Slavnému Geländewagenu s trojcípou hvězdou je čtyřicet – 2. díl
Nesmrtelný terénní Mercedes-Benz G se dožil čtyřicátých narozenin, už jich vzniklo více než 300 tisíc. Série W463 jede dál i po loňské modernizaci takřka od základu, nezmizely ani pracovní verze...
První radikální řez v historii Mercedesu G přišel v září 1989, kdy se na IAA ve Frankfurtu nad Mohanem na stánku trojcípé hvězdy skvěla luxusnější série W463, o které se spekulovalo už po dvě léta. Ta se dostala do prodeje na jaře 1990, už měla trvalou čtyřkolku místo dřívější přiřaditelné – a navíc také možnost ABS. Uzávěrky diferenciálů už se aktivovaly tlačítkem. Černou plastovou masku chladiče nahradila odlišně tvarovaná a lakovaná v barvě karoserie. Zpětná zrcátka byla namontována na spodní části A-sloupků, zatímco u W460 na dveřích. Automobily této řady s delším rozvorem byly díky změněné přední a zadní části o něco delší – vyrostly na 4,66 m, výška činila jen 1,84 m místo původních 1,97-2 m.
V interiéru se objevila palubní deska z osobní W124 a dekory z ořechového dřeva, kožené čalounění bychom našli mezi příplatky. A ruku v ruce s tím vším šel i administrativní přesun v rámci automobilky: Geländewagen, kterého se za dekádu zrodilo 75 tisíc exemplářů, se stal plnohodnotným osobním automobilem, až dosud totiž spadal do divize užitkových vozů... Objevily se také nové verze 300 GE a GD se zážehovými, respektive vznětovými šestiválci. První měl 125 kW z 2,96 l řadového šestiválce M 103, druhý 83 kW ze skoro tří litrů motoru OM 603 stejné konfigurace.
Specialitkou byl vývozní dvoulitr 200 GE s 85, respektive jen 80 kW s katalyzátorem, objem řadového čtyřválce M 102 byl zredukován z 2,3 l. Exportoval se do zemí, které daňově zvýhodňovaly takto velké, či spíše malé motory. Na zářijové IAA 1991 byl prezentován 350 GD Turbodiesel se zvětšeným řadovým šestiválcem OM 603 3,45 l o výkonu 100 kW, navíc výhradně spojeným se čtyřstupňovým automatem. Samozřejmě už přeplňovaným. Atmosférický řadový dvouapůllitr 250 GD posílil v sérii W463 na 69 kW.
Stále pro práci
V srpnu 1991 definitivně vyběhla původní W460, pracovní verze byly upraveny v roce 1992 do série W461, té zůstal původní přiřaditelný systém 4x4. Zachovala si rustikálnost, zmizel však kabriolet, který byl přeřazen do série s trojkou na konci. Dodávaly se 290 GD a 230 GE jako krátká uzavřená provedení, station wagony, dodávky, pick-upy a samostatná šasi. Vznětový pětiválec OM 602 2,9 l měl 70 kW, zážehový čtyřválec 2,3 l pak 93 kW.
Vojenský 250 GD, který nesl kód W461 již na konci 80. let, v nabídce vydržel i nadále, už od počátku dekády jej odebírala německá armáda a zařadila je do výzbroje pod názvem Wolf (vlk). Tuto přezdívku někteří dodnes používají pro všechna géčka, prostě se vžila. Odstartovala montáž CKD kitů v Řecku (ELBO). V červnu 1992 bylo vyrobeno stotisící géčko. Pro W463 byly nově k dispozici nerezový kryt zadní rezervy a tempomat.
Osmiválec
Postupně se pod kapotu dostaly i velké benzinové motory. 500 GE V8 přišel v březnu 1993 v Ženevě. Pětilitr M 117 nabídl 177 kW, prodalo se jich jen 446 kusů. Ano, šlo o speciální sérii, nicméně oproti 300 GE stála skoro dvojnásobek. Tohle géčko bylo už vpravdě luxusním a velmi drahým off-roadem, ne že by se někdy Mercedes bůhvíjak podbízel cenou, to neměl ve zvyku nikdy... Postrádalo uzávěrku předního diferenciálu. Na něj navazovala ještě dražší, luxusnější a výkonnější 6.0 AMG, objem vidlicového osmiválce tedy narostl o více než litr a výkon se vyšplhal ke 243 kW. Ti, kteří se obávali o svůj život, si třístovky a pětistovky mohli objednat v pancéřovaném provedení. Všechny osobní řady značky se dočkaly přeznačení, takže z Geländewagenu se počínaje zářím 1993 stala třída G, trojčíslí za ní korespondovalo, ale také nemuselo se zaokrouhleným objemem motoru. Užitkovým variantám ale zůstalo staré značení. V roce 1993 měl rovněž premiéru nejdelší podvozek s rozvorem 3400 mm.
V březnu 1994 výbavu W463 rozšířil řidičův vzduchový vak, imobilizér, alarm a dálkové centrální zamykání i tříkanálový ABS, přepínače uzávěrek diferenciálu byly integrovány do jednoho společného ovladače a na přední nápravu se začaly montovat vrtané kotouče. V květnu skončila verze G 300, kterou nahradil čtyřventilový zážehový řadový šestiválec M 104 s objemem 3,2 l a 155 kW, k jeho charakteru se náramně hodil čtyřstupňový automat. S ním korespondovala i změna označení na G 320. Součástí technických modifikací byly i drobné stylistické změny. Právě z nové třistadvacítky vycházel G 36 AMG s objemem zvýšeným na 3,61 l a výkonem 200 kW. I v této řadě zavedl svébytné pojmenování, kdy nejostřejší verze měly za písmenem typové řady pouze dvojčíslí. Kusově se model s legendární zkratkou v názvu rodil po čtyři léta. ABS, airbag řidiče, centrální zamykání, systém předehřívání motoru, klimatizaci a vyhřívaná sedadla mohla mít na přání i W461.
Další cizelování
V červenci 1996 debutoval turbodiesel G 300 coby nástupce třistapadesátky. Stále předkomůrkový přeplňovaný vznětový (a řadový) třílitr OM 606 se chlubil čtyřmi ventily na válec, dvěma vačkami, mezichladičem pro turbodmychadlo a hlavně novým pětistupňovým automatem. Dával 130 kW. Vzduchového vaku se dočkal také spolujezdec. Duben 1997 viděl premiéru kabrioletu s elektrohydraulicky ovládanou střechou, ta se tak konečně nemusela stahovat ručně. Daimler-Benz si ji překvapivě nechal na Off-Road Show do Mnichova. Zážehové modely G 320 poháněl od listopadu vidlicový šestiválec M 112 3,2 l se 158 kW. Po modernizaci měřily krátké modely W463 4,28 m, dlouhé pak o čtyřicet centimetrů více.
Pro atmosférické diesely už nebylo místo ani v pracovní W461 s lepšími sedadly, novou palubní deskou a prolisy ve dveřích. Přeplňovaný pětiválec OM 602 objemu 2,9 l se od prosince chlubil 88 kW, 290 GD Turbodiesel nahradil stejnojmennou verzi bez turba a důležitou novinku představovaly kotoučové brzdy i vzadu.
Magna
Následovaly špičkové osmiválce G 500 (květen 1998) série 463, tříventilový vidlicový osmiválec M 113 4,97 l v přídi dával působivých 218 kW a 456 N.m. Důležitou změnou byly i vlastnické poměry, Steyr-Daimler-Puch se stal součástí kanadské korporace Magna International a v listopadu 1998 Daimler-Benz fúzoval s americkým Chryslerem do koncernu DaimlerChrysler.
V březnu 1999 se rozběhla výroba G 500 Classic, které vzniklo ve čtyřech stovkách kusů, spolu s G 55 AMG z července tato verze oslavila dvacetiny géčka. Trojcípá hvězda slavného tunera z Affalterbachu postupně skupovala. Vidlicový osmiválec 5,44 l typu M 113 vyvinul bez jakéhokoli přeplňování 260 kW. Od roku 1999 také vznikaly pancéřované modely divize Guard tak, že se s ocelovými pláty počítalo už při vývoji základního modelu, konkrétně G 500. Automobilka tehdy ukázala tři modely s balistickou ochranou tříd B4, B6 a B7, poslední ve formě prototypu.
