Mistři světa Rosbergové: Úžasné kariéry otce a syna

17. 12. 2016 • 10:55

Keke a Nico Rosbergové jsou jediní žijící otec a syn, kterým se podařilo získat titul mistrů světa ve formuli 1. Tátovi je sedmašedesát, synovi jedenatřicet – a závodit už také nechce.

Evropský kontinent se snaží spojovat, ale málokterá rodina je toho tak zářným příkladem jako Rosbergové. Zakladatel rodu pochází ze Švédska, vyrůstal však ve Finsku. Syn přišel na svět v Německu, rodina se ovšem usadila a žije v Monaku. Keke a Nico hovoří dohromady šesti světovými

jazyky: anglicky, německy, španělsky, italsky, francouzsky a finsky.

Příběh Kekeho

Když se 6. prosince 1948 narodil ve Stockholmu malý Rosberg, dostal jméno Keijo Erik, ale v životě mu nikdo neřekl jinak než Keke. Tak ho zná i svět formule 1, který si podmanil v roce 1982, kdy získal titul mistra světa.

V pětaosmdesátém se stal otcem Nika a po sezoně 1986 skončil se závoděním ve formuli 1. Rychlý volant však neopustil, jezdil seriál cestovních vozů DTM a v mistrovství světa sportovních vozů 1991 vybojoval s továrním peugeotem vítězství ve francouzském Magny Cours a Mexiku.

Posléze založil v DTM vlastní tým postupně s vozy Opel, Nissan a Mercedes. Stal se manažerem JJ Lehta a Miky Häkkinena, dalších finských pilotů ve formuli 1. Dohlížel na kariéru syna Nika, který startoval v letech 2003 a 2004 v jeho týmu formule 3. Aktuálně je spokojeným důchodcem v Monte Carlu a již přes rok také dědečkem.

Příběh Nika

Pokračovatel závodnické tradice Nico Erik Rosberg zakřičel na svět v polovině roku 1985 v německém Wiesbadenu. Poprvé se svezl jako čtyřletý

na motokáře, ale systematicky začal závodit od jedenácti. S rodinou vyrůstal většinou v Monaku, kde dodnes žije s manželkou Viviane a dcerou Alaiou, jež se narodila koncem loňského srpna. Jeho letošní příjem v týmu Mercedes F1 dosáhl 20 milionů eur (540 milionů korun). V neděli 27. listopadu 2016 se stal mistrem světa formule 1. O pět dní později oznámil konec kariéry.

Otec: Cesta za snem

Oba Rosbergové přišli do F1 přes nižší formulové seriály. Otec Keke startoval v severoamerickém seriálu formule Atlantic, současně absolvoval formuli 2 v Evropě a na Novém Zélandu tamní šampionát, který v roce 1977 vyhrál. To mu v devětadvaceti letech otevřelo cestu do formule 1, kde začal s podprůměrnými vozy. Šance se naskytla v zimě 1981, když mohl nahradit Alana Jonese u Williamsu. Slavný Emerson Fittipaldi ho uvolnil z týmu a Keke odešel za slávou.

Šampionát 1982 byl zvláštní. Tehdy zahynul Gilles Villeneuve, těžce se zranil Didier Pironi a v šestnácti závodech vyhrálo jedenáct jezdců. Rosberg zvítězil jenom jednou, a to v historicky poslední Grand Prix Švýcarska.

Do závěrečného závodu v Las Vegas nastupoval s náskokem devíti bodů na nejbližšího pronásledovatele Johna Watsona. „Tehdejší šéf týmu Frank Williams za mnou přišel a zeptal se mě, zda nebudu impulzivní a poslechnu ho. Měl všechno přesně naplánované. Nechal jsem Johna jet, jak chtěl. Soustředil jsem se jen na sebe. Při průjezdu cílem jsem zvedl vítězně zaťatou pěst a šéfmechanik Alan Challis mával saúdskoarabskou vlajkou hlavního sponzora,“ vzpomíná Keke Rosberg.

Syn: Cesta za snem

Nico začal závodit v roce 1996, kdy mu bylo jedenáct. O šest let později vyhrál seriál formule BMW. Odtud šel do tátova týmu evropského seriálu

formule 3. Od sezony 2005 se připojil k týmu ART Grand Prix v nově vzniklé sérii GP2. Stal se vítězem a odtud putoval do formule 1 ke stáji Williams.

V premiérové sezoně zajel v Číně nejrychlejší kolo a byl tehdy nejmladším v F1, kterému se to podařilo.

Koncem listopadu 2009 podepsal smlouvu u Mercedesu a jeho týmovým kolegou se stal na tři roky Michael Schumacher. V šampionátu 2012 vyhrál první závod F1. Od sezony 2013 byl jeho týmovým parťákem Lewis Hamilton. Tři roky po sobě byl Nico v konečném účtování horší než britský kolega.

Až letos ho dokázal porazit a současně získat metu nejvyšší. Povedlo se to v nervy drásajícím finiši, který vejde do dějin F1. „Ze všeho nejvíce chci vyjádřit vděk všem, kteří mi pomohli tohoto úspěchu dosáhnout. Vylezl jsem na horu a stojím na vrcholu. Několik dní si budu užívat a odpočívat. Pak ve svém životě zatočím a uvidím, co mě čeká za rohem,“ prohlásil, když v jednatřiceti letech oznámil konec kariéry.