Opel Kadett – lidovka z Bochumi (2. díl)
Opel Kadett B, vyráběný od roku 1965, měl být už v roce 1970 vystřídán novou generací. Přednost ale dostala nová modelová řada Ascona a kupé Manta. Oba tyto modely se vyráběly v Bochumi společně s Kadettem B a na Kadett C si museli zákazníci počkat až do léta 1973.
Stylový Kadett C (1973–1979)
Při designu nového Kadettu šli návrháři podobnou cestou, jako u o rok dříve uvedeného Rekordu D. Opustili americké linie s vysokými zvlněnými boky. Výsledkem byl navýsost evropský vůz jednoduchých elegantních tvarů s velkou plochou prosklení kabiny. Konstrukce Kadettu přitom musela být sladěna se současně vyráběnými modely Ascona a Manta a zároveň byl Kadett koncipován jako tzv. světový vůz a jako takový musel být snadno vyrobitelný v továrnách GM kdekoliv na světě. Skutečně se také vyráběl např. v Anglii jako Vauxhall Chevette, v Austrálii pod značkou Holden a v Japonsku jako Isuzu Gemini.
Klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a pohonem zadních kol zůstalo zachováno. Základní motor 1.2N (38 kW/52 k) a výkonnější 1.2S (44 kW/60 k) byl v důsledku nastupující palivové krize doplněn starým litrovým motorem z Kadettu A (29 kW/40 k). Teprve v roce 1977 dostal Kadett silnější pohonnou jednotku 1.6S (55 kW/75 k).
Kadett C se od začátku nabízel ve čtyřech základních verzích karoserie – jako dvoudveřový a čtyřdveřový model se stupňovitou zádí, jako velmi zdařilé kupé a konečně jako kombi Caravan, dlouhé 4138 mm. V roce 1975 se k nim přidal třídveřový hatchback City-Kadett, který měl konkurovat tehdejší novince, Volkswagenu Golf. Karoserie dlouhá 3893 mm byla až po sloupek B stejná se základním modelem, měla ale zkrácený zadní převis a výklopné víko na zádi. Vyrobilo se jich 263 tisíc. Další zajímavou a vzácnou karosářskou variantou byl Kadett Aero s odnímatelným horním dílem střechy (targa) a samostatně stahovanou zadní částí střechy. Aero se stavělo od roku 1976 na základě dvoudveřového modelu se stupňovitou zádí v karosárně Baur ve Stuttgartu. Za dva roky jich vzniklo 1332.
Na tom, že dnes je Kadett C v Německu kultovním autem má zásluhu především pohledné kupé ve verzi GT/E a Rallye. Opel Kadett GT/E se vyráběl od roku 1975 a zpočátku se dodával výhradně v typickém žluto-černém zbarvení. Poháněl jej řadový čtyřválec s objemem 1897 cm3, rozvodem OHC a vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic. Jeho výkon 77 kW (105 k) umožňoval dosažení nejvyšší rychlosti 184 km/h. O dva roky později se objem motoru zvýšil na 1979 cm3, výkon o 4 kW a maximální rychlost na 190 km/h. Z nuly na stovku zrychlovala tato špičková verze za 8,8 s. Kupé Opel Kadett C GT/E se stalo výborným sportovním nástrojem a ve značkovém poháru Opel Cup s ním jezdil i známý jezdec Walter Röhrl (obrázek je ze závodu na Nürburgringu v roce 1976). S nádherně restaurovaným Kadettem GT/E jezdí u nás posádka Zdeněk Tichý – Jiří Horák z KC-rally týmu. U pozdějších sérií se barevné provedení změnilo na bílo-žluté.
Kadett D s předním pohonem (1979–1984)
Nejvýznamnější novinkou čtvrté generace poválečného Kadettu D se stala koncepce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Kadett D, vyráběný v Bochumi, a jeho britský dvojník Vauxhall Astra Mark 1 byly prvními vozy svých značek s tímto druhem pohonu. Nové karoserie měly výrazně zvětšený rozvor (o 119 mm) a zároveň kratší délku, takže kola se ocitla více v rozích karoserie. Kadetty se nabízely v provedení třídveřový nebo pětidveřový hatchback a třídveřové nebo pětidveřové kombi Caravan (délka 4207 mm). Dvoudveřové a čtyřdveřové provedení se dodávalo jen krátce a bylo brzy z prodeje staženo.
Také pod kapotou se odehrály revoluční změny. K základním motorům 1.2N (39 kW/53 k) a 1.2S (44 kW/60 k) dostal Kadett nový motor s rozvodem OHC, který měl ve verzi 1.3N výkon 44 kW (60 k) a ve verzi 1.3S 55 kW (75 k). V srpnu 1981 rozšířily nabídku další OHC motory 1.6N (55 kW/75 k) a 1.6S (66 kW/90 k). O rok později doplnil Opel nabídku o vznětový čtyřválec 1.6D (40 kW/54 k). Milovníci sportovně vyhlížejících vozů mohli při absenci kupé sáhnout po třídveřovém modelu Kadett SR s černě natřenou spodní částí vozu, spoilery, sedadly Recaro a motory 1.3S nebo 1.6S. Komu ani to nestačilo, dočkal se v lednu 1983. Kadett GTE znovu zařadil Opel mezi výrobce dostupného sportovního nářadí. Čtyřválec 1,8 l se vstřikováním paliva Bosch LE-Jetronic a výkonem 85 kW (115 k) uděloval vozu rychlost 187 km/h. Tomu odpovídal i tužší a nižší podvozek, nové tlumiče řízení a větrané kotoučové brzdy na předních kolech. Zvenku se vozy odlišovaly nárazníky nalakovanými v barvě karoserie (většinou bílé).
