TEST Nissan 350Z - Nelítej nízko

Tuhý podvozek, vynikající atmosférický šestiválec, zadní pohon a noha na plynu. Není to Porsche, ale jede tak. A navíc je tenhle Nissan nápadný, burácí a oranžovou metalízu nepřehlédnete…

"Z" v názvu modelů Nissan, popřípadě Datsun, lze dešifrovat jednoznačně – vždy před námi stojí ostré kupé za vcelku přijatelné peníze. Ani 350Z, který začal svoji triumfální pouť prodejními žebříčky loni v Americe, není výjimkou. Podívejte se dole na fotografie: přesně podle současné módy se prolínají hrany s křivkami a ryzí charakter auta je patrný ze všech úhlů. Nejméně očekávatelný je pohled zepředu, při kterém vypadá vůz díky svalnatým blatníkům až neuvěřitelně široce a tedy – stabilně.

Po otevření širokých bezrámových dveří s efektní hliníkovou klikou je sportovnímu srdci ještě lépe. Dvoučlennou posádku vítají tuhá a poměrně úzká sedadla čalouněná oranžovou kůží, dvoubarevný volant padne do ruky tak akorát a spolu s jeho sklápěním se posouvá i trojice kruhových přístrojů. Ještě rychle přelétnout zbytek nijak výrazně upoutávající, ale designově čisté palubní desky a můžeme vyrazit…

Malá odbočka – chceme-li mluvit o užitkovosti vozu této kategorie, budou si vyznavači sportovní jízdy možná klepat na čelo. Nissan ale celkem překvapí i v této, řekněme vedlejší disciplíně. Zavazadlový prostor nabízí sice pouhých 235 l objemu, v praxi do něj ale dvojice cestujících naloží třeba i dva golfové bagy. Ale ani v zavazadlovém prostoru nechybí vzkaz pro fanoušky rychlé jízdy v podobě mohutné rozpěry mezi podběhy.

Vůz pohání atmosfericky plněný třiapůllitrový podélně uložený vidlicový šestiválec, který přes šestistupňovou převodovku pohání pochopitelně zadní kola. Díky nízkému uložení motoru a celkové koncepci vozu se podařilo rozložit hmotnost mezi nápravy 53:47, což vypadá na papíře optimálně a při jízdě není daleko k nadšení. Karoserie je napohled i v praxi příjemně tuhá, takže očekávané se může změnit ve skutečné pouhým sešlápnutím plynového pedálu.

Šestiválec ryčí od startu do cíle, což je možná dvousečné – při akceleraci a koneckonců i jízdě po městě je zvuk skvělým dopingem pro uši a lákadlem pro kolemjdoucí, při konstantní jízdě vysokou rychlostí už může trochu obtěžovat. Jadrný zvuk (je k zaslechnutí na našem jízdním videu) je přitom jen doprovodem naprosto plynulého zátahu odspoda až do nejvyšších otáček. Maxima 280 k (206 kW) dosahuje motor při 6200 otáčkách, a při prudké akceleraci lze místo otáčkoměru sledovat jen diodu, které blikne při předem nastavené hodnotě otáček.

Tak tedy startujeme. Už od prvních metrů v sedadle nízko nad zemí je znát naprostá poslušnost vozu, kdy podvozek, řízení i motor reagují i na sebemenší pokyn tak, jak u sporťáku čekáte. Pražská dlažba sice dá vyniknout tuhému odpružení, nejde ale o vyložený nekomfort. Zatímco na dálnici je dynamika vozu hlavně objektivní a radosti z jízdy si tolik neužijete, první rychle projetá zatáčka převrátí relativní poklid vzhůru nohama. Ruce automaticky sevřou volant pevněji a pokud se v serpentinách rozhodnete jen pro dvojku (rozsah použitelných otáček je opravdu velký), na řazení se dá také zapomenout. Vše kolem je rychlé a auto poslouchá na slovo. Každý průjezd zatáčkou znamená okouzlení z pocitu kontroly na hranici smyku a přidání plynu s jen mírným natočením volantu zase ustřelí záď vozu přesně tak, jak to známe ze škol smyku. Tady ale zasahuje vypínatelné ESP a ani vyloženě sportovní jízda nemusí být z tohoto pohledu nebezpečná. Po vypnutí stabilizace je třeba si trochu na razanci auta zvykat a méně zkušeným řidičům je dobré tento manévr rovnou zakázat – na rovné letištní ploše je ale požitek z odhadu začátku přetáčivého smyku nezapomenutelný. Brzdy Brembo jsou důstojnou protiváhou nadprůměrné dynamiky, takže ani se zpomalením vozu ve všech režimech nemá řidič problémy. V kontextu s těmito radostmi se pak některé připomínky k autu stávají relativními. Co na tom, že výplně dveří jsou přece jen trochu fádní a řidič nemá přehled o okrajích karosérie? Také výhled šikmo vzad je prakticky nulový.

A aby byl výčet kladů úplný, malé překvapení čeká u spotřeby. Tříapůllitrový šestiválec si při jen trochu lehčí noze vystačí s deseti litry benzínu na 100 km, při velmi razantní jízdě se lze vejít do hodnoty o tři čtyři litry vyšší. Spolu s osmdesátilitrovou nádrží je tak vůz relativně hospodárný, přestože tohle kritérium asi nebude patřit mezi priority potenciálního zákazníka. Motor pochopitelně vyžaduje palivo s minimálním oktanovým číslem 98.

Nissan 350 Z je ryzí auto, které požitky z jízdy přenáší beze změny do přijatelnější cenové kategorie. Japoncům by se patřilo poklonit, my ale radíme vyzkoušet a vzpomínat. Odkaz jedinečného Nissanu 240Z znovu ožil…