Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Legendy východního bloku: Prckové do města

David Bureš
Diskuze (35)
Východoevropská města za minulého režimu nebyla nabitá k prasknutí. I proto ve východním bloku nevzniklo tolik miniaut jako na Západě.

Miniauta jsou oblíbená hlavně v přecpaných velkoměstech, ať už v západoevropských metropolích nebo v Japonsku, kde mají dokonce supermalou kategorii tzv. kei cars. To ve východním bloku takové problémy nebyly, na auto měl jen málokdo, a tak ulice měst zůstávaly vcelku prázdné. Z toho důvodu se miniauta ve východní Evropě ani tolik nevyráběla.

Důvodem byl i fakt, že tehdy prodávané vozy nebyly tak velké jako dnes, a tak miniauta nebyla tolik potřeba. Spíše než auta do města tak měly východoevropské minivozy jinou funkci – měly se zkrátka stát levným dopravním prostředkem pro masy. To se v mnoha ohledech povedlo, trabant nebo záporožec pomáhaly východní blok motorizovat.

Trabant už jsme v seriálu o legendárních automobilech východního bloku zmínili v díle o dvoutaktních modelech, a tak se tentokrát zaměříme na jiná díla, ze tří různých států – z Jugoslávie, Polska a SSSR. Divíte se, že mezi legendami není žádná škodovka? Je to tím, že za minulého režimu okřídlený šíp žádné takové auto nenabízel. Citigo s technikou Volkswagenu Up! se začalo vyrábět až v říjnu 2011.

Polski Fiat 126p „maluch“

Fiat 500 byl nadmíru úspěšným vozem, na začátku sedmdesátých let se ale v Turíně přece jen rozhodli, že je čas přijít s modernějším vozem. Výsledkem byl v roce 1972 Fiat 126 navržený designérem Sergiem Sartorellim, který hravé oblé tvary pětistovky nahradil ostrými linkami ve stylu sedmdesátých let. Jen o rok později se auto jako Polski Fiat 126p začíná v licenci vyrábět v Polsku, kde zažilo největší slávu. U našich severních sousedů se totiž vyrábělo až do roku 2000!

Polská výroba „malucha“ (polsky batole) byla další ze spoluprací Fiatu s východoevropskými státy. Nejznámější je samozřejmě ta se Sovětským svazem (VAZ 2101 alias upravený Fiat 124), také v Polsku ale byla italská firma aktivní, v závodě společnosti FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) se od roku 1967 vyráběl „Polski“ Fiat 125p, licenční varianta Fiatu 125. Sto dvacet šestka tak byla dalším rozšířením italsko-polské spolupráce, o její produkci se však staral nový závod FSM (Fabryka Samochodów Małolitrażowych) v Bílsko-Bělé, který později doplnila továrna v Tychách.

Oproti italské verzi se polský fiátek lišil vlastně jen zvýšeným podvozkem. V době zahájení výroby byl 3,05 metru dlouhý, 1,38 m široký a 1,3 metru vysoký vůz nabízen se vzadu uloženým, vzduchem chlazeným řadovým dvouválem o objemu 594 cm3 a výkonu 13 kW, který v roce 1977 nahradila větší (652 cm3) a výkonnější (17 kW) jednotka.

Osmdesátá léta pak byla ve znamení snižování spotřeby paliva, auto postupně dostalo karburátor, upravené sání, vylepšené výfukové potrubí nebo vyšší stupeň komprese. Pozdější verze Bis určená pro západoevropské trhy dostala kapalinou chlazený ležatý motor o objemu 704 cm3 a výkonu 19 kW. Novinkou byly i výklopné třetí dveře, nad motorem tak vznikl dodatečný zavazadlový prostor. Naopak prostor pod kapotou se zmenšil kvůli instalaci teplovodního topení.

V roce 1980 se v Polsku slaví, FSM se totiž na základě o rok dříve podepsané smlouvy stává jediným výrobcem modelu 126 pro celosvětovou obchodní síť Fiatu. Polský závod je navíc pověřen dalším vývojem tohoto prcka. Auto se nakonec vyrábí až do 22. září 2000, kdy továrnu opouštějí poslední kusy, v oslavné sérii Happy End. Poslední tři roky se auto prodává jako Maluch podle své lidové přezdívky.

Podle továrních statistik se mezi lety 1973 a 2000 v Polsku vyrobilo přes 3.318.674 sto dvacet šestek, z toho 1,15 milionu vyjelo z Bílsko-Bělé a zbytek z Tych. A to je nakonec velice slušné číslo na auto, o kterém kolovalo tolik vtipů. Třeba ten tvrdící, že k návodu jsou kvůli vysoké poruchovosti vozu pro jistotu přiloženy jízdní řády autobusů.


Zastava Koral „yugo“

Jugoslávie nebyla jen místem letních radovánek Čechoslováků, ale také místem výroby aut značky Zastava. Bývalá zbrojovka v srbském Kragujevaci se postupně přeorientovala na výrobu osobních aut, než aby však vyvíjela svoje vozy, podepsala raději v roce 1954 dohodu s Fiatem o licenční produkci jeho modelů. Na italské technice byla v sedmdesátých letech postavená také Zastava Koral, známá spíše jako Yugo.

