DKW F102 (1963–1966): Poslední dvoudobý mohykán
Osobní automobil DKW F102 byl posledním modelem automobilky Auto Union, prodávaným pod značkou DKW. Nahrazoval model Auto Union 1000 a byl jedním z posledních západoněmeckých vozů s dvoudobým motorem.
Německou automobilku DKW založil v roce 1928 dánský konstruktér J. S. Rasmussen. V době vrcholící hospodářské krize se mu podařilo přesvědčit vedení dalších tří automobilek Horch, Audi a Wanderer, aby společně s DKW vytvořili společnost Auto Union AG, založenou v červnu 1932 v Saské Kamenici (Chemnitz). Čtyři propojené kruhy ve znaku koncernu symbolizovaly tyto sloučené automobilky. Po poválečném rozdělení Německa se saské továrny Auto Union ocitly v sovětské okupační zóně a jejich výrobní zařízení bylo prohlášeno za válečné reparace. V srpnu 1948 akciová společnost Auto Union AG zanikla a z továren Horch a Audi v Zwickau se stala automobilka AWZ (Automobilwerk Zwickau), ve které se vyráběly modely IFA F8 a IFA F9.
Část vedení Auto Unionu uprchla do západní části rozděleného Německa a v bavorském Ingolstadtu založila v září 1949 novou společnost Auto Union GmbH. V upravené sýpce zde byla zahájena výroba motocyklů a automobilů DKW s pohonem předních kol dvoutaktním motorem. V roce 1958 získal 87 % akcií Daimler-Benz a znovu oživil značku Auto Union. Dříve vyráběné DKW 3=6 se změnilo na Auto Union 1000.
Přední kola poháněl dvoudobý tříválec
DKW F102 poháněl vpředu umístěný zážehový, kapalinou chlazený dvoudobý řadový tříválec (foto) s objemem 1175 cm3 (vrtání x zdvih: 81 x 76 mm) a kompresním poměrem 7,5:1. S karburátorem Solex měl nejvyšší výkon 60 koní (44 kW) při 4500 ot/min a točivý moment 103 Nm při 2200 ot/min. Točivý moment motoru se přenášel na přední kola přes manuální čtyřstupňovou převodovku. F102 s pohotovostní hmotností 910 kg dosahoval maximální rychlost 135 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 18,5 s.
Dvoudobý motor vyžaduje jako palivo směs benzinu a oleje. U F102 dodával tuto směs systém vyvinutý firmou Bosch, který automaticky směšoval mazivo ze samostatné nádržky s benzinem. Toto řešení zjednodušilo doplňování paliva a snižovalo spotřebu oleje, ale mělo i své nevýhody. Po studených zimních nocích olej v nádržce často ztuhnul tak, že motor nebyl dostatečně mazán, zvláště při dlouhé jízdě z kopce, takže mnoho motorů bylo poškozeno zadřením pístů. To značně snižovalo důvěru zákazníků.
I když DKW Junior se stále dobře prodával, zákazníci začali považovat dvoutaktní motory za zastaralé. Prodej modelu DKW F102 zaostal za očekáváním a společnost Auto Union se dostala do vážných ekonomických problémů.
Dalším problémem vozů s dvoutaktním motorem byla spotřeba paliva. DKW se snažilo spotřebu snížit jednoduchým, ale účinným způsobem. Plynový pedál kladl při sešlápnutí zvýšený odpor, aby řidič lépe vnímal výkon, který od motoru požadoval. Podobný plynový pedál byl později použit také u vozu Trabant 601, jehož spotřeba paliva byla také díky dvoutaktu vysoká.
Přední kola F102 byla zavěšena na dvojitých trojúhelníkových ramenech a odpružena zkrutnými tyčemi. Tuhá zadní náprava byla zavěšena na vlečených ramenech a odpružena příčnou torzní tyčí. Boční vedení zajišťovala panhardská tyč. Přední brzdy byly kotoučové, zadní bubnové.
Dvoudveřová premiéra
DKW F102 (foto) debutoval v září 1963 jako dvoudveřový pětimístný sedan se stupňovitou zádí. Na rozdíl od svého předchůdce Auto Union 1000, jehož tvary pocházely z konce třicátých let, měl model F102 moderní samonosnou karoserii s velkými okny a velkou přední maskou se zabudovanými kruhovými světlomety (ostatní vozy Audi je měly obdélníkové). Základní cena dvoudveřové verze byla stanovena na 7200 DM (západoněmeckých marek). Příslušnost k automobilce Auto Union potvrzovaly čtyři kruhy ve středu přední masky a na víku kufru a nápis Auto Union na kapotě.
Dvoudveřový DKW F102 měl rozvor náprav 2480 mm a vnější rozměry 4280 x 1620 x 1460 mm (délka x šířka x výška). Náhradní kolo bylo umístěno šikmo za opěradlem zadních sedadel, takže neomezovalo hloubku zavazadelníku.
Čtyři dveře jsou pro rodinu lepší
V lednu 1965 byla zahájena výroba čtyřdveřového sedanu DKW F102 (foto), který měl stejné rozměry jako dvoudveřový a používal stejný motor. Jeho pohotovostní hmotnost byla jen o 10 kg větší (920 kg), takže maximální rychlost zůstala na 135 km/h a zrychlení na stovku za 18,5 s se také nezměnilo.
Müllerův dvoudobý vidlicový šestiválec
Konstruktér Hans Müller (1902–1968) z Andernachu vyvinul na začátku šedesátých let dvoudobý motor V6 (foto), který pracoval jako dva tříválcové motory se společným klikovým hřídelem. Původně byl určený pro lodě a měl objem 1,6 litru. Pro použití v automobilech byl jeho objem zvýšen na 1288 cm3 a nejvyšší výkon měl 80 k (59 kW) při 3800 ot/min.
Pro testovací účely bylo několik vozů DKW F102 vybaveno motory V6, vyrobenými firmou Heinkel. Spotřeba paliva se pohybovala kolem slušných 9,5 litru na 100 km, ale do výroby se šestiválcový F102 nedostal. Z vyrobené stovky motorů V6 jich bylo pár použito v modelu DKW F12 a ve člunech.
S modelem F102 skončila v Západním Německu éra dvoudobých motorů. Do konce března 1966 jich bylo vyrobeno 52.753 kusů. Byl to poslední model vyvinutý v automobilce Auto Union předtím, než ji převzal Volkswagen a značka DKW nadobro zmizela z trhu. Pod Volkswagenem byl později vyvinut Audi F103 vycházející z F102, ale poháněný čtyřdobým řadovým čtyřválcem.
