Na ulici se zjevil jeden z tuctu vzácných autobusů GM Futurliner
Noční parkování autobusu na steroidech vyvolalo nejistotu u obyvatel malého města. Tajemný kolos trochu děsil, i když byl pod lampou u krajnice odstaven zcela záměrně.
Příběh raritního autobusu General Motors Futurliner je bezpochyby fascinující pro milovníky automobilové historie, působivá minulost bizarního stvoření zaujme i příznivce výstřední techniky bez ohledu na dávné datum výroby. Pozoruhodné aerodynamické autobusy stylu Art Deco navrhoval Harley Earl, jeho excentrické plány byly překvapivě realizovány na konci 30. let v rámci výstavy „Parade of Progress“ (Přehlídka pokroku), což byl druh automobilovo-technologické show představované po celé Americe z města do města po odeznění hospodářské krize.
Putovní představení možností průmyslu a budoucnosti výroby navštívilo asi 150 zastávek napříč USA a Kanadou, hlavním středobodem vždy zůstával futuristický autobus přes celou silnici. Obr s rozvorem 6,3 metru, měřil na délku ještě o necelé čtyři metry více, šířka dosahovala 2,4 metru a střecha končila až 3,5 metru nad zemí. Desetimetrový kolos vážil zhruba 14 tun, proto nebyl k přehlédnutí.
Přerostlý autobus před pár dny vystrašil obyvatele Ludlow v Massachusetts, nic takového nikdy neviděli a není divu, že dávno zapomenutý kolos vyvolal řadu otázek ohledně důvodu stání bokem hlavních komunikací v temné části strašidelně pod pouliční lampou.
Noční pohled jako z hororu vydržel jen do rána, místní popsali zmizení obludy hned po rozednění. Na celém světě je známá existence už jen devíti z dvanácti vyrobených Futurlinerů, proto byli občané znepokojeni nočním parkováním zrovna u krajnice dvacetitisícové obce Nové Anglie.
Tucet hotových exemplářů vedlo turné k předvádění nových technologií, velké rozměry umožňovaly vytvářet mobilní pódium a rovnou interaktivně prezentovat novinky před lidmi i v těch nejzapadlejších končinách, kam vedla dost široká sinice. Atraktivní automobil ukazoval vývoj klimatizací, ledniček, mrazáků, televizí, elektrického topení, proudových motorů, dopravní techniky, stereofonního ozvučení atd. Nevšední styl a brutální design originálního kiosku obstojí i dnes, což je šance marketingových firem.
Původní show skončily v roce 1956 a Futurlinery pomalu zmizely z dohledu do soukromých sbírek. Dva kusy vynikajícího pojízdného poutače dokázala vykoupit firma Peter Pan Bus Lines – charterová autobusová společnost ze Springfieldu v Massachusetts. Ředitel autobusového poskytovatele John Cieplik vnesl světlo do relativně tajemného případu nočního parkování na ulici..
Futurliner je k dispozici na pronájem během různých propagačních akcí, zákaznických prezentací, klubových setkání či konferencí. Toho času se odehrával lokální golfový turnaj a Cieplik jako výsostní řidič měl za úkol dopravit autobus na akci a po skončení jej vrátit do springfieldské garáže. Mezitím vůz postál na ulici a vlivem děsivého vzezření zaujal mnoho fotografů a uživatelů sociálních sítí.
Peter Pan Bus Lines ve skutečnosti vlastní dva stroje, ačkoli pouze jeden je v ukázkovém stavu. Druhý je ve fázi totální destrukce odstavený za garáží firmy. „Nemyslím si, že se dá přestavět. Je to vrak, ale má na sobě nějaké části, které můžeme ještě použít,“ sdělil Cieplik. Přes zimní odstávku a opravu pojízdného autobusu poslouží například součástky stropního osvětlení.
Z flotily tuctu Futurlinerů tedy na veřejnosti funguje jediný, který evidentně poutá pozornost. Kabina připomíná letadlo, je umístěna na přídi za panoramatickými okny přes celou šíři trupu. Pod červenými panely karoserie s bílými doplňky byl zpočátku umístěn čtyřválec později nahrazený šestiválcem, ani v jednom případě nebylo možné počítat s dynamickým projevem GM, reklamní stánek se spíše valil krajinou maximální rychlostí 65 km/h do další zamluvené štace.
