Melkus končí, východoněmecké sporťáky další nástupce nedostanou

Společnost Melkus Sportwagen GmbH se dostala do platební neschopnosti a u drážďanského okresního soudu byl 20. srpna 2012 podán návrh na její konkurs. Úřad tedy jmenuje patřičného správce a ten rozhodne, co bude dál. Není vyloučen ani příchod nového investora a případné obnovení výroby, ale pravděpodobnější je rozprodání zbylých aktiv, aby byly vyrovnány dluhy.

Sepp Melkus, vnuk Heinze Melkuse, navázal na práci svého děda v roce 2006. Nejprve s dalšími devíti zaměstnanci postavili několik kopií (nejspíš 15) originálního modelu RS 1000. Nové kupé RS 2000, taktéž se vzhůru výklopnými dveřmi, mělo od roku 2009 vznikat se 25 exemplářích za rok, vždyť se stavělo ručně. Existuje dokonce i v závodní verzi. Počet skutečně vyrobených vozů ovšem v tuto chvíli není znám. „Prodeje nebyly dostatečně velké na to, abychom se prosadili na trhu,“ zaznělo diplomaticky, ale oficiálně ze Saska.

Automobil konstrukčně vycházel z Lotusu Elise a v nejkrotší variantě za 115.000 eur (dnes 2,85 milionu korun) nabídl přeplňovaný motor Toyota 1,8 l s výkonem 201 kW (274 k). Vrchol představoval model GTS s dvoulitrovým turbomotorem od VW, který za 140.000 eur (3,47 mil. Kč) nabídl až 261 kW (355 k) a sprint z 0 na 100 km/h během 3,9 s.

Heinz Melkus (1928-2005) byl šestkrát mistrem NDR a třikrát vyhrál Pohár míru a přátelství, seriál závodů pořádaný v bývalých socialistických zemích. V polovině padesátých let se pustil do konstrukce vlastních monopostů. První formuli s motocyklovým motorem JAP záhy vystřídaly stroje pro kategorii Junior a F3, už s tříválci Wartburg. Jezdili s nimi i českoslovenští piloti.

Na konci další dekády následovalo kupé Melkus RS 1000 pro běžný provoz s plastovou karoserií vyztuženou skleněnými vlákny. Čtyřmetrovému sporťáku poskytl techniku Wartburg 353. Konkrétně pětistupňovou převodovku, rám, nápravy, hřebenové řízení a brzdy, ale například i čelní sklo. Dvoutaktní tříválec byl ale umístěn uprostřed, tedy před zadní nápravou. Zdvihový objem narostl postupně z původních 992 na 1119 cm³, ale výkon zůstal po celou dobu nezměněn: 51 kW (70 k). Pouze použitím závodního výfuku jej bylo možné zvýšit o dalších 20 koní.

850 kg lehký RS 1000 akceleroval z 0 na 100 km/h za 12 s a jeho maximální rychlost atakovala hranici 160 km/h. Spotřeba benzinu se pohybovala mezi 10 a 12 l na 100 km. Auto stálo 28 tisíc východoněmeckých marek (tehdy zhruba 87.000 Kčs). V letech 1969-1980 spatřilo světlo světa 101 exemplářů, několik z nich i se čtyřválcem 1,3 l z VAZu 21011.

Mimochodem, závodníkem se stal také Heinzův syn Ulli, který byl východoněmeckým šampionem celkem pětkrát. Jeho život však v roce 1990 předčasně ukončila smrtelná havárie.