Ojetý Mercedes-Benz třídy A (W168): Inovace bez ovací
Když Mercedes-Benz stavěl první malý vůz, tedy třídu A, muselo to být něco extra. A byla to pravda, na 3,6 metru délky postavili praktický a výrazný, leč složitý a vrtošivý vůz.
Nejmenší sériový Mercedes-Benz to neměl lehké už od svého uvedení na trh v říjnu roku 1997. Prvotní pozdvižení způsobil už jen svým vajíčkovitým tvarem a není se čemu divit, že s délkou téměř o metr menší než u tehdejší třídy C sklidil i počáteční posměch. Lidé se jednoduše rádi smějí něčemu, co není běžné, a drobná novinka jim k tomu dala mnoho důvodů.
Odvaha, nebo chyba?
Neobvyklé proporce 1719 mm vysokého a 3606 mm dlouhého auta ale měly své opodstatnění. Ve Stuttgartu si totiž řekli, že jejich nejmenší vůz přece nemůže trpět nedostatkem prostoru, a pokud nemůže kompromisy udělat kabina, musí jí ustoupit vše ostatní. A když se tedy odvážní technici vydali za řešením problému, po cestě si řekli, že vyřeší ještě pár dalších bolístek běžných malých aut.
Mercedes-Benz třídy A generace W168 tak uvedl zbrusu novou koncepci v uspořádání vnitřností malých vozů, tedy onu slavnou „sendvičovou konstrukci“ podvozku, která se ukázala být největší výhodou a slabinou populárního malého auta. Na rozdíl od standardní koncepce, kde je motor umístěn vpředu před kabinou a kolmo vzhůru, je agregát áčka „položený“ v úhlu 59° přibližně v oblasti nohou předních pasažérů. Agregát je roztažený do délky tak, aby byl základní servis (svíčky, ventily) jakž takž dostupný po sundání krytu vzduchového filtru i zpod kapoty, ostatní komponenty jako alternátor, startér, vodní či olejová pumpa se však nachází pod kabinou v prostoru dvojité podlahy, odtud tedy označení konstrukce „sendvičová“.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
