Podvody s kilometry: Stáčení zastavíme! Někdy možná…

Drzost některých prodávajících už nezná mezí. Na stůl se nám dostal případ Škody Superb, které během změny majitele ubylo z počítadla minimálně 300.000, ale spíše 600.000 kilometrů! Ke cti výrobce nutno uznat, že to podle fotografií na voze nebylo poznat. V reálu už to nezjistíme – na vše se totiž přišlo v okamžiku, kdy auto někdo ukradl a majitel chtěl po pojišťovně vyplatit cenu superbu, který před čtyřmi lety kupoval za 220.000 Kč.

Částka 60.000 Kč se mu nelíbila. A už vůbec ne odůvodnění, že auto mělo brutálně stočené kilometry a pojišťovna teprve teď zjistila skutečný stav věci. Boj zatím zvažuje. Je mu jasné, že by musel dokázat, kdo podvod připravil a zda o tom prodávající věděl. Přímé postihy za stáčení tachometru se totiž v Česku zatím nekonají – nejde o ověřené počítadlo a manipulace s ním není trestným činem. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek sice hodlá se stáčeči zatočit, zatím o tom ale víc jen mluví.

Motoristé tak platí přemrštěné částky za vozidla, která mají mít vzhledem k opotřebení nájezdem hodnotu nižší. Kromě toho se na kilometrový proběh

váže nutná výměna provozních náplní a drahých spotřebních dílů typu spojky, filtrů pevných částic a podobně.

Má boj smysl?

„V současné době se bojuje proti stáčení údaje najetých kilometrů ve většině vyspělých zemí. Ale i tam je jistý procentní podíl prodaných stočených aut,“ krčí bezmocně rameny Petr Vomáčka z Ústředního automotoklubu ČR, který získává informace od motoristických organizací z ostatních zemí.

I přes jen částečný úspěch ale boj proti stáčení kilometrů dává smysl – na západě jezdí podle odhadů řádově o polovinu méně stočených aut než u nás. Pokrok je i na východě – na Slovensku je zakázáno jakkoliv manipulovat s údaji o nájezdu kilometrů a platí i zákaz prodeje služeb nebo přístrojů umožňujících stočení. „My jsme pro zavedení takového zákona i u nás. Ze zahraničních stáží ovšem víme, že zákonné opatření ve formě trestného činu nemá téměř žádný účinek na chování lidí, kteří kilometry stáčejí. Výsledného efektu dosáhly státy jen tím, že vytvořily mezinárodní databázi ojetých vozidel, více kontrolují jejich prodej a výkup, mají přísné normy na STK a jsou tam účinné zákazy prodeje služeb nabízejících manipulaci s kilometry,“ říká Vomáčka.

Veřejná diskuse a tlak médií během posledních let přinesly aspoň trochu ovoce – počítadla se povinně fotí na STK, Česká obchodní inspekce kontroluje autobazary a ministerstvo dopravy spustilo veřejně přístupný portál pro ověření stavu kilometrů. Už před pěti lety chtělo zavést pokutu 50.000 Kč za stáčení. Ministerstvo spravedlnosti návrh shodilo ze stolu v meziresortním řízení, protože se mu nelíbila speciální klasifikace.

Stačí říct, že neví?

Kilometry ubývají v bazarech i u soukromých prodávajících. Obvyklou cestou je umazání čísel na cestě během dovozu ze zahraničí do Česka. Bazary

křičí, že těžko mohou zjišťovat skutečný stav věci.

Za pravdu jim dal i Nejvyšší soud, když se letos v lednu postavil za prodejce z Ústí nad Labem, který neměl ponětí o servisní knížce v prodávaném Seatu Toledo. Ta ukázala na stočené kilometry a nový majitel byl oprávněně rozhořčen. Jenže soud neprokázal, že by o skutečném stavu kilometrů bazar věděl a nesl za to vinu. Udělená pokuta 240.000 Kč prodejci tedy byla zrušena.

Ovšem České obchodní inspekci se takový postup nelíbí. Podle ní nestačí pouhé konstatování, že skutečný stav kilometrů nebyl zjištěn, protože nejde o dostatečné informování spotřebitele. Ostatně právě v tom bazary nejčastěji chybují, a proto se na ně inspekce zaměřila.

