Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mercedes-Benz AA Vision: Trojcípá hvězda do lehčího terénu debutovala před 25 lety

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Mercedes-Benz se stejně jako jeho konkurenti veze na vlně SUV. Celá sága ovšem začala už před čtvrtstoletím, a to studií AA Vision.

Pryč jsou doby, kdy německá automobilka s trojcípou hvězdou ve znaku, tehdy ještě Daimler-Benz, vyráběla jen několik řad osobních automobilů, třídu C, E, S, roadstery SL a terénní G. V poslední dekádě minulého věku, potažmo milénia pošilhávala po dalších automobilových kategoriích, ve kterých by se mohla uplatnit.

Chrlila koncepty, chystala mini třídu A (W168) i kompaktní roadster SLK série R170. Obě předznamenávaly koncepty. Ještě dříve, na počátku 90. let minulého věku se však objevila mezera na trhu. Stuttgartská značka si uvědomila, že ke Geländewagenu, skutečnému off-roadu vyráběnému od února 1979 potřebuje ještě jeden „měkčí“ terénní model. Ne tak drsný, i když i „géčko“ přetvořila v luxusnější sérii W463. Prostě velké pohodlné auto s technikou čistě osobních řad, jehož služeb využijí ti, kteří preferují aktivnější životní styl. A mají na jeho pořízení samozřejmě dostatek peněz, ale auta ze Stuttgartu nikdy levná nebyla, nejsou a nebudou. Byl tu potenciál a logicky i možnost výdělku. Hlavně za oceánem.

Projekt se třemi diamanty selhal

S vývojem se vlastně začalo už v jedenadevadesátém. Na začátku roku oznámila stuttgartská automobilka plány na výrobu takového vozidla ve společném podniku... s Mitsubishi! Nový model měl stát na platformě Pajera a prodávat se pod oběma značkami. Jenže projekt byl v roce 1992 zrušen, oficiálně kvůli „technickým problémům.“

Ve třiadevadesátém začal Daimler-Benz nanovo a zcela na vlastní pěst.. Objevily se první náčrty, jak by takové auto mělo vypadat. Tým návrhářů v německém Sindelfingenu spolupracoval s designérským střediskem v kalifornském Irvine. A také bylo rozhodnuto o místě jeho výroby, skutečnost oznámil předseda představenstva Mercedes-Benz AG (tedy nikoli Daimler-Benz AG) Werner Niefer, který krátce poté zemřel.

Detroitská premiéra

V lednu 1996 na mezinárodním autosalonu v Detroitu (NAIAS – North American International Auto Show) představila studii AA Vision. Jinak také „vozidlo pro všechny aktivity“, anglicky „all activity vehicle“), tahle zkratka se používala v raných 80. letech v Severní Americe. Výstava se konala od 6. do 15. ledna.

Studie se nevzdala rámového podvozku, zaoblené tvary byly navrženy s ohledem na aerodynamiku včetně snížení spotřeby paliva a redukci hluku větru. Nezávislé zavěšení s pomocnými rámy doplňoval „inteligentní“ elektronický pohon všech kol založený na původním 4Maticu. Obešel se bez konvenčních mechanických uzávěrek diferenciálů. Kolo, které se začalo točit na kluzkém povrchu a ztrácelo přilnavost elektronika přibrzdila do té doby, než dosáhlo určitého předepsaného rozdílu rychlostí ve srovnání se zbylými. Kola, která zůstala na pevném povrchu a tudíž měla dobrou adhezi, získala tím pádem více točivého momentu. Bezpečnostní výbava byla bohatá: přední a boční airbagy, ABS a elektronická stabilizace, u vozu této kategorie použitá vůbec poprvé.

Krátké převisy zlepšily terénní vlastnosti. Sedmnáctipalcová kola obouvala obrovské pneumatiky 325/60. Zadní stěna byla rozdělena na dva díly, sklo se vyklápělo vzhůru, spodní část s rezervou pod krytem doleva. V krytu byly umístěny i reproduktory Bose, navíc vyjímatelné, takže šlo hudbu poslouchat i mimo auto. Zadní nárazník obsahoval výsuvné tažné zařízení. Dvě koncovky výfuku pokrýval chrom.

Pro volný čas

Střešní příčníky pojaly jízdní kola, surfová prkna nebo snowboardy. Prostě auto pro volný čas. AA Vision měl dvojici skleněných střešních oken, ale také navigaci s výsuvnou obrazovkou a palubní telefon. Ten se ovládal tlačítky na volantu, mikrofon pro handsfree měl řidič ve sluneční cloně. Řadicí páka byla efektně kovová.

Evropská premiéra se konala v březnové Ženevě. Byl zde také kompletně odhalen podvozek včetně hnacího ústrojí. Tedy nově vyvinutého motoru V6 3,2 litru s označením M112, pětistupňové samočinné převodovky i zmíněného pohonu všech kol a kontroly trakce, systém se později označoval 4ETS. Tehdy už se poprvé objevilo označení „třída M“, které o necelý rok později dostaly sériové vozy. Ty se prezentovaly rok od premiéry konceptu: v Detroitu 1997. Mezitím ještě proběhlo představení AAV na autosalonu v Los Angeles.

Produkce startuje

V únoru 1997 se rozběhla produkce třídy M (W163), kterou slavná značka vstoupila do segmentu sportovně-užitkových vozidel. Konkrétně právě verze ML 320 se 160 kW (218 k). Motory a převodovky se ovšem dovážely z Německa. Závod byl slavnostně otevřen ale až 21. května. Novinka nebyla tolik oblá jako studie a chyběly jí svalnaté blatníky, přesto lze najít prakticky totožné stylistické prvky.

