Laurin & Klement E Černá Hora: Předchůdce trambusů vozil poštu, armádu i pomoc
Mladoboleslavská automobilka se při příležitosti oslav 125 let od svého založení rozhodla připomenout několik opomíjených modelů ze své historie, které by však rozhodně neměly upadnout v zapomnění. A jedním takovým je i Laurin & Klement typ E „Černá Hora“.
Když černohorské knížectví v roce 1907 vybíralo provozovatele poštovní automobilové dopravy, kterému garantovalo na dalších 15 let výhradní postavení, přihlásila se do soutěže i společnost Laurin & Klement, založená v roce 1895.
Ta sice představila svůj první skutečný automobil Laurin & Klement A teprve v roce 1905, do roku 1907 už se ale jednalo o největší automobilku Rakousko-Uherska, která 70 % svého obratu realizovala na zahraničních trzích. V oblasti jižní Evropy se sice česká automobilka musela potýkat s konkurencí italských automobilek, její nabídka ale nakonec zvítězila.
Předmětem smlouvy, podepsané roku 1908, bylo zajištění přepravy poštovních zásilek a cestujících na autobusových linkách Cetinje – Kotor, Cetinje – Podgorica, Podgorica – Nikšić a Podgorica – Plavnica. Jak ovšem přímo na místě zjistil generální ředitel společnosti Laurin & Klement, úkol to nebyl jednoduchý. Trasy totiž vedly po úzkých horských silnicích s ostrými zatáčkami a častým stoupáním i klesáním.
Česká automobilka proto musela přijít s vozy speciální konstrukce, jejichž základem se stal osobní a lehký užitkový vůz Laurin & Klement E, vyráběný od roku 1906. Ten byl osazen motorem se dvěma bloky po dvou válcích v řadě o objemu 4652 cm3, ze kterého doloval výkon 25,7 kW (35 k). Motor využíval vyspělou techniku, jako byly například „T“ - hlavy válců s rozvodem SV.
Sací ventily se kvůli účinnějšímu vyplachování válců nacházely na opačné straně bloku motoru než výfukové, kvůli čemuž byly potřeba dva vačkové hřídel místo obvyklého jediného. K dalším moderním prvkům motoru patřilo například účinné oběžné tlakové mazání motoru nebo rozměrný chladič s ventilátorem a oběhovým čerpadlem.
Samotná konstrukce vozu, na které tehdy pracoval i pětadvacetiletý konstruktér František Kec (pozdější konstruktér a ředitel automobilky Praga), pak vyžadovala řadu mimořádných a nekonvenčních řešení. Například přední část rámu podvozku E byla zúžena na pouhých 700, což při rozvoru 1300 mm umožňovalo výrazně zvětšit rejd. Vůz tak mohl projíždět i extrémně ostré zatáčky napoprvé. Tomu ostatně napomohl i mimořádně krátký rozvor pouze 2210 mm s převisy 450 mm vpředu a 1030 mm vzadu.
Celková délka vozu 3690 mm by ovšem při konvenčním uspořádání vozu, tedy s kabinou za motorem, neúměrně omezila prostor pro posádku a náklad. To se společnost L&K rozhodla vyřešit umístěním kryté kabiny řidiče a spolujezdce nad motor, díky čemuž se stal Laurin & Klement E „Černá hora“ (jak model označuje dobová dokumentace) jedním z prvních předchůdců užitkových vozidel typu trambus.
Pro řidiče a spolujezdce to však znamenalo, že seděli 1680 mm nad zemí. Celková výška vozu se pak vyšplhala až na 2820 mm. Na trase se však naštěstí nenacházely žádné nízké tunely a při obvyklé rychlosti 20-30 km/h nehrozila vozu s krátkou, vysokou a úzkou stavbou ani nestabilita.
Zajímavé však bylo i rozvržení pohonné soustavy. Při podélném uspořádání motoru, kuželové spojky s koženým obložením a čtyřstupňové přímo řazené převodovky se totiž rozvodovka ocitla až 830 mm za zadními koly. Ta pak poháněla dvojice řetězů, která současně tlumila nežádoucí rázy.
Dřevěná kola byla osazena plnými gumovými obručemi, což odstranilo problémy s častými defekty pneumatik. Vzadu pak byla kola instalována v dvoumontáži.
Od června do listopadu 1908 bylo v mladoboleslavské továrně vyrobeno celkem 9 speciálních pošťáckých speciálů typu E Černá Hora. Šest dostalo karoserii „omnibusu“, což bylo tehdejší označení pro autobus, další dva měly podobu furgonu, tedy skříňové dodávky, a jeden vznikl jako valník.
Provedení Omnibus bylo osazeno čtyřdveřovou kabinou pro pět cestujících, za kterou byla umístěna uzamčená skříň o objemu 1,3 m3 pro přepravu poštovních zásilek. Existovala ovšem i letní karoserie autobusu, která se zbavila prosklených bočnic karoserie i zadní skříně. Do prodloužené kabiny s lavicemi po stranách se pak dokonce vešlo až 10 osob.
Dodávkové automobily byly osazeny skříní o kapacitě 4,8 m3, která unesla náklad o hmotnosti až 900 kilogramů. Pro přepravu větších zásilek byla vypravována souprava s dvounápravovým přívěsem o užitné hmotnosti 1500 kilogramů. Přívěs krytý plachtou měl přitom vpředu kabinu pro brzdaře, který pomocí otočného kola mechanicky přibrzďoval zadní kola.
V lednu 1909 splnily vozy provozní zkoušky a od jara téhož roku byl spuštěn provoz na všech linkách. Speciály Laurin & Klement E Černá Hora si přitom vydobyly skvělé renomé pro svou vysokou spolehlivost a užitnou hodnotu, což několika jejich řidičům zajistilo stříbrné medaile od černohorského knížete a posléze i krále.
Poštovní kariéra speciálních vozů L&K ovšem netrvala dlouho. Během První balkánské války, tedy mezi lety 1912 až 1913, využívala vozy Laurin & Klement černohorská armáda a Červený kříž. Po konci konfliktu se vozy opět vrátily na své linky, opět na nich ale nevydržely příliš dlouho. Jejich úspěšnou kariéru totiž přerušila první světová válka a útok rakousko-uherské armády na Černohorské království v roce 1916.
Podle informací automobilky se bohužel zřejmě nedochoval ani jede omnibus, furgon nebo valník Laurin & Klement E „Černá hora“.
