britské královské rodině.

landrover psa pickup
 

V rámci spolupráce s Roverem začala Honda v roce 1992 prodávat pětidveřový Land Rover Discovery V8 pod názvem Honda Crossroad. Discovery se také účastnil tradiční Camel Trophy, pořádané od roku 1980. Tohoto dobrodružného překonávání nesjízdných území se postupně zúčastnily všechny typy Land Roverů. Následníkem Camel Trophy se od roku 2003 stala soutěž nazvaná Land Rover G4 Challenge. V roce 2003 se konala na území USA, Jižní Afriky a Austrálie a vyhrál ji belgický pilot Rudi Thoelen. Ročník 2006 se jel v Thajsku, Laosu, Bolivii a Brazílii a na nejvyšším stupni vítězů stál Jihoafričan Dreyer. G4 Challenge 2008/9 se měl jet v Mongolsku, ale vzhledem k globální finanční krizi byl zrušen.

Discovery podruhé a potřetí

Discovery druhé série, nazývaný také New Discovery nebo Discovery II debutoval na podzim 1998 v New Yorku. Vzhledově se od svého předchůdce výrazně nelišil, i když výrobce ohlásil 720 změn, byl ale větší a komfortnější. Vůz s rozvorem rovných 100 palců (2540 mm) měl vnější rozměry, které budily respekt (4705 x 2190 x 1940 mm). Přestylizovaná příď dostala po vzoru Range Roveru velký nápis a jednoduchou masku chladiče se třemi vodorovnými lištami. Přepracovaný interiér si už nijak nezadal s luxusními osobními vozy. Pod kapotou nahradil motor 300Tdi vznětový pětiválec T5d z Defenderu, nyní už s výkonem 101 kW, a zážehový V8 dostal označení 4.0, i když se jeho objem 3947cm³ proti motoru 3.9 nijak nezvýšil.

Do třetice všeho nejlepšího. Tak by se dal nazvat Land Rover Discovery III (v USA LR3), představený v dubnu 2004 už ve Fordově režii. Základními tvary karoserie zůstal Discovery III věrný svým předchůdcům, včetně střechy s odstupňovanou výškou. Výraznější proměnou prošly jen světlomety, umístěné se směrovými světly pod společným průhledným krytem. K doslova revoluční změně došlo u podvozku. Ten vznikl kombinací rámové a skořepinové (samonosné) konstrukce a byl nazván IBF (Integrated Body Frame). Motorový prostor a prostor pro cestující byl řešen jako skořepina a ta byla spojena s žebřinovým rámem, nesoucím převodovku a nápravy. Další novinkou podvozku bylo zcela nezávislé zavěšení kol se vzduchovým odpružením, dovolujícím nastavovat světlou výšku.

landrover psa pickup
 

Z motorů je na výběr zážehový 4.4 V8 (220 kW a 420 Nm) a nový vznětový vidlicový šestiválec common-rail 2,7 l (145 kW a 440 Nm), vzniklý ze spolupráce PSA – Ford. Vozy vybavené osmiválci se dodávají standardně se šestistupňovým automatem, ostatní mají šestistupňovou manuální převodovku a automat jen za příplatek. Samozřejmostí je trvalý pohon všech kol a spousta elektroniky – ABS, navigační systém, ETC (Electronic Tractin Control), HDC (Hill Descent Control), ACE (Active Cornering Enhancement – systém jízdní stability) a SLS (Self Leveling Suspension – samočinné snižování světlé výšky při vyšších rychlostech). Pro modelový rok 2009 prošel Discovery III faceliftem s lemy podběhů kol v barvě karoserie a uhlazenějším bočním profilem.

Benjamínek Freelander

Nejmladší příslušník rodiny modelů Land Rover, kompaktní vůz pro volný čas (SUV) nazvaný Freelander, spatřil poprvé světlo světa na frankfurtském autosalonu IAA v roce 1997. Projekt Freelander s kódovým označením CB40 vznikal pod vedením Richarda Elsy a zpočátku ve spolupráci s Hondou (ta přišla s nápadně podobným modelem CR-V). Ve srovnání s ostatními modely značky Land Rover dostal Freelander kompaktní pětidveřovou karoserii s rozvorem 2555 mm a rozměry 4382 x 1805 x 1757 mm. Samonosná karoserie byla stylově příbuzná většímu modelu Discovery, působila ale elegantnějším a sportovnějším dojmem. Zajímavými karosářskými variantami byly třídveřový Freelander Softback s kabinou otevřenou za zadními sedadly a třídveřový Hardback s prosklenou zadní částí kabiny.

Freelander měl poprvé v historii Land Roverů motor uložený napříč. Zákazníci si mohli vybrat mezi zážehovým čtyřválcem 1.8i (88 kW/120 k) a vznětovým 2.0di (71 kW/97 k), který byl v roce 2001 nahrazen dvoulitrem Td4 (82 kW/112 k). Výkonový vrchol představoval 24ventilový vidlicový šestiválec 2.5 Rover KV6 s výkonem 130 kW (177 k). Přenos síly od motoru ke kolům s nezávislým zavěšením zajišťovala viskózní spojka, rozdělující hnací síly na obě nápravy.

landrover psa pickup
 

Druhá generace Freelanderu (v USA LR2) měla světovou premiéru na londýnském autosalonu v červenci 2006. Je postavena na Fordově platformě, používané rovněž vozy Ford Galaxy, S-Max a Volvo S80. Výhradně pětidveřová karoserie má větší rozvor (2660 mm) a je delší a širší (4500 x 1910 x 1740 mm). K největším venkovním změnám došlo na přídi, pyšnící se sdruženými světly po vzoru Discovery III a integrovanými nárazníky. Vzadu se náhradní kolo přestěhovalo pod podlahu zavazadlového prostoru.

Novým špičkovým motorem se stal řadový šestiválec 3.2 Volvo, dávající 171 kW (233 k) při 6300 min^-1, se kterým Freelander uhání dvoustovkou. Viskózní spojku nahradila elektronicky řízená a hydraulicky ovládaná vícelamelová spojka Haldex. Systém Terrain Response řídí činnost motoru, převodovky a pohonu kol podle jízdních podmínek. Freelander 2 se vyrábí v Halewoodu u Liverpoolu a pokouší se překonat počtem půl milionu vyrobených Freelanderů první generace.

V roce 2007 byl vyroben čtyřmiliontý Land Rover, ale to už se rýsovala další změna majitele. Loni došlo k prodeji Land Roveru indické společnosti Tata Motors. Proslýchá se, že Ford utržil jen polovinu částky, za kterou Land Rover koupil od BMW. Na loňském pařížském autosalonu nastoupil Land Rover na cestu úspor spotřeby a představil Freelander 2 TD4_e se systémem Start/Stop. V současné době testuje Land Rover, v rámci programu e_Terrain Technologies, hybridní verzi Freelanderu ERAD (Electric Rear Axle Drive). Věřme, že i pod novým vedením má Land Rover před sebou ještě dlouhou budoucnost. O tom, jak by mohl vypadat příští Land Rover napovídá studie LRX, představená loni v Detroitu a Ženevě. Vůz postavený na platformě Freelanderu 2 je zvenku i zevnitř plný designových lahůdek a s hybridním pohonem má kombinovanou spotřebu jen 4,7 l/100 km.