Melkus ve Frankfurtu 2009

RS2000

Ty jsou dnes ceněnou sběratelskou kuriozitou, v honeckerovském NDR bylo něco takového ostatně jako zjevení. V roce 2005 Heinz zemřel, jeho synové ovšem nelenili a o rok později ukázali světu návrhy vlastního sportovního vozu s odkazy na originál. Měl být poháněn motory Opel či Ford o výkonech 150 – 200 koní a stát se svébytným zástupcem malých a lehkých sportovních kupé. Svůj slib, že sériové auto představí v roce 2009, sice Peter Melkus splnil, skutečnost je ale trochu jiná, než jsme si původně představovali. Konstruktéři Lutz Fügener a Jens Timmich se totiž namísto vývoje vlastního vozu zaměřili jen na přestavbu Lotusu Elise SC, kterému nechali i původní pohonnou jednotku, čtyřválec Toyota 2ZZ-GE, tedy 1,8 VVTL-i s plynule proměnným časováním a měnitelným zdvihem ventilů, doplněný mechanicky poháněným radiálním kompresorem.

A co je tedy na melkusu tak zvláštního, že stojí dvakrát tolik a přitom má horší zrychlení, než superlehký originál? Především výjimečnost. Design sice připomíná svůj konstrukční původ, působí ale méně křehce a hodně připomíná svůj pravzor z roku 1979. Dojem je poněkud minimalistický, ovšem provedení detailů svědčí o pověstné melkusovské pečlivosti. Vozů má vzniknout plně rukodělným způsobem jen 25 za rok a každý bude originálem, přesně přizpůsobeným zákazníkovu přání. Vůz je větší, luxusnější a rychlejší než originál a dostal také zvýšený výkon na 198 kW při 7800 min^-1. S ním dosahuje 250 km/h a stovku dosáhne za 4,9 s (Elise SC 240 km/h a 0-96 km/h za 4,3 s). Melkus je ovšem o 40 kg těžší a přibral řadu luxusních prvků, o nichž zákazníky lotusu ani nenapadne přemýšlet – například klimatizaci, CD přehrávač, elektrické ovládání oken a zrcátek, dva airbagy, ABS a protiprokluzový systém.

Technický základ se samozřejmě neliší – samonosný hliníkový skelet s deformačními prvky a ochrannou klecí, kompozitová karosérie z laminátu a karbonu, dvě dvojice trojúhelníkových příčných ramen, vpředu doplněných o příčný stabilizátor, k tomu strmé řízení a sportovní pérování. Motor je spolu s šestistupňovou sportovní převodovkou C64 s velmi krátkými řadicími dráhami uložen napříč před zadní nápravou (originál RS1000 byl v podstatě zakapotovanou formulí s motorem podélně) a kovaná kola s pneumatikami VA 175/55 R16 a HA 225/45 R17 značky Yokohama. Ještě vnější rozměry 3910 x 1777 x 1151 mm a objem zavazadlového prostoru 225 l a nic víc není třeba vědět. Jen, že tohle, stejně jako originální Lotus, rozhodně není auto pro pozéry a diskotékové frajírky.