V průběhu roku 2015 bylo pravomocně uloženo prodejcům ojetých vozidel 83 pokut v souhrnné výši 1.740.500 Kč, většinou ještě za rok 2014. „Čeká se, že odborník v oboru bude správně informovat o prodávaných vozidlech,“ říká mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich.

Během kontrol v průběhu loňského roku inspekce našla pochybení u každého druhého ze 115 případů. U 34 vozidel dokonce nechala vypracovat posudky, aby odhalila, že ve 23 případech neodpovídají uváděné informace realitě. V několika situacích dokázali stočení o více než 100.000 km. „Spotřebitelé nejsou vždy pravdivě informováni o technickém stavu vozu a skutečnostech důležitých pro jejich rozhodnutí o koupi. Někteří odmítají zákonem stanovenou odpovědnost za vady zakoupeného vozu,“ říká Mojmír Bezecný, ústřední ředitel České obchodní inspekce.

A výsledek? Několik prodejců zatím dostalo malé pokuty do 5000 Kč. Výraznější zavinění se budou prokazovat ve správním řízení a s výsledky se seznámíme nejdříve v létě.

Polovina chybuje

Mediálním kritikem stáčení je aktuálně ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Ke kontrolám České obchodní inspekce se vyjádřil ve smyslu, že podvodníci stáčející tachometry jsou nepoučitelní, a bude trvat na tom, aby se to stalo trestným činem. Trestná by podle něj měla být i samotná nabídka takového jednání.

Založil dvanáctičlennou komisi, která už připravuje do zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích zakotvit zákaz pozměňování stavu počítače ujeté vzdálenosti. Dále chce do technického průkazu stav kilometrů povinně zaznamenávat při technické kontrole.

Otázka zní, k čemu to bude, když se už dnes stav počítadla fotí a delší dobu zaznamenává do protokolu z STK. Jenže jak známo, v praxi to ničemu nepřispělo. Kromě toho je veřejným tajemstvím, že protokoly ze stanic STK jsou plné vymyšlených cifer, protože záleželo na majiteli auta, co technikovi nahlásí. Ostatně vypovídá o tom i náš test aplikace Kontrolatachometru.cz na stránkách ministerstva dopravy. Data totiž vycházejí právě z archivovaných protokolů STK a nestačili jsme se divit. U motocyklu prokazatelně v jediných rukách se z pěti dostupných záznamů dvakrát neukázala žádná čísla a ve dvou dalších byla zcela smyšlená. Takže teprve poslední údaj z roku 2013 odpovídá realitě, protože technik nebyl líný podívat se na počítadlo.

Asociaci autobazarů APPAA – rozhovor s jejím předsedou najdete na vedlejší straně – ale zvedl ze židle návrh ministerstva průmyslu a obchodu přenést odpovědnost za správnost údajů na dovozce. „To je nejen nesmysl, ale také určitý alibismus státu. Tedy snaha přenést svoji neschopnost poskytovat relevantní informace o vozidlech na někoho jiného,“ zlobí se asociace. „Jsme jednoznačně proti přetáčení tachometrů. Není ale možné požadovat po autobazarech, které dovážejí vozy ze zahraničí, aby byly odpovědné za správnost údajů počítače ujeté vzdálenosti,“ zlobí se předseda asociace Petr Přikryl. Zároveň si klade otázky, z čeho má dovozce vycházet, kde vezme data a jak si ověří jejich správnost. „Představte si modelovou

situaci, kdy koupí vůz například ve Francii. Dostane k němu fakturu, servisní knížku a možná i nějaké doklady ze servisu. Jak si má ale ověřit, že jsou řádně vyplněny a že do nich byla zadána správná data?“ ptá se Přikryl.

Osvědčený recept?

Dlouhodobě nejhlasitějším bojovníkem proti stáčení tachometrů je v Česku společnost Cebia. Vznikla už v roce 1991 a během posledních šestnácti let postavila byznys na ověřování historie vozidel. Základní data nabízí podobně jako konkurenční Car Detect zadarmo, jenže smysluplná služba se zjištěním stavu tachometru už vyjde na pětistovku. Pro bazary sice o pár stovek méně, ale stejně se to mnohým z nich vůbec nelíbí, protože to chápou jako nepřípustný nátlak ke koupi placené služby.

