Padlé legendy: Oldsmobile – Proč skončila nejstarší americká značka?

Začátek nového milénia byl v případě amerických automobilek ve znamení velké restrukturalizace. Svoji činnost postupně ukončilo několik známých značek – mimo jiné Pontiac a Hummer. Předzvěstí této konsolidace bylo v roce 2004 ukončení fungování značky Oldsmobile. Ta v té době přitom byla nejdéle fungující americkou automobilkou.

Oldsmobile byl založen v michiganském městě Lansing v roce 1897 Ransomem E. Oldsem, tehdy jako Olds Motor Vehicle Co. Ke změně názvu došlo až později, a to na základě lidové slovesnosti. Američané totiž o vozech značky začali mluvit jako o oldsmobilech, což byla zkrácenina Olds automobiles. Tato zkrácenina se dokonce dostala i do názvu písně In My Merry Oldsmobile.

V roce 1901 přichází model Oldsmobile Curved Dash, při jehož produkci se už používala montážní linka. Vůz byl totiž laděn jako levný, a tak bylo potřeba maximálně snížit výrobní náklady. Oldsmobile Curved Dash je díky tomu někdy považován za první masově vyráběné auto na světě, což je titul obvykle připisovaný mnohem slavnějšímu Fordu Model T. Rozdílem je totiž charakter produkce, zatímco Ford vsadil na dodnes známou „pásovou“ výrobu, Oldsmobile využíval vozíčky, pomocí nichž byl rozestavený automobil přesouván od jedné skupinky dělníků k druhé. Díky tomu během sedmi let vzniklo asi 19.000 aut, což v té době bylo opravdu hodně. Na Ford Model T s 14.689.525 postavenými kusy v letech 1909 až 1929 to ale samozřejmě nestačilo.

Pod křídly GM

V roce 1908 se Oldsmobile stal součástí koncernu General Motors, pod jehož křídly fungoval po celou zbývající dobu své existence. To už ve firmě nepůsobil její zakladatel, který ji opustil v roce 1904. Důvodem byly časté neshody s Fredem Smithem, jehož otec, magnát Samuel Smith, koupil Oldsmobile v roce 1899.

Nový vlastník se ve dvacátých letech snažil svoji nabídku rozlišit, výsledkem čehož bylo jasné, hierarchické vymezení jednotlivých značek. Nejlevnější značkou se stal Chevrolet, zatímco na opačném konci spektra se umístil luxusní Cadillac. Oldsmobile ležel někde uprostřed, pod Buickem a nad dnes málo známým Oaklandem. Jelikož se ale mezi výrobci začaly tvořit velké mezery, rozhodl se GM je zaplnit, přičemž od Oldsmobilu byla odvozena dnes zapomenutá divize Viking, která měla vyplnit volné místo mezi Oldsmobilem a Buickem. Dlouhého trvání ale neměla, fungovala jen tři roky.

V následujících letech pak firma dostala roli pionýra, na jejích výrobcích se měly zkoušet nové nápady, které se následně měly postupně dostat i do vozů ostatních značek. V roce 1937 tak Oldsmobile uvedl do výroby semiautomatickou převodovku Automatic Safety Transmission (AST), o dva roky později následoval automat Hydra-Matic Drive. Díky němu se Oldsmobile stal první značkou, která samočinnou převodovku uvedla do sériové produkce. Na konci čtyřicátých let zase firma představila vidlicový osmiválec nové konstrukce s rozvodem OHV, který postupně nahradil dřívější řadové osmiválce. Motoru se říkalo Rocket (raketa), jehož název se v následujících letech promítl i do loga značky.

Své průkopnictví značka v padesátých letech zdůrazňovala i designem svých aut, který ve své době působil velice moderně. To se ale změnilo na konci padesátých let, kdy podobně laděná značka DeSoto konkurenčního Chrysleru přijela s designem „pohled vpřed“ návrháře Virgila Exnera. Z kdysi moderních vozů tak rázem byly zastarale působící. Proto byl design v následujících letech přepracován, i v reakci na slabší prodeje. S těmi se ale potýkaly také další americké značky, a to v důsledku tehdejší recese.

V šedesátých letech je ale Oldsmobile zpět a v plné síle. V roce 1962 přišel model F-85 ve verzi Jetfire, který byl spolu s Chevroletem Corvair prvním sériovým autem poháněným přeplňovaným zážehovým motorem. V případě F-85 Jetfire se jednalo o 3,52litrový vidlicový osmiválec s turbodmychadlem Garrett, který dosahoval výkonu 160 kW a točivého momentu 408 N.m. Kupé Toronado z roku 1965 zase bylo prvním poválečným autem americké značky s pohonem předních kol, zatímco kombík Vista Cruiser zaujal svojí atypickou zvýšenou střechou s částečným prosklením.