Puch je historií
Na autosalonu v Paříži 2000 představil Mercedes-Benz modernizaci série W463. Směrovky dostaly čiré kryty, osmiválce chromovanou masku, zadní světla byla vždy dvoubarevná. Revizí prošel i interiér, konkrétně přístrojová deska s rychloměrem a středovým displejem i přední sedačky a přibyl multifunkční volant. Výbavu dále rozšířily komunikační a multimediální systém Comand (pro vidlicové osmiválce, tedy zážehový G 500 a common-railový turbodiesel G 400 CDI standardně), hlasové ovládání Linguatronic a samočinné nouzové volání Tele Aid. Definitivně zmizela značka Puch, která se ještě v 90. letech používala třeba u našich východních sousedů na Slovensku.
Zmíněný G 400 CDI poháněl čtyřlitr OM 626 DE LA se dvěma turby, 184 kW a 560 N.m, který pocházel z třídy S W220. Do prodeje se tato verze dostala v lednu 2001. Na podzim téhož roku výbavu doplnili moderní elektroničtí pomocníci včetně kontroly trakce 4ETS, ESP a brzdového asistentu. Kontrola trakce, která používala signály ABS, pomáhala na kluzkém povrchu, tedy mokru i ledu.
Novinku představovala i varianta G 270 CDI, která stále zůstávala u vznětového pětiválce, samozřejmě už s turbem a přímým vstřikem. Motor OM 612 o objemu 2,7 l dával 115 kW. Rakouský výrobce rovněž změnil název na Magna Steyr a řada 463 se konečně objevila na trhu v USA. Vývoj pancéřovaných verzí dospěl ke G 500 Guard s balistickou ochranou B7. Takový drobek vážil skoro čtyři tuny, i přesto byl schopen upalovat stošedesátkou... Omezená série G 63 AMG z let 2002 a 2003 se chlubila „poctivým“ atmosférickým dvanáctiválcem M 137 6,26 l/326 kW. Rok 2003 přinesl ještě jednu novinku: směrovky ve zpětných zrcátkách.
S kompresorem
Nové G 55 AMG s pětistupňovým automatem přišlo na řadu v Ženevě 2004. Název mu sice zůstal a vidlicový osmiválec M 113 5,44 l rovněž, ale použití kompresoru vyhnalo jeho výkon až na 350 kW, točivý moment vrcholil 700 N.m. Facelift pak upravil vnější rozměry W463 – vozy narostly do délky (verze Lang přesáhla 4,7 m) i do šířky (přes 1,8 m, u ostrých AMG ještě o 5 cm více). Výška pak znovu dosáhla takřka 2 m.
V polovině minulé dekády bylo rozhodnuto, že třídě G nezazvoní umíráček, ale čeká ji intenzivní a nepřetržitý vývoj. Inženýři se pustili do řešení otázek typu emisních limitů a ochrany chodců při případné nehodě... Nezmar měl na kontě už více než 185 tisíc vyrobených kusů.
Pro rok 2006 dostala géčka série W463 bixenonová natáčecí přední světla, skončily turbodiesely G 270 CDI a G 400 CDI, ty nahradil jediný model G 320 CDI s V6 typu OM 642 2,99 l/165 kW a sedmistupňovým automatem 7G-Tronic, který měl i G 500. Zážehová G 320 se pak zcela vytratila. Výkon přeplňovaného V8 v G 55 AMG se zvedl na 368 kW (premiéru si odbylo v Paříži), v závěru sezóny 2007, kdy prošla úpravou středová konzola a objevila se koncová LED světla, pak ještě o kousek, na 373 kW. Tehdy dostal Vatikán nové zcela otevřené G 500, opět v bílé barvě, to už byl papežem Benedikt XVI. Pod kapotou bručel ještě starý tříventilový motor M 113. Současný papež František jej stále používá.
Třicítka na krku
Pro modelový rok 2008 jej vystřídal mladší a mnohem výkonnější čtyřventil s objemem 5,46 l (typ M 273), výkonem 285 kW a 530 N.m. Označení G 500 mu zůstalo, změnila se příď, dostala jen tři široká vodorovná žebra. Géčka dostala i upgradovanou telematiku. Trh ve Spojených státech amerických se stal v roce 2008 druhým nejvýznamnějším celkově – po „domácím“ Německu. Za Velkou louži už putovalo dvacet procent produkce.
