TEST Opel Insignia 2017: Exkluzivní jízdy s prototypem tajné novinky!

Karoserie jsou ještě schované za strakatou fólii s falešnými boulemi a zůstanou tak nejspíš do konce února, kdy před ženevským autosalonem dochází k obvyklým „únikům“ fotografií. Pod kabátem už je ale všechno připraveno na sériovou výrobu. Alespoň u benzinových verzí, zaparkovaných za nenápadným hotýlkem ve městě Hornbach nedaleko německo-francouzských hranic. Právě těmito auty před týdnem jezdil management, aby dílo naposledy zhodnotil a schválil. Ze spokojených tváří lidí od Opelu to vypadá na zdvižený palec.

Teď je řada na nás. Dvanáct novinářů dnešní rundy pochází převážně ze Švýcarska a Rakouska, přesto se za chvíli potkávám se slovenským kolegou Daliborem Klímou. A to je vždycky dobře. Takto sa ten germánsky vplyv lepšie vyváži, vieš?

Sháníme se také po nějakém dieselu, ale zatím nejsou k dispozici ani informace, natož auta. S laděním je zjevně víc práce než v minulosti.

Čísla a čáry

Začínáme krátkou prezentací zdůrazňující očekávaná zlepšení: insignia podle provedení zhubla o 140 až 175 kg. Z toho 59 kg připadá na samotnou karoserii, která se po vzoru konkurentů drží spíše vysokopevnostích ocelí než hliníku. Výsledných 1438 kg v základní verzi 1.5 Turbo/121 kW zapadá přesně mezi Passat 1.4 TSI/110 kW (1387 kg) a Ford Mondeo 1.5 EcoBoost/118 kW (1484 kg).

Někdejší nadváze tedy odzvonilo, přestože se karoserie o pět centimetrů protáhla. Ještě příznivější je nárůst rozvoru o celých 92 mm, který slibuje přidat místo vzadu.

O tři centimetry se snížila výška karoserie i poloha předních sedadel, což zdůrazňuje charakter zaměřený na řidiče. Také design s atletickou přídí a silnou zadní partií má působit sportovněji, zástupci automobilky dokonce neváhají rozvíjet úvahy o optické iluzi zadního pohonu. Chystaných tvarový kouzel se navíc chytila obchodnická mytologie, a tak se už Insignia nebude jmenovat Insignia, ale Insignia Grand Sport. To jsou věci. Nejvyšší čas vyrazit na projížďku.

Až tam vlezem

Sníženou polohu sedadel mohou starší jedinci při nastupování vnímat jako kompromis, ale ne velký. V minulé generaci jsme seděli výš, ale zase jsme museli podlézat nízké sloupky. Zdá se nám, že v novém autě to jde trochu snáz – prodloužení rozvoru má totiž i ten dopad, že řidič sedí od sloupků a čelního skla trochu dál. „Aj ludia po päťdesiatke sa zmestia pohodlne,“ potvrzuje Dalibor ze zkušenosti, do které mi ještě pár let chybí. Sezení u podlahy má skutečně sportovní nádech podobný astře, i když trochu omezuje výhled přes oblou kapotu. Také pojetí palubní desky je povědomě jednoduché. Ukázat ji ovšem nesmíme, na fotkách musí zůstat maskovací černá síťovina.

V druhé řadě je znatelně volněji. Před koleny i nad hlavou je citelně víc místa, navíc mi ani sedák nepřipadá tak nízko jako v Mazdě 6 nebo Peugeotu 508, takže celkem slušně podepírá nohy. Přední sedáky spuštěné k podlaze si ovšem vybírají daň v omezeném prostoru pro chodidla. Výklopná zadní stěna pro nás dnes vlastně výklopná není, ale podle Dalibora se v Ženevě máme na co těšit. Zamknutý kufor vždy ukrýva záhadné tajomstvá.

Ve vysílačce to zachrčí a podle instrukcí se řadíme se do dvou konvojů. Vpředu a vzadu to jistí parta specialistů Opelu v současných insigniích, mezi ně zaplouváme my v počmáraných prototypech. Do staršího modelu nasedají i kolegové ze Švýcarska - po cestě se vystřídáme, abychom mohli obě generace porovnat pěkně za tepla.

Malý, ale šikovný

V prvním konvoji máme pod kapotou nový motor 1.5 Turbo s ručním řazením. Proti čtrnáctistovce v astře má jen o deset newtonmetrů víc, přesto vykouzlí daleko hutnější tah z nízkých otáček a velkou loď uvádí do pohybu přesvědčivě. Předjezdci v červeném liftbacku přitom mají trať perfektně najetou a švihají to zatáčkami docela zostra. Mile mě překvapuje, jak snadno základní verze stíhá a s jakou chutí se šplhá do kopců.

Podvozek pevně, ale poddajně drží basu. Osmnáctipalcová kola jen cupitají po zvrásněném asfaltu, pohyby karoserie jsou poměrně bezprostřední a méně plynulé než třeba u mondea, ale decentně tlumené. Oblouky projíždí s nadhledem, pochválit musím i řízení, které mi na točité trati dodává akurátní jistotu. Vzhledem k tichému motoru jen překvapuje hluk od kol a odletujících kamínků. „Dobre to počuť, však?“ souhlasí Dalibor. „Inde vo strednej triede kamienky nezvyknú takto prskať.“

Pár kilometrů za volantem starší verze dobré dojmy z novinky jasně potvrzuje. Papírově silnější motor 1.6 Turbo se zespoda rozbíhá váhavěji, s těžkou karoserií má víc práce a je zřetelně hlučnější.

Osm místo šesti

Ve vozech druhého konvoje vrčí motor 2.0 Turbo spojený se dvěma novinkami: osmirychlostním automatem Aisin a pohonem všech kol, který má místo zadního diferenciálu spojky. Čtyřkolka funguje na suché silnici ideálně – při rychlém rozjezdu pomůže auto odstrčit, ale pak už o ní nevíme. Zcela chybí náznaky hrbení v zatáčce, jaké si tu a tam neodpustí ani nejnovější auta s haldexem.

Automat se chová kultivovaně, v duchu módy je ale naprogramovaný ke spořivému šudlání nízkých otáček, což moc nepasuje ani k poslání Insignie 2.0 Turbo, ani k poctivému cvalu, který opět nasadili borci z Opelu. „Pozeraj sa na nich, veď to drvia ako strelení,“ směje se Dalibor s plynem v podlaze. Jenže převodovka teprve hledá, kam podřadit, a její reakce nejsou obzvlášť rychlé.

I tentokrát za námi jede současný model, po přesednutí už ale tak velký rozdíl nepozorujeme. Poctivých 400 N.m totiž na okreskách i na těžší karoserii stačí, šestirychlostní automat řadí plynuleji a víc jistoty cítíme i v řízení, které má dvoulitrová novinka nějak rozevláté. Nová verze bude mít nejspíš náskok na dálnici, ale to už bude jiný příběh.

Z nepřímých odpovědí zástupců automobilky také můžeme vytušit, že větší než než dvoulitrový objem čekat nemůžeme. Nadšencům se po šestiválcovém OPC bude jistě stýskat, ale regulace emisí CO2 si oběti nevybírá podle jména.

Do Ženevy blízko

Pokud Opel chtěl, abychom se na březnové odhalení nové insignie víc těšili, pak se mu to rozhodně povedlo. Po dvou stovkách kilometrů můžeme říct, že co do jízdní dynamiky má našlápnuto hodně dobře. Řidiče bude nejen těšit, ale i bavit, aniž by to bylo na úkor těch, co sedí vzadu. Zejména chválíme, že skvěle vyladěná a harmonická je už základní verze se zážehovou patnáctistovkou, zatímco některé slavnější značky plní taková přání až ve vyšších sférách.