Nejprodávanější francouzské auto? Dodnes jím zůstává Renault 4

Vůbec nejprodávanější francouzské auto - a jeden z nejvíce vyráběných vozů všech dob - ale zkonstruoval konkurenční Renault. Veřejnosti se jeho "čtyřka" poprvé představila 28. srpna 1961, kdy si ji mohli prohlédnout francouzští novináři, o necelý měsíc později pak tento malý vůz zažil mezinárodní debut na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Do roku 1994, kdy v Maroku sestavili s dodaných dílů poslední exemplář, se vyrobilo celkem 8.135.424 Renaultů 4, což model řadí do nejvyšších pater historického žebříčku. Více vzniklo jen původních Volkswagenů Brouk (21,5 milionu) a legendárních Fordů Model T (16,5 milionu). V přehledech vůbec nejprodávanějších modelů se sice před nimi objevuje Toyota Corolla s více než 44 miliony vyrobených vozů, v jejím případě se ale jedná o několik generací, technicky dost odlišných. Podobně je tomu i u dalších vozů, stojících nad Renaultem 4. "Čtyřka", Brouk i Model T se ovšem od začátku až do konce výroby změnily jen minimálně.

Nový Renault 4 už se rýsuje. Tady jsou jeho patentové snímky

Renault 4 se zrodil z potřeby konkurovat úspěšné "kachně", představené v roce 1948, ze které byl díky výhodné ceně i jednoduché technice prodejní hit. Renault, po válce bez náhrady znárodněný kvůli spolupráci s Němci za okupace, rozběhl vývoj nového vozu v polovině 50. let, na rozdíl od Citroënu ale neměl třeba s předním náhonem moc na co navazovat. Měl nicméně ještě za války tajně konstruovaný malý Renault 4CV s motorem vzadu a pohonem zadních kol, ze kterého si vypůjčil pohonnou jednotku. S koncepcí "všechno vpředu" ale v té době Renaultovi konstruktéři neměli příliš zkušeností, prvním takovým vozem v nabídce automobilky se stala až Estafette z roku 1959 - což ale byla malá dodávka.

Vývoj budoucího lidového vozu sice začal už koncem 40. let, dlouho se ale skoro nic nedělo, vlastně se hlavně hledalo vhodné pojetí - v té době automobilka vsadila na vozy s koncepcí "všechno vzadu", jako byl 4CV nebo pozdější Dauphine. Teprve v roce 1956 čerstvě jmenovaný generální ředitel Renaultu Pierre Dreyfus udal kurs. "Auta už nemůžou být jen sedadla a k nim přidělaný kufr. Dejte mi prostor," poručil konstruktérům v čele s dalším nováčkem u firmy Yvesem Georgesem, kteří se pokynem řídili skoro beze zbytku. Opustili tradiční tříprostorové řešení - tedy navzájem oddělená místa pro motor, cestující a zavazadla - a vydali se na málo prozkoumané území.

Renault chce oživit slavné historické modely. Asi tušíte jak...

Motor vrátili dopředu, díky pohonu předních kol je neomezovala hřídel, a tak měli dost místa pro pasažéry i náklad ve společné kabině. Dnes obvyklé uspořádání se v půlce 50. let dalo najít u kombíků, na trhu ale tehdy dominovaly sedany. Dvouprostorové řešení umožnilo Renaultu nabídnout zákazníkům auto, které excelovalo v praktičnosti. Pohodlně se do něj usadila celá rodina, když ale bylo potřeba, stačilo sklopit zadní sedadlo a z auta byla rázem malá dodávka. Zadní stěna se navíc dala celá vyklopit, takže nebyl problém naložit velké předměty. Něco podobného u třeba tradičněji pojatého Citroënu 2CV nešlo.

Novátorské ale nebylo jen pojetí prostoru Renaultu 4, důležité změny proti předchozím modelům se našly na podvozku i pod kapotou. "Čtyřka" byla od počátku konstruovaná jako skoro bezúdržbové auto, u kterého stačilo dolévat benzín a občas vyměnit olej v motoru. Majitel už třeba nemusel pravidelně promazávat rozličná místa vozu, jak bylo do té doby zvykem, ani dolévat chladící kapalinu. Renault 4 - přestože základní motor zdědil od staršího 4CV - například dostal uzavřenou chladicí soustavu s expanzní nádobou, kam unikala a odkud se zase vracela zahřátá kapalina. Další z dnes naprosto běžných řešení byl začátkem 60. let ještě docela čerstvý zlepšovák.

Renault 5 Turbo 3 je stylový restomod se spalovacím motorem o výkonu 400 koní

Předtím, než se novinka v roce 1961 představila prodejcům Renaultu, po nich novinářům a nakonec i běžným motoristům, měla za sebou předsériová auta desítky tisíc kilometrů v těch nejnáročnějších podmínkách. Tovární řidiči s nimi jezdili v mrazech Spojených států nebo Švédska, drsných cestách na Sardinii nebo horké a vlhké africké džungli. Na většinu z těchto míst (s výjimkou USA, kam se žádné francouzské automobilce na delší čas proniknout nepodařilo) se Renaulty 4 po letech vrátily a desítky let spolehlivě sloužily. Ať už byly vyrobené ve Francii, nebo v některé z dalších 27 zemí, kde v průběhu více než tří dekád vznikaly.

Během let se "čtyřka" dočkala zvenčí jen kosmetických změn, třeba chrom a hliník nahradily plasty, také interiér se měnil jen málo, ikonickou je třeba řadící páka vyčnívající z přepážky mezi motorem a kabinou. Pod kapotou se objevily různé motory od 747 do 1108 kubíků a výkonu maximálně 34 koní (krátce prodávaná verze R3 měla dokonce jen šestistovku o 23 koních), autu těžkému maximálně 720 kilogramů to ale stačilo. Zejména v 80. letech ale začal Renault 4 přeci jen zastarávat a přestože zákazníky stále měl, nové emisní předpisy donutily továrnu v prosinci 1992 ohlásit konec produkce. Tedy ve Francii, ve Slovinsku a nakonec Maroku se vůz vyráběl ještě skoro dva roky.