Ke třicátému výročí si automobilka přichystala dvě speciální edice. Černá Edition 30 byla založena na G 500 série W643, měla svébytná litá kola, Edition 30.Pur pak vycházela z pracovního G 280 CDI W641 s třílitrovým turbodieselem V6 OM 642 o výkonu 135 kW, který se vyráběl od roku 2007. Tahle řada z nabídky nezmizela, kdepak, i když se až na takovéto výjimky počínaje rokem 2001 už nedodávala pro civilní sektor... Vzdala zároveň hold úplně prvnímu géčku a mohla klidně vyrazit na cestu kolem světa. Stuttgartská automobilka se tedy vrátila ke kořenům a potěšila puristy.
V roce 2009 se také začala dodávat vojenská šestikolka, ale tyto vozy, bylo jich celkem 600, putovaly až k protinožcům, objednala si je australská armáda spolu s dalšími šesti stovkami „krátkých“. Od září 2009 byl v nabídce turbodiesel G 350, nástupce G 320, zachoval si objem výkon předchůdce, následné „čisté“ provedení BlueTec dávalo 155 kW, tedy o 10 kW méně. Géčko už se vlastně stalo veteránem, i když stále aktivním... Krátká verze vydržela v nabídce ještě dva roky, sezóna 2011 byla její poslední.
Další modernizace a šestikolka
Po dalším větším faceliftu v dubnu 2012 se dostali do výroby dva „extrémisté“: osmiválec G 63 AMG s vidlicovým osmiválcem M 157 5,46 l, jemuž k výkonu 400 kW dopomáhala dvojice turbodmychadel, tento model nahradil kompresorové G 55 AMG. Špičkou nabídky se ovšem stala verze G 65 AMG s vidlicovým dvanáctiválcem M 279 objemu 5,98 l (450 kW/1000 N.m), tyto motory se dříve objevovaly v nejluxusnější řadě stuttgartských čistě osobních vozů a také v roadsterech SL série R230. Obě AMG verze dostaly nové masky chladiče s velkým logem a dvěma blízko u sebe umístěnými lištami ve středu. Interiér W463 se pyšnil velkým barevným displejem a standardním systémem Comand Online včetně připojení na internet.
G 63 AMG 6x6, extrémní šestikolku s portálovými nápravami si kupovali hlavně bohatí arabští šejkové. Coby předprodukční showcar debutoval obří pick-up v březnu 2013. Měl vidlicový osmiválec 5,46 l/400 kW, pětici uzávěrek diferenciálu a kontrolu tlaku v pneumatikách. Výroba byla spuštěna v roce 2014, kdy se také závod Magna Steyr dočkal významné modernizace a rozšíření a opustil jej exemplář s pořadovým číslem 230.000. To už z globální nabídky zmizel kabriolet, od roku 2013 není na výběr, zůstává pouze nejdelší karoserie.
Na druhou
G 500 4x42 navázal v létě 2015 na šestikolku, ale portálové nápravy měl jen dvě. Samy o sobě zvyšovaly světlost o devět centimetrů, k nim se přidala 22palcová kola s pneumatikami 325/55 a nastavitelné tlumiče, takže se podvozek nacházel 45 centimetrů nad povrchem, po kterém auto jelo. Navzdory označení jej poháněl vidlicový osmiválec M 176 objemu 3,98 l s 310 kW a 610 N.m. I „normální“ G 500 dostala tento čtyřlitrový agregát se stejnými parametry jako extrémní teréňák. Verze G 63 AMG obdržela posílený osmiválec M 157 na 420 kW a G 65 AMG dvanáctiválec s vyššími 463 kW.
Výroba v roce 2016 poprvé přesáhla hranici 20 tisíc aut, tedy dvojnásobek původně plánované kapacity. Poptávka byla vysoká... Zajímavost představovala Colour Edition, G 63 AMG jste si díky ní mohli koupit ve výrazně žluté, případně neméně efektní oranžové. Géčko pokračuje rovněž v armádních službách. Švýcarské ozbrojené složky počínaje rokem 2016 nahrazují novými Mercedesy G 300 CDI, nástupci 280 CDI se stejným motorem vysloužilé Puchy 230 G z roku 1989. Dodávka 3.200 nových aut má skončit příští rok.