Základem 3,5 metru dlouhého auta, které ještě za miniauto můžeme považovat (dnešní citigo měří 3,56 metru), se stal sedan Fiat 128. Proti němu však koral nabídl jiné tvary i koncepci – hranatý vůz podle poslední módy byl třídveřovým hatchbackem.

Novinka po zahájení produkce 2. října 1978 zaujala, a to natolik, že se začala prodávat i v USA. O prodej se nejprve chtěl postarat podnikatel Miro Kefurt, který vůz v roce 1984 vystavoval na tehdejším autosalonu v Los Angeles. Tam zastava zaujala Malcolma N. Bricklina, zakladatele amerického zastoupení Subaru, který tehdy hledal levné, jednoduché auto s potenciálem pro americký trh. Obě strany se nakonec dohodly, přičemž prodejcem se nakonec stal Bricklin. Před zahájením prodeje ale auto muselo projít několika stovkami úprav, aby mělo vůbec šanci na prodej v USA. Díky provedeným změnám se vůz stal komfortnější, bezpečnější, ekologičtější a hlavně kvalitnější.

Sázka na zastavu se vyplatila. Když v roce 1985 vstoupila na americký trh, stala se hitem, když byla nejrychleji prodávaným vozem z Evropy. Nejlepším rokem byl rok 1987, kdy se ve Spojených státech prodalo 48.812 kusů tohoto modelu. Zastava Koral, v USA prodávaná jako Yugo, zaujala i cenovkou ve výši 3.990 dolarů, díky níž byla nejlevnějším autem na americkém trhu. Úspěch Yuga znamenal, že toto jméno na jeho počest posléze dostaly i další modely vyráběné v Kragujevaci.

Devadesátá léta byla ve znamení častého přerušení výroby, a to kvůli sérii válek v důsledku rozpadu Jugoslávie. Kvůli válečným sankcím se auto v roce 1992 přestává prodávat v USA, zákazníkům navíc vadí i kolísající kvalita. Právě kvůli ní je yugo mnohdy vysmívaným autem, a to navzdory prodejním úspěchům. Kvůli poruchovosti se dokonce objevilo v několika žebříčcích nejhorších aut světa. Z některých stran se ale ozývají hlasy, že poruchovost nebyla chyba yuga, ale jeho majitelů. Američané jej totiž díky nízké ceně brali jako vůz na „jedno použití“ a nedbali na pravidelnou údržbu.

Yugo ale válečné běsnění a konec v USA přece jen přežívá a nakonec se vyrábí až do 11. listopadu 2008, kdy vzniká poslední ze zhruba 795.000 exemplářů tohoto auta. Ve válkou zničeném Srbsku se stále dobře prodávalo, nízká cena totiž byla silnou výhodou.


ZAZ 965 „záporožec“

Sovětský svaz výrazně motorizoval až v sedmdesátých letech VAZ 2101 a od něj odvozené verze, tamější konstruktéři se ale o lidové vozítko snažili již mnohem dříve. Jednou z takových snah byl ZAZ 965 známý jako záporožec, jehož výroba byla zahájena v roce 1960.

Na čtyřmístném autě se začalo pracovat v roce 1956, a to díky spolupráci moskevského výzkumného ústavu motorových vozidel (NAMI) a moskevské automobilky MZMA (později AZLK). I proto bylo vyvíjeno jako Moskvič 444 podle v Moskvě vyráběných vozů. Cílem bylo postavit jednoduché čtyřmístné vozítko pro masy, u něhož se počítalo s využitím invalidními válečnými veterány. Výsledkem prací pod vedením konstruktéra Alexandra Fedoroviče Andronova prototyp silně připomínající Fiat 600.

V útrobách vozítka dlouhého 3,3 metru pracoval vzduchem chlazený dvouválec o skromném výkonu 13 kW. Motor typu boxer o objemu 649 cm3 byl původem od výrobce motocyklů IMZ. Agregát se ale neosvědčil, byl slabý, hlučný a především poruchový. Proto se nakonec v sériovém modelu sáhlo po vzduchem chlazeném vidlicovém čtyřválci o objemu 746 cm3 a výkonu 20 kW, který vyvinul moskevský institut NAMI.

Automobil měl motor umístěný vzadu, který spolupracoval se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Karoserie byla samonosná, jediný pár dveří se otevíral proti směru jízdy. Zavěšení kol bylo vpředu i vzadu nezávislé.

Novinku definitivně schvaluje sovětská vláda v listopadu 1958, kdy je zároveň rozhodnuto o její výrobě v ukrajinském Záporoží, v továrně Kommunar, která se dosud orientovala na zemědělskou techniku. Právě podle rodiště se tak z moskviče stává záporožec, oficiálně ZAZ 965. První vůz podnik nově pojmenovaný ZAZ (Zaporožskij Avtomobilnyj Zavod) sestrojil 18. června 1959, sériová výroba ale byla zahájena až 22. listopadu 1960. I tehdy se jednalo spíše o malovýrobu, produkce postupně rostla až v následujícím roce.