Úspěšná éra SUV mohla začít. 4,64 m dlouhá, 1,84 m široká a minimálně 1,8 m vysoká auta byla vlastně docela hezká se spoustou místa uvnitř, jen kvalita interiéru vykazovala... ehm... nedostatky. Produkce v nové továrně ve Vance, zhruba půlhodinku cesty na východ od Tuscaloosy (stát Alabama) byla stejně jako premiéra původního konceptu logická: novinka měla směřovat hlavně k severoamerickým zákazníkům.

Právě oni chtěli komfortní teréňák na hony vzdálený spartánským off-roadům vzešlým z užitkových, případně malých nákladních aut. I když toho bude v terénu umět méně než Jeepy Cherokee a Grand Cherokee, Range Rover a Land Rover Discovery, jejichž majitelé si z Mercedesů M dělali mnohdy legraci.

Ach ta kvalita...

Nová továrna se začala stavět v polovině 90. let, jednalo se o první skutečně výrobní závod Mercedesu na osobní automobily mimo Německo a také vůbec první v USA. Evropské trhy si musely počkat až do března 1998.

Osobně jsem byl při prvním kontaktu s „emkem“ dost rozčarovaný. Tohle že má být mercedes? Světlost byla ale slušná, pohodlí i při vyšších rychlostech báječné a interiér vcelku variabilní, byť nešlo o MPV. Možná leckdo namítne, že řešení s elektronicky řízenou čtyřkolkou, kterou „emko“ zdědilo po konceptu je v těžkém terénu značně nepraktické. Jistě, nicméně do něj určeno nebylo... Nějakou tu polňačku i středně náročné nezpevněné (ne)cesty ale zvládlo bez újmy na zdraví.

Další motorizace

Nezůstalo u jediné verze, postupně se objevily další motory: zážehový čtyřválec 2,3 l (ML 230/110 kW/150 k), common-railový pětiválcový turbodiesel 2,69 l (ML 270 CDI/120 kW/163 k), benzinový vidlicový osmiválec 4,27 l (ML 430/200 kW/272 k) či špičkový ML 55 AMG s osmiválcem 5,44 l o 255 kW (347 k).

Po modernizaci pro modelový rok 2002 následoval V8 4,97 l (ML 500/215 kW/292 k) coby nástupce „čtyřistatřicítky“, čtyřlitrový turbodiesel, také s osmi válci (ML 400 CDI/184 kW/250 k) a větší vidlicový šestiválec 3,72 l pro ML 350. U něj se výkon postupně zvýšil z původních 173 kW/235 k na 180 kW/245 k.

Také z Rakouska

Závod v Tuscaloose nestačil zejména evropské poptávce, a tak se automobilka domluvila s rakouskou Steyr-Daimler-Puch AG na výrobě W163. Linky ve Štýrském Hradci jsou dodnes výhradním rodištěm kultovní třídy G, jen společnost už se jmenuje Magna Steyr. Produkce u našich jižních sousedů však trvala jen tři roky. Mercedes ale vydláždil cestu dalším německým luxusnějším SUV – BMW X5, Volkswagenu Touareg, Porsche Cayenne, Audi Q7...

Třída M se dočkala tří generací, té první vzniklo přes 570 tisíc kusů, což byl skutečný úspěch. V březnu 2005 přišel nástupce v podobě druhé (W164), už se samonosnou karoserií. Tehdejší DaimlerChrysler také rozšířil americkou továrnu a počet zaměstnanců se zdvojnásobil. Nabídka verzí sahala od ttřílitrového naftového V6 ML 280 CDI (140 kW/190 k) až po ostrou ML 63 AMG (375 kW/510 k) s motorem V8 6,21 l.

Na mezinárodním autosalonu v New Yorku v roce 2009 představil Mercedes-Benz hybrid ML 450 vyvinutý pro americký trh. Kombinoval zážehový V6 3,5 l a dva elektromotory a produkoval systémový výkon 250 kW (340 k). Ve stejném roce sjel z montážní linky miliontý vůz třídy M.

Současnost

Poslední generace M (W166) debutovala na IAA 2011 ve Frankfurtu. Klesla u ní spotřeba, zvýšilo se pohodlí na silnici a přibyly moderní asistenční a bezpečnostní systémy. Na podzim 2015 byla po čtyřech letech produkce podle nové nomenklatury přejmenována na GLE. Daimler svá SUV přiřadil k osobním řadám, proto ono E na konci. Přibyla k ní navíc verze s dramaticky splývající zádí (C292) a i ony už obě dostaly následníky s kódem 167.

Závod ve Vance vyrábí kromě nich také luxusní SUV třídy GLS, aktuálně generaci X167 a „céčko“ W205. GLS se exportuje do celého světa, Mercedes-Benz USA International je druhým největším vývozcem automobilů ve Spojených státech! Vozy střední třídy jsou určeny výhradně pro Severní Ameriku.

Pro M i GLE všech se za takřka 24 let rozhodly více než dva miliony zákazníků. Obchodně úspěšnější auto do lehkého terénu budeme hledat v portfoliu Mercedesu marně. A v Alabamě vzniklo přes 3,2 milionu aut všech řad, které se tu rodily. Dnes má trojcípá hvězda kromě zmíněných řad v portfoliu i menší GLA, GLB a GLC a elektromobil EQC.

Zdroje: Daimler, Auto World Press, Wikipedia, Mercedesblog.com, Mercedes-Benz Public Archive, Motor Trend, Auto Evolution, Mercedes-fans.de, Mercedes-Benz.com, coches.com/noticias, Carscoops, Carstyling.ru, Dizzyriders.bg

Foto: Daimler AG

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Doporučujeme