Luxusním extrémem byl pak částečně otevřený G 650 Landaulet divize Maybach z února 2017, těch vznikla limitovaná série 99 kusů. Sice měl jen dvě portálové nápravy z G 500 4x42, ale zároveň rozvor prodloužený o 578 mm. Elektricky ovládaná plátěná střecha kryla zadní část vozu, kde se také nacházela sklopná sedadla. Pohonnou jednotku představoval známý šestilitr V12. Štýrský závod také v létě opustilo géčko s pořadovým číslem 300.000. V listopadu 2017 se pak objevily limitované edice G 350 d Professional a G 500. Podobu druhé vybírali fanoušci na sociálních sítích: zvolili modrou barvu a černý kožený interiér s bílým prošíváním. Turbodiesel V6 2,99 l v první jmenované nabízel 180 kW.
Ladění
Géčko nemohlo během své kariéry ujít pozornosti ladičů i karosáren. Kromě AMG se tuningu věnovaly, respektive stále věnují, alespoň z těch známějších firem kupříkladu Zender, Lorinser, Brabus (ten umí i převrtat motory), Posaidon, FAB Design, Carlsson, Prior-Design, Väth, Mansory, Hamann i japonský Wald. Ve výčtu nesmí chybět karosárna Binz, existují i specialisté, kteří dle objednávky na podvozku s kabinou postaví obytné auto, případně expediční speciál. K nejzajímavějším počinům ovšem patří polokabriolet XL z roku 2002 na základě modelu s delším rozvorem. Měl plátěnou střechu, ale okenní rámy mu zůstaly. Stál za ním Baur, který taková auta opravdu umí a staví je dlouhá léta, ale většinou je vytvářel na základě osobních vozů úplně jiné, navíc konkurenční značky: BMW.
W463 model 2018
Radikálně přestavěnému G z ledna 2018 zůstal tovární kód W463, i když by si zasloužilo nový. Daimler nechtěl ikonu výrazněji měnit zvenčí, ale uvnitř se toho událo hodně. A to nejen v interiéru, ale hlavně na podvozku: vpředu najdeme nezávislé závěsy s dvojitými lichoběžníky, zadní náprava zůstala tuhá. Pořád má ale rám z 6 mm silné oceli. Karoserie se prodloužila o více než 5 cm a je o 12 cm širší, světlost se zvýšila na 24-27 cm dle verze. Nové géčko zvládne stoprocentní stoupání a i v terénu si může dovolit více než předchůdce.
Nová řada debutovala na NAIAS v Detroitu v benzinové verzi G 500 (osmiválec 3,98 l/310 kW). Výroba byla zahájena loni v květnu, už v únoru byl prezentován Mercedes-AMG G 63 coby špičkový model řady, ladičská firma ostatně spolupracovala na vývoji nového šasi. Biturbo V8 totožného objemu dává 430 kW a 850 N.m. V prosinci pak rozšířil nabídku turbodiesel G 350 d s novým řadovým šestiválcem OM 656 2,93 l/210 kW. Standardem všech variant jsou devítistupňové automaty. Redukce zůstala, jen převod byl zkrácen z 2,1 na 2,9:1.
Géčko vypadá vlastně pořád stejně, což byl účel, základní silueta mu zůstala po celé čtyři dekády. Sáhnout na vzhled by se rovnalo svatokrádeži. Čas ukázal, že žurnalističtí kritici z února 1979 neměli pravdu, hranaté tvary se ukázaly být opravdu nadčasovými. Novinka má ale dva displeje s úhlopříčkou 12,3 palce i podporu mobilů a více místa v kabině. Z továrny ve Štýrském Hradci dnes vyjíždí kolem 20 tisíc doslova kultovních aut za rok. Koncern Daimler živí masovější modely, takže tohle číslo výrobci bohatě stačí. Loňská totální modernizace dává najevo, že se s námi jen tak brzy nerozloučí. A to je dobře!
Zdroje: Daimler, Wikipedia, Wheels Age
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat