Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Porsche slaví stotisící model Cayenne

Libor Zezulka
Diskuze (72)
Porsche Cayenne se prodává nečekaně dobře. Skutečnost, že z výrobních pásů sjel tento týden už stotisící kus, je přesto překvapující.

SUV Cayenne pomohlo německé automobilce Porsche na nohy, vždyť prodeje cayennu tvoří více než 50 procent z celkového objemu. Přestože Porsche předvídalo modelu úspěch, takový zájem očekával málokdo (na počátku se počítalo s podstatně nižšími prodejními čísly), a tak není divu, že výrobní halu v Lipsku rozzářily při oslavě výroby stotisícího vozu Porsche Cayenne úsměvy zaměstnanců i vedení.

Šéf produkce a logistiky Michael Macht poděkoval čtyřem stovkám zaměstnanců za to, že vyrábí v Německu skvělé automobily (cayenne má však společný základ s VW Touareg), které jsou konkurenceschopné nejen kvalitou, ale i cenou a připomněl, že na počátku produkce nikdo v úspěch obrovského Porsche nevěřil. Vedení automobilky původně počítalo s prodejem 25 000 cayennů ročně, ve finančním roce 2003/2004 ale dosáhlo čísla 40 000 a letos chce tyto výsledky zopakovat.

Klíčovým trhem je tradičně USA, kam směřuje asi 40 procent produkce, díky cayennu se však podařilo zvýšit prodeje v Rusku, Blízkém Východě a Jižní Americe. Také v České republice se SUV od Porsche uchytilo a pomohlo zvýšit celkové prodeje značky.

Libor Zezulka
Diskuze (72)
16. 6. 2005 09:05
Re: RE: můj PORSCHE CAYENNE
10. 6. 2005 18:48
Re: Luxury SUV USA
Pročítám ta čísla... vidím, že má cenu bojovat o tenhle trh. Ten Lex - přes sto tisíc! Ten vkus... Ach jo... Vidím, že Americe by to měl někdo vysvětlit. Nevíš kam tam mám hodit pár dobrej příběhů ze starý Evropy?
10. 6. 2005 18:44
Re: můj PORSCHE CAYENNE
CAYENNE je hnusnej, drzej, silnej a krásnej. Je zbytečnej. Jenže je. A je jediněčnej...
10. 6. 2005 17:47
můj PORSCHE CAYENNE
Slunce tu zapadá kolem půl čtvrté. Slunce... to jediné co mě ještě drží nad vodou. Všude kolem strmé kopce, džungle, dvoumetrová tráva, mokro, bahno, prkna místo chodníku mezi ubikací a nálevnim pultem. Do toho slepice a špinavá prasata... Je nás tu třicet. Každej s životopisem na pět stran. Tak tohle je mé milieu, lásko... Kolumbie... Denně 10 hodin tvrdý práce v dole, kde "těžíme" zlato. Jen proto, aby kartel, co mě najal, propral zpropadený peníze z obchodu s moukou. Bílou moukou. Já, vím..., musím vydržet... prsten od tebe, to jediné co jsem stačil vzít sebou, mám pověšený na kovovém lanku na krku... je trochu složitější i tady v pekle, useknout někomu hlavu místo malíčku... Všechno, co jsem se ve Státech naučil jsem tady ze dne na den musel zapomenout. Na povrchu jsem tvrdej... hodně tvrdej... ale uvnitř, a to ty víš... uvnitř mám stále tebe, našeho syna a naší cestu... Tenkrát, když nám doktor sdělil tu hroznou zprávu o zdraví našeho chlapečka... tenkrát jsem věděl, že mě nezastaví nic... taky nezastavilo a těch 100tisíc dolarů na léčení jsem sehnal... jo, zaplatili mi je emigranti slunce... Film naší poslední noci si promítám stále dokola... patrola před domem a můj útěk přes Mexiko... jízda v PORSCHE Cayenne přes čáru. Nevlízt tenkrát do Cayenne, uřízla by mi hraniční závora hlavu.... V Mexiku jsem se ho rychle a dobře zbavil a pokračoval dál až do týhle Kolumbijský díry, kde mě nenajde ani výberčí daní... 10 let, den za dnem, noc za nocí do zániku trestnosti... Pořád lepší než dvacet let na státní útraty... Ještě mi lásko zbejvá sedm roků. Je večer, sedím v putyce, dásněma drtím pálenku z kaktusů a počítám dny, co mám před sebou... 2555 dní. 2555 nocí. Pak se k vám vrátím...