Také následující léta jsou pro automobilku úspěšná. Její modely oceňují jak odborníci, tak hlavně sami zákazníci, výsledkem čehož jsou i prodejní rekordy. V roce 1985 Oldsmobile prodal rekordních 1.066.122 aut, její model Cutlass pak v té době patří mezi nejprodávanější osobní automobily v USA, přičemž v roce 1976 je tím vůbec nejprodávanějším.

Začátek konce

V tu dobu ale na americkém trhu začínají ve velkém působit japonské značky, což je konkurence, na kterou Oldsmobile nedokázal zareagovat. Svoje pozice na trhu začíná ztrácet, čemuž nepomáhá ani vedení General Motors. To se rozhodlo orientovat na značky Chevrolet a Pontiac, přičemž Oldsmobile se rozhodlo utlumit. Výsledkem toho bylo, že se pod hlavičkou Oldsmobilu začaly nabízet i přeznačkované modely ostatních značek. Oldsmobile Silhouette je tak dodnes známější jako Pontiac/Chevrolet Trans Sport. Do Evropy Oldsmobile nikdy nepronikl, GM jeho vozy na starém kontinentu raději prodávalo se znaky Chevroletu, který je u nás přece jen známější. Znaky Chevroletu vozy Oldsmobilu nesly i na mexickém trhu.

Odborníci někdy vysvětlují, že hlavním důvodem počátku konce Oldsmobilu byla snaha zaujmout jiné zákazníky, než kteří vozy této značky do té doby kupovali. Oldsmobily si pořizovali hlavně starší lidé, společnost se ale rozhodla více orientovat na mladší publikum, v němž viděla větší prodejní potenciál. Výsledkem snah marketingového oddělení byl chytlavý reklamní slogan „Tohle není oldsmobile vašeho otce“ uvedený na konci osmdesátých let. Jenže marketéři nepochopili cílové publikum. Zatímco mladí koukli na fotku auta a odmítavě prohlásili, že tohle přece vypadá jako oldsmobile jejich rodičů, skuteční zájemci byli zklamáni, že už je to něco jiného, než co chtěli. Oldsmobile tak ztratil stávající klientelu a novou nezískal. Dodnes se tak hovoří o tom, že z nepovedené reklamní kampaně nejvíce těžil Cadillac. Někdejší zákazníci Oldsmobilu se zkrátka rozhodli hledat „oldsmobile vašeho otce“ jinde.

Trend se nepodařilo zvrátit ani v průběhu devadesátých let, kdy značka navíc nabídla opravdu odpudivá auta, která nemohla zaujmout ani tradiční klientelu. Alero nebo Aurora, to opravdu nebyly hezké automobily, což se projevilo v prodejích. V roce 2001 to ještě automobilka zkouší s třetí generací modelu Bravada, který reaguje na zvyšující se oblibu SUV. Jenže už v době jeho představení je jasné, že tohle bude vůbec posledním produkčním modelem značky. V prosinci 2000 totiž General Motors oznámilo, že fungování značky Oldsmobile ukončí. Důvodem byly hlavně finanční problémy a klesající prodeje, které byly hlavně důsledkem dřívějších chybných rozhodnutí vedení a přílišné podobnosti s vozy ostatních značek koncernu General Motors.

Následující léta jsou tak už jen ve znamení utlumování produkce. Třetí generace Bravada ve výrobě vydrží jen tři roky, první kusy míří k prodejcům v únoru 2001, přičemž sériová produkce je zastavena v lednu 2004. Už v červnu 2002 končí výroba středně velkého sedanu Intrigue, zatímco březen 2003 znamená stopku pro Auroru. V březnu 2004 je ukončena i produkce Silhouette, zatímco o měsíc později vzniká vůbec poslední sériový Oldsmobile. Jako poslední z montážní linky sjede 29. dubna 2004 kompaktní sedan Alero. Automobil byl podepsán pracovníky továrny, přičemž je dnes vystaven v michiganském GM Heritage Center.

Značka Oldsmobile dodnes patří koncernu General Motors, plány na její oživení dnes neexistují, nebo alespoň se o nich veřejně nemluví. GM navíc v následujících letech v reakci na svůj bankrot ukončila provoz i dalších značek ze svého někdejšího impéria – Pontiacu, Saturnu a Hummeru. I to naznačuje, že kdysi nejdéle fungující americká automobilová značka zůstane v propadlišti dějin. A to je s ohledem na její zajímavou historii rozhodně škoda.