Zajímavou odbočkou historie byl Opel Kadett 400, speciál s pohonem zadních kol, odvozený od modelu GTE. Pro závody nehomologovaných vozů v Jižní Africe byly postaveny tři vozy. K pohonu byl použit motor 2,4 l z Manty 400. Jezdec Tony Pond jel s Kadettem 400 na druhém místě v Nissan Rally, než skončil s poruchou olejového čerpadla.
Aerodynamický přeborník (Kadett E, 1984–1991)
Posledním nositelem jména Kadett v Evropě se stal Opel Kadett E, představený v roce 1984. Stal se důstojným završením dlouhé historie tohoto vozu, korunované mezinárodní porotou evropských novinářů titulem Automobil roku 1984/1985 (dnes říkáme 1985). Jedním z důvodů jejich rozhodnutí bylo, kromě příznivého poměru užitné hodnoty k ceně, mimořádně čisté aerodynamické řešení karoserie. Verze GSi se s koeficientem cx = 0,30 stala nejaerodynamičtějším vozidlem ve své třídě.
Rozměry karoserie se proti Kadettu D změnily jen nepatrně, dál se ale rozrostla paleta nabízených verzí. Kromě třídveřového a pětidveřového hatchbacku a 4228 mm dlouhého kombi přišel Opel nově s pětidveřovým sedanem se stupňovitou zádí (Němci mu říkají Stufenheck), který se chlubil mimořádně objemným zavazadlovým prostorem (0,55 m3). Od roku 1986 stavěla italská karosárna Bertone v Gruglisku u Turína kabriolety s ochranným rámem mezi předními a zadními sedadly a plátěnou stahovací střechou. Vozy měly na trhu úspěch a přes poměrně vysokou cenu 31 až 37 tisíc marek se jich prodalo 60218 kusů.
Motory 1.2S, 1.3N/S, 1.6S, 1.6D a 1.8GSi převzal Kadett E od předchůdce, pro modelový rok 1988 se základním motorem stala čtrnáctistovka (44 kW/60 k) a na vrcholu nabídky se objevily dvoulitry, které měly pro modely GSi a GT 85 kW (115 k) a pro špičkový model GSi 16V díky čtyřventilové technice dokonce 110 kW (150 k). Tyto nejvýkonnější Kadetty dosahovaly rychlosti 217 km/h. V roce 1989 dostaly Kadetty mírně faceliftovanou příď, která je přiblížila k modelům Vectra a Omega.
Kadett E se vyráběl v Brazílii pod jménem Chevrolet Kadett a stal se také základem jihokorejského Daewoo LeMans, vyráběného v letech 1986 až 1994. Pozdější faceliftovaná verze se prodávala pod názvy Cielo, Racer a Nexia. Tentýž vůz se prodával v USA pod názvem Pontiac LeMans.
Kadett E se v Bochumi vyráběl do konce roku 1991 a dosáhl největšího počtu vyrobených kusů ze všech pěti generací, téměř 3,8 milionu. Vystřídal jej Opel Astra, současně vyráběný ve třetí generaci. Celkem vzniklo bezmála 11 milionů Kadettů a je tedy možné konstatovat, že šlo o velmi oblíbený vůz.
| Opel Kadett - stručný přehled technických údajů | ||||||
| Generace | Kadett | Kadett A | Kadett B | Kadett C | Kadett D | Kadett E |
| Výroba v letech | 1936-1940 | 1962-1965 | 1965-1973 | 1973-1979 | 1979-1984 | 1984-1991 |
| Počet vyrobených vozů | 107000 | 649512 | 2610650 | 1701075 | 2100000 | 3779289 |
| Motory | 1.1 SV | 1.0 OHV | 1.1, 1.2, 1.7, 1.9 | 1.0, 1.2, 1.6, 1.9, 2.0 | 1.2, 1.3, 1.6, 1.6D, 1.8 | 1.2, 1.3, 1.6, 1.6D, 1.8, 2.0 |
| Výkony [kW] | 17 | 29-35 | 33-66 | 29-85 | 39-85 | 39-115 |
| Rozvor [mm] | 2337 | 2325 | 2416 | 2395 | 2514 | 2520 |
| Délka [mm] | 3810 | 3923 | 4105 | 4124 | 3998 | 3998 |
| Šířka [mm] | 1375 | 1470 | 1573 | 1570 | 1636 | 1663 |
| Výška [mm] | 1455 | 1410 | 1400 | 1375 | 1380 | 1400 |
| Pohotovostní hmotnost [kg] | 757 | 690-735 | 745-890 | 765-920 | 815-905 | 830-950 |
| Max. rychlost [km/h] | 98 | 120-130 | 130-168 | 125-190 | 140-187 | 152-217 |
| Opel Kadett – lidovka z Bochumi (1. díl) |