Ve výsledku se tak do sebe pustila Cebia i asociace autobazarů APPAA, podporující službu Vin Check. Z výsledného konkurenčního boje by mohli těžit motoristé, třeba nižší cenou za ověření vozidel. Jenže v tomto případě zatím neplatí známé heslo o třetím, co se směje při šarvátce dvou dalších…

Jisté tak zatím je pouze to, že dokud motoristé nepřestanou kupovat vozidla podle stavu počítadla ujeté vzdálenosti, bude ze strany prodejců podnět k jejímu stáčení.

Radíme proto nespoléhat se při prodeji na hausnumera a kupovat podle technického stavu vozidla. Na vizuální dojem vůbec nedejte, jak o tom svědčí i ilustrativní případy našich čtenářů! „Pozitivní zprávou je, že na základě našich analýz se podíl stočených ojetin na trhu v ČR již nezvyšuje a dochází k nárůstu průměrné hodnoty stavu tachometru udávané u prodávaných vozidel,“ končí Martin Pajer, ředitel společnosti Cebia.

Manipulace s počítadlem včera a dnes

„Stáčení tachometrů je staré jako motorismus sám a eliminovat ho není snadné. Jen se dříve stáčelo pomocí šicího stroje nebo vrtačky, ale dnes již jen digitálně,“ vzpomíná Martin Pajer ze společnosti Cebia, která prověřuje historii aut. Na mechanických počítadlech platilo jako první indikátor postavení čísel – jakmile byla rozskákaná, znamenalo to manipulaci s číselníkem. Nebylo to ale nic snadného, protože to obnášelo zrychleným sledem otáčet počítadlem na druhou stranu. Když se to uspěchalo, snadno se poškodil mechanismus počítadla. S vrtačkou se proto muselo zacházet velmi obezřetně. „Kdysi jsem auto stáčel kamarádovi o třicet tisíc kilometrů a trvalo to asi dvě hodiny,“ zavzpomínal pro nás kdysi jeden z oslovených motoristů, který si za to pochopitelně nepřeje slávu. „Ale znal jsem jednoho šikulu, který dokázal za jedinou noc stočit i sedm aut,“ směje se.

svetmotoru

Jak autobazary porušují zákony

• Používají nekalé, respektive klamavé obchodní praktiky, protože u nabízených vozidel deklarují nepravdivé údaje. Zejména lžou, že vozidlo nebylo havarované a mělo méně majitelů. Loni to bylo Českou obchodní inspekcí zjištěno v 39 případech.
• V patnácti případech loni prodejci nedodrželi formální náležitosti reklamace, protože v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů ode dne jejího uplatnění ji nevyřídilo devět prodávajících. V šesti případech odmítli přijmout k reklamaci zakoupená vozidla od spotřebitelů.
• Dvanáct bazarů porušilo povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb. Občas dokonce cenu neuváděly vůbec!
• Dvanáct prodávajících neuvedlo řádné informace o rozsahu práv z vadného plnění a záruku jim zkrátili pouze na půl roku. V dalších případech vůbec neinformovali o možnosti záruky, jejím rozsahu, podmínkách ani způsobu uplatnění práva z vadného plnění včetně údajů o místě, kde lze reklamaci uplatnit.

