Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Miller Golden Submarine: Bizarní Zlatá ponorka měla ochranný rám už v roce 1917!

Aleš Dragoun
Diskuze (5)

Jak zlepšit bezpečnost při automobilových závodech? Harryho Millera, Freda Offenhausera a Barneyho Oldfielda napadlo uzavřít karoserii už před více než stoletím...

Golden Submarine (Zlatá ponorka) na první pohled vypadá jako šílený stroj z Verneových románů. Jenže má kola – nehledě k tomu, že slavný francouzský spisovatel vědeckofantastické literatury zemřel v roce 1905, dvanáct let předtím, než se tohle bizarní dílo zrodilo. Navíc se jeho kolébkou nestala země galského kohouta, nýbrž Spojené státy.

 

Golden Submarine také nebyla nějakým showcarem pro přehlídky. Psal se rok 1917, USA už tehdy byly ve válce, ale vzhledem k tomu, že se pevniny vřava nijak nedotkla, pilně se závodilo. Nikoli v Indianapolis, nepořádal se ani oficiální šampionát AAA, ale pořád se konala spousta menších klání na oválech s různým povrchem. A Zlatá ponorka byla opravdu závodním autem. Navíc pokrokovým...

 

Kapka chránila pilota

 

Za stavbou stáli Fred Offenhauser a Harry A. Miller. To nejsou úplně neznámá jména v historii amerického automobilového sportu. Motory Offenhauser dlouho ovládaly tamní dráhové závody a dařilo se i vozům, které nesly jméno druhého muže. Jenže v době, kdy na starém kontinentu zuřil krvavý konflikt, vyráběl Harold Arminius Miller v Los Angeles karburátory. A právě tohle extravagantní auto ho proslavilo coby konstruktéra závodních vozů...

 

Pokus o aerodynamický design nebyl samoúčelný. Uzavřená kapkovitá karoserie totiž chránila jezdce v případě nehody. A ty tenkrát nezřídka končily smrtí, piloti z vozů při haváriích kvůli neexistenci bezpečnostních pásů vypadli a fatálně se zranili nárazem do překážky, případně je jejich stroje pohřbily pod sebou. Vždyť neměli ani přilby, vrcholem byla kožená kukla a brýle, toť vše. S bezpečností jezdců, ale i diváků si nikdo hlavu nelámal, všichni ji považovali snad dokonce za vtip.

 

Hliníkový čtyřválec

 

Zlatá ponorka byla určena pro Barneyho Oldfielda, předválečného neoficiálního světového rychlostního rekordmana. A právě jeho soupeř a blízký přítel Bob Burman se v dubnu 1916 zabil v kalifornské Coroně, nehodu, při které jejich peugeot udělal několik přemetů, nepřežil ani jeho mechanik Erick Schrader, službu konající policista a tři diváci. Právě tato tragédie byla prvotním impulzem ke stavbě.

 

Barney Oldfield také na jaře 1916 potřeboval nové závodní auto. Jeho christie s předním pohonem už byl sedm let starý a zralý tak akorát do šrotu (Blitzen Benz, se kterým byl jeden čas nejrychlejší na planetě, ale pouze v jednom směru, takže rekord nebyl uznán, mu nepatřil). A Miller měl hotový unikátní motor, dlouhozdvihový čtyřválec o objemu přesně 4736 cm3 (průměr 92,1 x 177,8 mm). Nejenže byl hliníkový, měl vačkový hřídel v hlavě, ale hlavně desmodronické ventily, jejichž zavírání ovládala místo vratných pružin další vačka. Každý válec disponoval dvojitým sacím potrubím a dvěma svíčkami, také magnetové zapalování bylo zdvojené. Agregát dával 101 kW (137 k) v 2950 otáčkách.

 

S rámem uvnitř

 

Golden Submarine dostala zadní část lehké hliníkové karoserie ve tvaru slzy a v ní úzké otvory, aby jezdec něco viděl. Inspirace malými dvoumístnými ponorkami z rusko-japonské války (1904-1905) byla více než zřejmá, byť ruské stroje pro útoky pod hladinou měly logicky větší rozměry. Důležité ovšem bylo, že vnitřní prostor měl vlastně do konstrukce integrovaný ochranný rám. Aerodynamika se dokonce testovala v tunelu, kde karoserii ofukoval vzduch... Zlatisté barvy bylo dosaženo tak, že lak se smíchal s bronzovým práškem. Hliníkový podvozek disponoval rozvorem 2,6 m a Zlatá ponorka, která o dost předběhla dobu, vážila 730 kg. Pravda, výfukové potrubí muselo probíhat kokpitem a ústilo ve špičatém „ocasu“.

 

Oldfield s ní debutoval 16. června 1917 na dřevěné dráze Chicago Board Speedway v Maywoodu (stát Illinois). Motor nevydržel ani 16 kilometrů, ale auto dosáhlo velmi slušného průměru 167 km/h. Na slavné Milwaukee Mile, tehdy ještě hliněné porazil o devět dní později celkem čtyřikrát ze sedmi pokusů vynikajícího Ralpha DePalmu, mimo jiné vítěze Indy 1915 s Mercedesem Grand Prix 4,5 l. Závody byly krátké, jen na 10-25 kol a DePalma startoval s dvanáctiválcovým závodním Packardem Twin Six.

