Dakar 2021
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ohlasy po 4.dakarské etapě: Když stávkuje technika

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 6. 1. 2017 • 23:22
83
Zobrazit náhledy (83)
Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth
Cesta z argentinského San Salvador de Jujuy do bolivijského města Tupiza ve výšce nad čtyři tisíce metrů nad mořem, byla ve znamení technických problémů českých posádek na kamionech.

Horké počasí již definitivně nahradil mráz, silný déšť a vysoko v horách sněhové přeháňky. O tom, že Dakar je stále nejtěžším závodem světa se přesvědčili ve čtvrtek i vítězové minulých ročníků Carlos Sainz (2010) a Toby Price (2016). Oba ve čtvrté etapě havarovali a ze soutěže museli odstoupit.

Kolomý měl namále

Do cíle zrádné etapy dorazil Aleš Loprais s Janem Tománkem a Jirkou Štrossem. I těm se ale nevyhnuly trable. „Prvních pět kilometrů vypadalo dobře a na šestém přišel stejný problém jako v předešlé etapě, tedy servo pumpa. Výměnou jsme ztratili asi dvacet minut. Samozřejmě nás předjel, kdo mohl, a začala naše stíhací jízda. Asi ze šestadvacátého místa se nám to podařilo dotáhnout na deváté místo. Na to, jak to vypadalo na začátku, to beru jako úspěch,“ řekl Loprais, který si udržel průběžnou jedenáctou pozici se ztrátou půl hodiny na vedoucího Rusa Sotnikova s kamazem.

Podstatně hůře to vypadalo po dojezdu Martina Kolomého. Přitom to nezačalo vůbec špatně, když se hned na začátku dostal bruntálský jezdec do vedení. „Duny byly nádherný. Celou tu dobu jsme se honili s Nikolajevem. Chvilku jsme vedli my, chvilku on. Bylo to těžký ale hezký. Po čtyřech hodinách jsme si oddychli, protože bylo jasné, že trať bude jen klesat. Byl jeden menší problém s nalezením časové kontroly, ale i to se nám povedlo vyřešit. Pak ale přišly potíže s technikou, kterou jsme se snažili opravit, což se nám nedařilo. Nadmořská výška tomu dává zabrat. Kluci na tom pořád pracují a uvidíme, jestli budeme pokračovat,“ uvedl Kolomý, který etapu dokončil na devatenáctém místě a propadl se tak na třináctou příčku v průběžném pořadí.

„Chvíli to vypadalo, že jsme skončili. Nechceme to ale vzdát a budeme dělat vše proto, aby mohl Martin pokračovat dál,“ uvedl v bivaku Robin Dolejš, inženýr Tatra Buggyra Racing. Potíže s motorem se nakonec podařilo odstranit a Kolomý pokračuje v letošním Dakaru.

Prasklá vrtule a díra

„Čtvrtá etapa nebyla rozhodně jednoduchá. Rychlá, velmi technická, ale i nádherná s velkými dunami,“ popisuje dojmy ze 416 kilometrů dlouhé měřené části Martin Macík. Posádka Big Shock Racing hned na začátku etapy řešila servis chladiče, kde ztratila přes dvě hodiny času. Pokračování v závodě se neslo ve stylu stíhací jízdy ze zadních pozic. V celkovém pořadí je Martin Macík na 19. místě.

Trať vedla neustále ve čtyřech tisících metrech. „Tady se teprve pozná, kdo se připravoval. Nemoc z nadmořské výšky přichází postupně,“ upozorňuje Macík, který se svým týmem řešil hned na začátku etapy technické potíže. „Prasklá vrtule a díra v chladiči nám trochu zavařily,“ přiznává mechanik Michal Mrkva. „Servisovali jsme přes dvě hodiny a pak vystřelili na stíhací jízdu. Byl to takový mix říčních koryt a hor. Do toho parádní duny,“ netají se Mrkva.

Etapa prověřila také navigátory. „Nebylo výjimkou vidět ostatní posádky přijíždět z naprosto jiných směrů, než by měly. I my jsme se párkrát ztratili,“ přiznává František Tomášek, navigátor Big Shock Racing týmu. Kopilot snáší nadmořskou výšku poměrně dobře. „Celou dobu jsme se drali postupně dopředu, abychom co nejvíce stáhli počáteční ztrátu. Byl to doslova hardcore. Už si pomalu zvykáme, že každou etapu něco na autě děláme,“ dodává Tomášek.

Jak přicházejí těžší etapy, stává se úloha navigátorů stále důležitější. Právě oni mohou významně ovlivnit celkové pořadí. S tím souvisí bezpečnost, na kterou pořadatelé velmi dbají. „Jedno zařízení vysílá neustále naši polohu přes satelit a díky tomu bychom měli být vidět na webu, kde přesně jsme a jak si vedeme,“ vysvětluje František Tomášek. Díky Iritraku mohou posádky komunikovat s organizátorem. „Celé se to skládá z několika tlačítek a obsluha je jednoduchá,“ říká navigátor. Jedno tlačítko slouží pro signalizaci, že vůz stojí, ale je v pořádku. Druhé pro oznámení opravy. „Červený knoflík je pro přivolání helikoptéry. Automaticky to však znamená ukončení závodu,“ uzavírá navigátorskou lekci Franta Tomášek.

Ruka nemohla sloužit

Smůlu měl italský motocyklový jezdec Jacopo Cerutti z českého týmu MRG, který byl 24. místě průběžného pořadí. Bohužel se ocitl v té nejhorší situaci, jaká může jezdce potkat. Poranil si pravou ruku a odlétl do Buenos Aires do nemocnice. Tady se podrobí operaci ruky, na které má tržnou ránu až na kost a poraněné šlachy.

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku