TEST Mitsubishi Outlander 2.0 Sport 4WD - Černý jezdec (09/2003)

Kříženec sportovního kombi a SUV, jak jej označuje Mitsubishi, má velké sebevědomí a slušný základ k tomu, aby jej mohl potvrdit. Jak se vyrovná nejnovější model japonské značky s českou realitou?

Kabát, šitý v kalifornském designérském centru automobilky, není k přehlédnutí. Vozu dominují výrazné obliny a nejvíce emocí vyvolává jakoby bojovně vysunutá přední maska. Dvoubarevné lakování spolu s masivními střešními podélníky pak vizuální dojem síly dokonávají. Při pohledu z boku vynikne vysoká stavba a opticky slušná světlá výška.

Srdcem vozu jej zatím jediný stokilowattový čtyřválec, jehož základní vlastností je umírněnost a jaksi nenápadná jistota. Jinými slovy: na závodění zapomeňte, ve všech ostatních režimech se pohonná jednotka chová celkem tiše, při snaze o trochu toho řádění se místo ryčivého soundu ozve hukot... Není to vůbec špatný motor, navíc se s ním dá jezdit i za 8l/100 km a to i po dálnici do Brna. Přeplňovaná varianta, stejně jako silnější agregát s objemem 2,4 litru přijdou až za pár měsíců, turbodiesel je prý také ve hvězdách, jen prý už těch bližších.

Interiér... Vynechám-li ozdobnou lištu podél celé palubní desky a na loketních opěrkách ve dveřích, má řidič před sebou tři druhy, barvy a povrchy plastů. Což samozřejmě není špatně, oku je ale třeba dát trochu času. Zvykat si je třeba hlavně na velmi, velmi vysokou horní hranu palubní desky a nezvykle hladkou plochu pod ovladači topení. K divení je tu posádce předkládáno dost, budiž ale zdůrazněno, že nic z výše jmenovaného nemá negativní vliv na ergonomii či bezpečnost. Po nějakém čase jsme dokonce začali pociťovat výhodu takto uspořádaného interiéru - ani při drsném provozu v prašném prostředí nepůsobil špinavě.

Sedadla jsou sympaticky vysoko položená a i když by sedáku slušela větší délka a opěradlu boční vedení, je cestování v nich pohodlné a to jak v zatáčkovité trati tak na dlouhých cestách. Vzadu je místa téměř na rozdávání a dvojice cestujících nestrádá ani v oblasti kolenou, ani na výšku. Odkládacích prostor je dost, vnitroredakční soutěž o nejlepší odkládací místo pro mobilní telefon vyhrávají hluboké držáky nápojů v středové konzoli.

Hatchbackově skloněné páté dveře ukrývají asi největší slabinu vozu - vysoko položený a navíc nízký zavazadlový prostor. Sklopení dělených zadních sedadel sice lecčemu pomůže, na druhou stranu nejbližší konkurence Subaru Forester je na tom jen o trochu lépe.

Rozjezd je u Outlandera téměř pro hvězdy - hmota, důstojně se sunoucí vpřed jede z pohledu řidiče opticky pomaleji, deklarovaných 11,4 vteřin na dosažení stokilometrové rychlosti ale stačí. Podvozek je komfortně naladěn a vyloženě si říká o lehkou nohu a dýmku místo adrenalinu. Zkreslení rychlosti je skutečně velké - několikrát nám v zatáčce zapištěly pneumatiky, což jsme sice neopomněli pohanět ale při pohledu na rychloměr a v kombinaci s nijak výrazným náklonem jsme se autu zase rychle omluvili. Outlander brzdí dosti ostře a problém mu kupodivu nedělají ani příčné nerovnosti. Ve městě je potřeba si zvykat na dloooouhou příď a neviditelnou záď, solidní rejd ale dokáže mnohé zachránit.

A v terénu, tedy pardon, mimo silnice? I v místech, kde jsme se vzhledem k relativně malé skutečné světlé výšce 195 mm o podvozek báli, jsme projeli. Hlubokou orbu pneumatikami jsme si zkusili v popovodňových nánosech na ostrově v centru Prahy, a i odsud nás Outlander vytáhl. Co bychom ještě od SUV chtěli?

Kontroverzní design tedy ve výsledku ano, komfort ano, výbava a jízdní vlastnosti také ano. Zavazadlový prostor spíš ne, motor budiž (kvůli spotřebě), cenu považujeme za lehce nadsazenou, jako stvořenou pro možná amorální ale populární odpočet DPH. Tolik stručně o Outlanderu. BTW: Bag s holemi se do kufru vejde!