 

Zaseklé dveře

 

Celá stavba vyšla na 15 tisíc dolarů, což byly v té době obrovské peníze. Celkem auto vyhrálo 20 závodů ze 54, kterých se zúčastnilo, získalo ještě dvě druhá a dvě třetí místa a takřka všude, kde Oldfield startoval, překonal traťové rekordy. Jenže... Pak přišla nehoda ve Springfieldu (Illinois), kdy prasklo palivové potrubí a uzavřený kokpit se ukázal být nevýhodou, protože jediné dveře na pravé straně se zasekly a Barney nemohl ven. Skončil v rybníce, který se nacházel uprostřed dráhy, auto sice uhasil, leč málem přišel o život, protože se takřka utopil. Uzavřená verze tedy přišla vniveč, auto bylo překonstruováno na klasický otevřený závoďák.

 

Oldfield raději svou závodní činnost na konci sezóny 1918 ukončil, bylo mu čtyřicet. Miller, nyní již s otevřenou karoserií mu nějakou dobu zůstal, jezdili s ním Waldo Stein a Roscoe Sarles. Právě druhý muž jej kvalifikoval do 500 mil Indianapolis 1919, dosáhl devatenáctého nejrychlejšího průměru (157,31 km/h). Ale v závodě opět nevydržel motor, ventilové vahadlo prasklo už po osmi absolvovaných kolech... Auto ještě později závodilo ve 20. letech, bylo schopné dosáhnout až 175 km/h, to už však oválům dominovaly duesenbergy, otevřené millery a pak přišla éra motorů Offenhauser... Sarles byl mimochodem jednou z dalších mnoha obětí dráhových závodů, zabil se na Kansas City Speedway v září 1922.

 

Novostavba

 

Originál se nedochoval, ale existuje několik novostaveb. Ta Roberta „Bucka“ Boudemana má dokonce autentický Millerův motor. Jinou kopii postavil v letech Charles Glick dle požadavků, které mu předal závodník Dale Bell. Chtěl se s ní účasnit americké veteránské soutěže The Great Race. Glick na konci roku 2005 pracoval u Heartland Antique Auto Restorations ve městě Paris. Ne, nejednalo se o francouzskou metropoli, nýbrž devítitisícové městečko a sídlo okresu (county) Edgar ve státě Illinois.

 

No a Bell toužil po starém závodním voze, ale uzavřeném, aby mohl vzdorovat při ostré závodní jízdě nečistotám a kamínkům. Glick mu řekl: „Popisuješ mi jeden jediný – Zlatou ponorku.“ Na stavbu dostal šibeniční termín, jen sedm měsíců. Ale Dale mu dodal i motor, byť rozhodně nikoli ten původní. Podélně v přídi se sice nachází závodní čtyřválec se dvěma karburátory SU a dokonce i ročníku 1916, ale jde o motor Chevrolet skromnějšího objemu 2802 cm3.

 

O něco větší

 

Fotky původní podoby Golden Submarine se naštěstí nacházely v archivu Indianapolis Motor Speedway. Glick ale finální auto trochu zvětšil. „Musel jsem to udělat tak, aby se dovnitř vešli dva lidé – řidič a navigátor. Na starých fotkách vidíte, že Oldfield se vždycky dovnitř doslova vmáčknul.“ Rám je z palcových hliníkových trubek, karoserii Glick vyklepal ručně z taktéž hliníkového plechu. Golden Submarine dokonce dostala i hlavní reflektory a obrysová světla, může tedy po jejich namontování na silnici. Nemluvě o výrobě předního i zadního zavěšení a instalaci hydraulických bubnových brzd, pochopitelně na všechna kola. Bell ze zdravotních důvodů startovat ovšem nakonec nemohl.

 

Jeho Golden Submarine odpočívala v Petersenově automobilovém muzeu v Los Angeles. Je ale plně funkční, jezdila dokonce na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Auctions America ji nabídli dvakrát v dražbě, poprvé v Auburnu v září 2014 za 40-60 tisíc dolarů, ale nakonec byla stažena. Na tomtéž místě se objevila o rok později v srpnu, tentokrát stejná síň stanovila horní rozmezí na 50 tisíc dolarů.

 

Webbova inspirace

 

Další reinterpretaci představoval postupně v období 2006-2009 na tuningové výstavě Autorama v Detroitu stavitel hot rodů Dan Webb. Ten se ale spolu s kolegy z vlastní firmy Webb's Automotive Art z michiganského Burtonu nedržel tak striktně originálu jako Glick... Jeho Ponorka není zlatá, má nelakovanou karoserii, dvoulitrový čtyřválec Ford Zetec ZX3 (130 kW/177 k) spalující alkohol a kotoučové brzdy z jednostopých buellů... Byla k vidění i na SEMA 2008, zajímavostí tohoto vozu je pásková kožená sedačka a hnací hřídel procházející mezi nohama pilota.

 

Zdroje: Wikipedia, HstoryGarage.com, Conceptcarz, Hemmings, Jalopnik, Auto World Press, FirstSuperSpeedway.com, Speed Hunters, Motor1, Boldride

 

Foto: Teddy Pieper/Auctions America, Raynard/Wikipedia, Auto World Press, Barney Oldfield Collection/The First Super Speedway, GTSpirit, Forum Auto, Automobilac, BangShift, AlianzaVerdePorlAccionPacifica

 

Aleš Dragoun
Diskuze (5)

Doporučujeme

Avatar - CountachSV
25. 6. 2019 10:40
wau
to je první SUVčko jo :D :D
24. 6. 2019 18:53
Re: To je industriál !!!
Anální kolík na 4kolech. Hezký