Práce autočalouníka je koncert pro ruce, hlavu a šicí stroj. Jednoho jsme navštívili

Hbité prsty ohýbají červenou kůži a šicí stroj vytváří lem koberce na podlahu rekonstruovaného veterána. Následně Petr Grym, autočalouník ze Srbína u středočeských Říčan, bere do rukou další kus červené kůže takzvaně kédruje, tedy vytváří speciální hranu čalounění. Ta vzniká tak, že se obšívá tenká umělohmotná struna obepínaná kůží. Za strojem jsme si představovali prošedivělého chlapíka, ale Grymovi je pouhých třiatřicet. Jeho dětským snem bylo dělat s auty. „Vždycky mě ale bavilo pracovat i se dřevem, kůžemi a látkami, a tak jsem se vyučil nábytkovým čalouníkem. Nakonec jsem se díky tomu dostal i k vysněným autům,“ vypráví o začátcích v roce 2006. Vztah ke kůži zdědil po předcích, jeho praděda a prapraděda se ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století živili jako ševci a brašnáři.

Od skromných začátků s opravami a obšíváním motocyklových sedel se postupem let vypracoval natolik, že mu nedělá problém byť i jen na základě fotografií a nákresů zrekonstruovat vnitřní čalounění a kompletní sedačky na veterána nebo youngtimer, často jde i o vyloženě improvizované práce.

Studie v červené

Stojíme u zrestaurovaného Facelu Vega II z roku 1962, do jehož interiéru z červené kůže a koberců Grymův spolupracovník Petr Zíta právě vkládá čerstvě dokončený sedák řidiče. Je jako nový. Žasneme, že se něco takového dá udělat jen za pomoci šicího stroje. „Tohle je náš majstrštyk, nic složitějšího jsme ještě nedělali,“ chlubí se Grym. Zatímco u ostatních rekonstrukcí byly k dispozici alespoň plány nebo se daly dohledat detailnější fotografie interiéru, u vegy měl jen rámy sedaček, padesát let starý seschlý potrhaný kožený potah plný prachu a pár reklamních letáků. Bylo tak potřeba vytvořit hodnověrné kopyto sedačky v původních rozměrech na zkoušky čalounění, což byl zatím vůbec nejtěžší okamžik Grymovy práce.

„Aby byl každý díl čalounění skutečně dokonalý, musel jsem jej nasazovat na kopyto, dotahovat a pasovat minimálně desetkrát,“ říká Grym s jistou dávkou pýchy v hlase. Než se potom složí v celek, jsou za každým dílem desítky hodin práce, spousta měření a hlavně trpělivost.

Rekonstrukce interiéru vegy proto trvala přes čtyři měsíce – tedy několik set hodin. „Když zákazník spěchá, na objednávce pracujeme i o víkendech. Za strojem jsem často deset i dvanáct hodin denně,“ vysvětluje autočalouník. Zajímá nás, kolik za interiér vegy veteránista zaplatí. „Bude to nad třemi sty tisíc. Třeba jen kůže se musela objednat až z Ameriky,“ říká Grym s tím, že spotřeboval celkem šest velkých kusů, každý za deset tisíc korun. Kůže má totiž specifické tvary, její tažnost není bez vad jako třeba u koženky. Špulka čalounických nití vyjde od dvou set až po dva a půl tisíce korun.

Měřit, stříhat, šít

A jak probíhá standardní zakázka? Na začátku vždycky stojí měření renovovaného dílu, který se musí pečlivě a s rozumem rozebrat. Pak přicházejí na řadu materiály, a pokud nejsou k mání původní, musí se sehnat adekvátní náhrada. Po přeměření či doladění následuje rozkreslení na kůži, koberec nebo látku. Pokračuje se stříháním a prvním zkušebním sešitím.

Díly autočalouník nasazuje na kopyta a dál je upravuje a dotahuje tak, aby všude přesně seděly. Konečné ruční sešití na daný kus sedadla či čalounění nastupuje až v okamžiku, kdy je s předfinální prací spokojen, a zvládne ho na jeden zátah.

Všechno, co má motor

Ročně má Grym na kontě pět až šest kompletních rekonstrukcí vnitřního čalounění aut, především veteránů či běžných vozů s rozsáhlejšími opravami prošoupaných sedaček. Záleží na jejich rozsahu a náročnosti. Obvykle se ale nedostane pod dva měsíce intenzivní práce, aby byl výsledek dokonalý. Kromě automobilů bere zejména na jaře také rekonstrukce motocyklových sedaček či jejich úpravy, těch mívá okolo dvaceti až třiceti ročně. Dělal ale také kožené a vinylové opravy v motokárách, motocyklových závodních speciálech nebo interiéry letadel i lodí. Tyhle zakázky ale bere mimo hlavní motoristickou sezonu a mnohdy čekají několik měsíců až rok, než na ně dojde řada.

Pouze doporučení

Časy, kdy se Petr Grym při shánění zakázek od veteránistů nebo i obyčejných motoristů spoléhal na reklamu, jsou už pryč. Práci si nabírá zejména díky referencím od dřívějších zákazníků, občas musí odmítat i konkrétní poptávky po telefonu.

Na tuhle vydělanou kůží vonící práci totiž nemůže sehnat učedníka. „Chtěl bych po něm, aby měl tuhle činnost jako koníček. Kdyby měl zájem, klidně bych ho i vyučil. Ale dneska se mladým vůbec nechce dělat,“ má vysvětlení. Jak podotýká, spolupracovníka Petra Zítu, který je dokonce o něco starší než on sám, sháněl dlouho. Nakonec dal na doporučení známých a je rád, že parťáka má.

Hondě muziky za málo?

Autočalouníkovi se už bohužel i stalo, že si motorista vyzvedl práci a pak se mu nechtělo platit. „Takové případy skutečně byly, ale nakonec jsme se výplaty peněz vždycky dočkali. Někdy ale bohužel menší částky, než byla skutečná hodnota práce,“ říká s povzdechem Petr Grym. Zajímavé je podle něj i to, že nejmenší ochotu platit mají obvykle ti, kteří netrpí nedostatkem peněz.

Unikátní kousky

Vedle právě rekonstruovaného modelu Facel Vega II má autočalouník Petr Grym v dílně rozpracovaný Mercedes-Benz 190 SL a Mustang Fastback, oba z roku 1964. Dělal ale i ještě o čtyři roky starší Porsche 356 Roadster nebo Bertone Arnolt Bristol Roadster Deluxe z roku 1954. Několikrát pracoval i na populárním kabrioletu Škoda Felicia z 60. let, ale zvládl rovněž kompletní rekonstrukci Škody Spartak 445, čalounění na Chevrolet Lebaron do černočerveného designu či Mercedes-Benz 220 S z roku 1960. Mimo aut vzpomíná třeba na motocykl Suzuki Intruder M1800R nebo závodní lodní speciál Bladerunner 34 Sport.

Sedm speciálů

Na samotnou fi nální práci s kůží, látkami a koberci má srbínský autočalouník celkem sedmičku speciálních šicích strojů, třeba jednojehlovku na sešívání a obšívání či jednojehlový stroj s dvoupatkovým podáváním a přítlačným systémem či dvojjehlovku a řadu dalších speciálů. „Snažím se, aby moje stroje uměly zastat co možná nejvíce různých prací. Neexistuje ale žádný univerzál, který by uměl všechno,“ vysvětluje Petr Grym. Řadu patek, v nichž kmitá jehla, si dokonce vyrobil sám – na daný typ stroje je nemohl sehnat ani v zahraničí.