Příklady stáčení tachometru

• Česká obchodní inspekce loni zjistila u Volkswagenu Passat Variant stav 193.500 km. Jenže znalecký posudek a dostupné podklady prokázaly, že 10. prosince 2009 byl vůz v servisu při stavu 214.453 km a 19. června 2015 při 320.506 km. To znamená, že měl najeto minimálně o 127.006 km více, než prodávající deklaroval při nabídce tohoto vozu.
• U Škody Octavia Combi bylo na ukazateli 145.479 km. V reálu byl stav snížen o 95.500 km v období mezi 3/2008 a 12/2009 a o dalších 13.000 km v období od 3/2011 do 6/2013. To představuje celkové snížení počtu ujetých kilometrů o 108.500 km. Kromě toho se ukázalo, že byly po předchozí vážné havárii opraveny všechny vnější díly karoserie a spotřebitel o tom nebyl informován.
• Volkswagen Touran byl nabízen s údajem 191.031 km. Diagnostický přístroj připojený k datové sběrnici vozidla načetl ujetou skutečnou vzdálenost 296.130 km, což je o 105.099 km více, než uváděl prodávající.
• Společnost Cebia odhalila Volkswagen Passat stočený o 500 000 km – přesněji ze 750.000 na 250.000 km.
• Zajímavostí v análech Cebie je BMW stočené o 387.900 km, ze 431.000
• na 43.100 km. Podvodník prý umazal nulu, takže vyrobil skoro nové auto, aniž by to mělo být poznat.
• BMW řady 7 z roku 2008 bylo nabízeno se stavem 229.215 km. To samé auto ale mělo před rokem 690.000 km. Prodejci ho tak neváhali stočit o 460.000 km

Kilometry ukázala až krádež: Stočeno o stovky tisíc!

Černá Škoda Superb zmiňovaná v úvodu hlavního textu je přímo exemplárním příkladem toho, jak se v Česku stáčejí auta – místo obvyklých 80.000-150.000 km se podvodníci nezdráhají ubrat celé stovky tisíc. Vůz v maximální výbavě Laurin & Klement měl za sebou evidentně těžký život. Přestože na to auto nevypadalo, sloužilo od prvního prodeje v roce 2007 jako taxík – přesněji vůz pro osobní přepravu v Brně. Už po roce provozu v lednu 2008 prodělal opravu v autorizovaném servisu po nehodě. A tehdy měl mít najeto 186.000 km. Za rok později v únoru už 399.000 km! O řádném využívání vozu dostatečně hovoří další servisní záznam po pouhých čtyřech měsících, kdy měl 465.313 km. Ovšem jako z udělání právě po čerstvé změně majitele za dva roky měl mít jen kolem 100.000 km. Reálný kilometrový nájezd tak mohl být minimálně 600.000 km,ale spíše více. Pikantní je, že pojišťovna nemohla vyčíslit ani skutečnou hodnotu vozu, protože podobně ojetý se nevyskytuje v domácí ani zahraniční inzerci. Na pováženou už je verdikt, že takové auto je prakticky bezcenné a majitel vlastně ještě může být rád, když dostane aspoň 60.000 Kč. Zvažuje však žalobu a obrátil se proto na sdružení Pomoc poškozeným, které připravuje další právní kroky.

Prověřování odhalilo: Zálohu vymohl až soud

Ve sdružení Pomoc poškozeným řešili případ klienta, který si chtěl pořídit ojetou dodávku. Rozhodoval se mezi dvěma a autobazaru uhradil rezervační poplatek pět tisíc korun. Jenže jakmile se začal zajímat u autorizovaného prodejce značky o historii aut, zjistil v obou případech stočení tachometru o padesát až sedmdesát tisíc kilometrů. Ztratil tedy o koupi zájem a chtěl vrátit rezervační poplatek s tím, že bazar uváděl nepravdivé informace. Jenže prodejce odmítl. Klient se tedy obrátil na sdružení, které podalo žalobu. Soud mu dal za pravdu a vydal platební rozkaz. Bazar se nijak aktivně nebránil a rozkaz uhradil.

Milý státe, chceš jen křičet?

Podle zkušeností Petra Přikryla se manipuluje s počítadly kilometrů i v zemích, kde je to trestným činem. Jak sám říká, nechce být samozvancem,

ale nikdo před ním nebyl schopen sdružit obchod s ojetinami pod jeden celek. Inspiroval se proto svými zkušenostmi z USA a před pěti lety založil Asociaci prodejců použitých automobilů a autobazarů ČR se zkratkou APPAA.

Je vůbec možné zabránit stáčení tachometrů?

Vždycky se to dělalo, protože stav kilometrů má výrazný vliv na cenu vozidla. Dokonce i ve Spojených státech, kde jde o trestný čin. Výrazně se to ale snížilo po zavedení elektronické servisní knížky, kterou si může každý najít na ulici v mobilním telefonu na internetu. Kdyby něco takového fungovalo u nás, pak už by stáčeli jen blázni. Jedinou cestou je tak otevřený zdroj informací o voze.

Vždyť podobná služba funguje i u nás, ale je hodně drahá. Nezdražilo by to obecně ojetiny?

Taková služba u nás zatím není a při současné legislativě ani v tomto rozsahu být nemůže! Informace o vozidlech nejsou legálně a veřejně přístupné. To by se mělo změnit, aby si mohl každý za cenu maximálně nákladů na operátora v řádech desetikorun vozidlo prověřit. Prostě stejná pravidla pro všechny. Současný stav u nás nechci dále komentovat.

Ministr průmyslu a obchodu svolal expertní skupinu, která má připravit legislativní zákaz stáčení. Jste v ní také?

S expertními skupinami je to těžké. V jedné takové jsme ovšem na ministerstvu dopravy. Díky snad i našim připomínkám bude od července možný

převod auta na jakémkoliv dopravním odboru bez ohledu na bydliště prodávajícího. Jenže v případě stáčení to nikam nevede. Jako důkaz naprosté impotence státní správy uvádím, že nechtějí zpřístupnit data. Léta se bijí v prsa, jak zavedou trestnost stáčení tachometrů. Ale když se mají připojit k nějaké iniciativě nebo aktivitě, utíkají z toho, a ještě vyhrožují, že když nemáte přístup do registru, informace nesmíte podávat. Je to nehoráznost. Až to zavání tím, že stát nemá na potlačování tohoto problému žádný zájem.

Máte na mysli něco konkrétního?

Podílíme se na zavedení certifikátu o kontrole vozu. Aby tím prodejce zkrátka jasně prokázal, kde všude zjišťoval historii auta. Jedním ze zdrojů by měla být i databáze Kontrolatachometru.cz ze stránek ministerstva dopravy. Jenže když jsem tam požádal o jejich souhlas s uváděním dat, zamítli ho s tím, že za údaje na stránkách nenesou odpovědnost. Sami jsou si totiž dobře vědomi, že se auta stáčejí po cestě z ciziny ještě dřív, než se dostanou na první českou stanici technické kontroly. Je to pro mě totální zklamání. Milý státe, chceš něco dělat, nebo jen křičet?

Existuje vůbec země, kde proti stáčení opravdu účinně zasáhli?

Třeba Belgie. Tam je nedílnou součástí prodeje zákonný Car-pass. Sbírají data z provozu auta, třeba když si jdete koupit pneumatiky, zaznamenává

se stav kilometrů. A při prodeji musíte tento Car-pass předložit – je součástí k převedení vozidla na jiného majitele.

Jinde po Evropě to tak nefunguje?

Je to problém po celé Unii, však na to také vyčlenila balík peněz a politikové se snad této problematice začnou více věnovat. Evropa se v tomto ale nikdy nesjednotí, protože třeba Italové data do společné databáze dávat nechtějí. Také proto se auta odtamtud stáčejí nejčastěji, protože neexistuje žádná historie. Vždy, když je minulost nečitelná, je riziko větší.

Mělo by být podle vás stáčení trestným činem?

Určitě bychom to uvítali. Ať jde o trestný čin pro každého, kdo na počítadlo sáhne. Problém je v tom, že počítadlo kilometrů nemá žádný statut

cejchovaného měřidla. V Česku navíc změna zákonů proběhne vždycky teprve až tehdy, když se objeví průšvih. Jen si vzpomeňte na metanolovou kauzu. Od té doby může alkohol prodávat jen koncesovaný obchodník. Já bych docela vyžadoval to samé u prodejců ojetin. Dnes vám auto může prodat každý bez zázemí nebo základů právního či technického minima. Nechci, aby mi prodával auto kuchař nebo malíř.

Od poloviny osmdesátých let jste sám prodával na Libeňském ostrově auta. Stáčel jste někdy kilometry?