V průběhu let vzniklo miniaturní autíčko v několika variantách. Vedle základního modelu tu byl 965V, verze s ručním ovládáním pro invalidní osoby. 965S s nákladovým prostorem místo zadních sedaček byl zase určen pro přepravu poštovních zásilek. Ta navíc měla pravostranné řízení, aby pošťáci při zastavování u poštovních schránek nemuseli vůz obcházet. Modernizovaný 965A pak dostal motor zvětšený na objem 887 cm3, díky čemuž vzrostl výkon na 20 kW.

Na Západě byl záporožec vysmívaným vozem, vedle bachratého vzhledu mu byl vyčítán nízký výkon, malá kabina nebo poruchovost. V samotném Sovětském svazu ale funkci lidového vozu zvládal, na nerozvinutém trhu takto skromné vozítko stačilo. ZAZ 965 nakonec ve výrobě vydržel až do konce šedesátých let, kdy byl postupně nahrazován svým nástupcem, modelem ZAZ 966. Ten vyrostl a změnil koncepci – z hatchbacku se stal dvoudveřový „notchback.“ Ten v modernizované podobě ZAZ 968 vydržel i pád SSSR, vyráběl se až do roku 1994.


David Bureš
Diskuze (35)
17. 6. 2016 18:32
Re: Maluch jako rodinný dostavník...
Ano, neschopní soudruzi nebyli odejiti, protože je u na vedoucích pozicích držela tehdy všemocná KSČ. Chyba tedy nebyla v lidech (ty u nás rozhodně nebyli horší než na Západě), ale v tom debilním bolševickém zločinném a impotentním režimu, který si u nás 42 let uzurpoval veškerou moc. :-!
Avatar - Barrichello
17. 6. 2016 11:35
Re: Maluch jako rodinný dostavník...
Venezeulu jsme tu řešili. Pokud máš psotavený sociální program na ropě za 80-100 USD za barel, těžko ho můžeš plnit při cenách 30 >:D

Švýcarsko bych sem netahal, to je trošku jiná země.

Rakousko aktuálně bojuje s migranty, do Víděn už spousta lidí nechce jezdit, tam ej víc tmavo než bílo, sestry a doktoři co tam šli za prací do nemocnic se zčásti vrátili zpět protože někteří byli i napadeni při výkonu povolání atd.

To je zase to B o kterém se nemluví.

Jinak já nikde netvrdím že to soudruzi dělali všechno dobře, naopak těžce zaspali a v 70-80 letech to ekonomicky zazdlili.
Ale to bylo spíš o lidech a nechopném vedení a akamrádšoftech, kdy ti co se báli, odmítali inovace a nové směry a trendy nebyli odejiti....
17. 6. 2016 11:18
Re: Maluch jako rodinný dostavník...
znam tyhle domecky postaveny svepomoci za cca 100tis, kdy na tom po praci a o víkendech několik let drelo cely pribuzenstvo. dnes domeček podobny velikosti svepomoci do 1mega, na klic 2 mega.

tu parcelu co tvůj strejc koupil nejspis komunisti ukradli bývalými majiteli, kterého poslali na několik let do komunistickyho koncentraku, nebo primo na sibenici
17. 6. 2016 07:43
Re: Tavrija?
A tiež dizajnový a technický hnus Oltcit!
17. 6. 2016 00:00
Re: Maluch jako rodinný dostavník...
mit dnes osmou nejvyspelejsi ekonomikou světa jak ceskoslovensko melo nez to tu vzali do ruky komousi, zili bychom si dnes na urovni svycarska a mozna resili zaruceny bezpracny prijem cca 60tis kc mesicne

zajimavy je porovnani státu, které měly podobnou historii a po valce jedni sli smerem ke kapitalismu a druzi vstric komunismu:

rakousko vs. ceskoslovensko - v roce 1955, kdy z rakouska odtahla ruda okupacni armada, mělo ceskoslovensko vyssi hdp na hlavu nez rakousko.
co se stalo za tech 34 let budovani socialismu, ze se u nas staly fronty na hajzlpapir, v masnach byly prazdny haky a když jsme mohli po listopadu 1989 vyjet do rakouska, mohli jsme tak maximalne olizovate rakouske nablejskane vylohy, protože i ta videnska kava v obycejny vidensky kavarne pro nas byla neskutecne draha.
co se stalo, ze hdp na hlavu v ceskolovensku byl po 34 letech budovani komunismu 4x mensi nez v kapitalistickem rakousku??

zapadni vs. vychodni nemecko - proc po ctvrtstoleti prelejvani penez ze zapadu na vychod (přes bilion euro), vychodni nemecko stále zdaleko nedosáhlo na zapadni uroven??

jizni vs. severni korea - zatímco ta kapitalisticka jizni je v mnohem technologicka spicka, proc v te komunisticke lide umiraji hlady??

a další zarny priklad komunistického hospodareni - venezuela - nekdejsi perla latinske ameriky a země, která ma největší zasoby ropy na svete - po 17 letech vlády komunistu je zbidacena a uplne na dne...