Nikdy jsem auto nestočil, protože mi to nestálo za ztrátu důvěry u zákazníků, kterým jsem prodával auta třeba už druhé třetí generaci v jedné rodině. Mezi mými zákazníky je řada známých lidí, herců, hudebníků, politiků... Kromě toho jsme v Libni měli málo vlastních vozů, většinou jsme prodávali komisní auta, která patřila zákazníkům. A musíte si uvědomit, kdo stáčí. Většinou ten, kdo vozidlo nabízí jako první do prodeje. Já jsem tedy neměl důvod. Vždy jsem ale upozorňoval zákazníky, jestli podle mě může mít auto najeto tolik a tolik, že je to mnohdy málo pravděpodobné.

Má asociace sílu něco v tomto oboru změnit? Vždyť je jejími členy jen 54 prodejců.

Z otázek na počet členů mám často komplex, ale řeknu vám to. Jeden rok jsme nabrali 280 žádostí, z toho jsme 80 odmítli hned a 200 dalších nakonec nepřijali. Radši budeme mít deset poctivých členů než stovky nepoctivých. Pevně věřím tomu, že zde stále je šance oslovit prodejce, kteří chtějí také něco změnit.

Poznejte stočené kilometry: Leccos prozradí detaily

Lak ojetého vozu lze naleštit, interiér vypucovat, volant, pedály a řadicí páku vyměnit. I pak v něm ale zůstane řada důkazů o pravém stavu věcí. Nebojte se prohlédnout celé auto pomalu a pozorně. Tady je několik tipů, kam se dívat.

1. U některých dílů známe typické opotřebení. Na všech derivátech Volkswagenu Golfu páté generace (tedy včetně Octavií II z let 2004 až 2013, Passatů 3C z let 2005 až 2010 či Superbů II z let 2008 až 2012) jsou dobrým vodítkem zadní silentbloky přední nápravy. Na našem

snímku vidíte typický opotřebený kus po 120.000 km. Vůle ohlašující se klepáním vzniká mezi středem a tlumicí pryží, objevuje se zde reznoucí kovový otěr. A teď to nejdůležitější: na jejich hliníkovém pouzdře je vyražené datum výroby. Pokud na voze z roku 2008 pocházejí z roku 2011 a auto má mít 60.000 km, bude určitě stočené.

svetmotoru

2. Na hliníkových odlitcích bývá datum výroby vyznačené často. Na druhém snímku vidíte přední rameno z Opelu Vectra C. Stejný postup lze uplatnit na originálním výfuku Fordu Focus – zadní tlumič má na spodní straně jasně vyraženo 05/11. Pakliže se na starém autě objeví novější výfuk nebo ramena, musely být vyměněny zhruba mezi 150.000 a 200.000 km. A pozor – po výměně vypadaly jako nové. Opotřebení znamená další desítky tisíc kilometrů.

svetmotoru

3. Zadní brzdové kotouče se opotřebovávají v jiném rytmu než přední. Styl jízdy zde vlivem nižšího zatížení hraje menší roli než u předních, například na octaviích první generace vydržely zadní kotouče přes 200.000 km. Přesto jsme se setkali s exemplářem, který je měl zcela dodělané při 144.000 km na tachometru. U takového vozu bychom se dál ani nedívali. U některých dnešních aut je životnost zadních kotoučů podstatně kratší, i tak ale vykazuje určitou pravidelnost, kterou si snadno ověříte například na diskusních fórech uživatelů.

svetmotoru

4. Užitečným diagnostickým tipem je načtení množství popílku ve filtru pevných částic u jím vybavených dieselů. Nejde o saze, které se pravidelně spalují každých zhruba 800 km, ale popílek z oleje či biosložek, který ve filtru zůstává a limituje jeho životnost. U motorů 1.6 TDI a 2.0 TDI Euro 5 od VW (tedy rámcově z let 2009 až 2015) je tento limit životnosti filtru 70 g. Obvykle nastává při 250.000 km. Hodnota třeba 52 g u vozu s 60.000 km na tachometru tak jasně ukazuje, že máte co do činění s podvodem.

svetmotoru

5. Na stav interiéru se neohlížejte. Volant či řadicí páka se dají vyměnit a sedačky leckdy vydrží neskutečně moc. Hádali byste superbu na snímku 536.000 km?

svetmotoru

Autoři: Petr Slováček, Martin Frei, Martin Vaculík