Pravdy a mýty o bezpečné vzdálenosti I: Lepiči a další prudiči

Šofér se slabým autem aby měl na dálnici nervy ze železa. Sotva začne předjíždět, hned se za ním objeví někdo rychlejší a nepříjemně o sobě dává vědět. Někdy skoro máme pocit, že nám přerovná nákup v kufru. Copak nikdy neslyšel o dodržování bezpečné vzdálenosti?

Vzali jsme proto redakční vůz a vydali se na silnici se záměrem pozorovat speciálně tento nešvar. Jedeme podle pravidel. Teď nás nezajímá neukazování změny směru jízdy, trvalá jízda pomalou rychlostí v levém pruhu ani nesmyslné brzdění.

Tlačenice alias vláček

Nestihneme ani vyjet z Prahy na dálnici D1 – a už nám napíná nervy šofér dodávky, který odmítá respektovat padesátku na měřeném úseku. „Jen si jeď, ty prudiči. My platíme pokuty neradi,“ uhýbáme mu v první vhodný okamžik, ale cítíme se být morálními vítězi.

O dalším nemá smysl hovořit. Po dle předpokladů brzy zaznamenáváme nesmyslné problikávání auta za námi, souvislou jízdu hned čtyř závodníků v levém pruhu ve vláčku nebo kamiony nalepené na sebe tak těsně, že by se mezi ně nevešel bezpečně ani fiátek. Jako by jejich šoféři nevěděli, že pro řidiče nákladních aut nad 3,5 tuny nebo jízdních souprav nad 10 metrů (a zvláštních vozidel) platí ze zákona speciální povinnost! Mimo obec by měli zachovávat za autem jedoucím před nimi takovou vzdálenost, aby se předjíždějící vůz mohl před ně bezpečně zařadit. Nemusí to udělat jen v případě, že se připravují k předjíždění, při něm a souběžné jízdě.

Myškaři a ti druzí

Než na D1 ujedeme pár kilometrů, zažíváme hned několik zbytečně vypjatých situací. Když se snažíme nechat si rozestup od vpředu jedoucího vozu, hned se najde nějaký chytrák, který nám do mezery hodí myšku. Místo předchozího dvousekundového rozestupu nechává zařazující rezervu ani ne jednosekundovou. Za totéž by v Německu dostal nekompromisní pokutu – kromě lepení zezadu je tam totiž postihováno i neponechání dostatečné mezery za předjížděným autem.

Hlavně řidiči kamionů mohou vykládat, jaká je potíž ubrzdit před semaforem rozjetou soupravu, jakmile se před ně někdo nešetrně nacpe (což samozřejmě neznamená, že by se jindy chovali lépe než ostatní).

Pokuty? Podle čeho?

Nedodržení bezpečné vzdálenosti je podle policejních statistik druhou nejčastější příčinou dopravních nehod. Pojišťovny rovněž hlásí, že nejběžnější

událostí placenou z povinného ručení je náhrada škody způsobené nárazem zezadu. „Ale průměrná škoda nijak nevybočuje z celkového průměru a pohybuje se kolem třiceti tisíc korun,“ potvrzuje Milan Káňa z Kooperativy.

Nejhorší na tom je, že pokud se nic nezmění, budou čísla dál růst. Vždyť jen za letošních prvních deset měsíců bylo toto příčinou 5327 nehod, což je ale o celých 612 víc než loni.

A jak se na to dívá policie? „Podle čeho to máme pokutovat?“ kontruje nám otázkou šéf dopravky Leoš Tržil. Potíž je totiž v tom, že třeba v Rakousku je definice rozestupu jednoznačná – musíte dodržet mezeru mezi znaky namalovanými na vozovce. U nás však platí, že „řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním“.

Jenže co znamená složitá řeč zákonů v praxi? Jet za vpředu jedoucím autem zkrátka tak, abych ho nenaboural. Ale jak to má být daleko, to se nikde nepíše. Řidiči si proto tradičně pomáhají odhadem nebo známým pravidlem dvou sekund. Všichni to znáte: vyberete si strom, sloup nebo cokoliv a neminete to dřív od vpředu jedoucího vozu, než dvakrát za sebou napočítáte v duchu „jednadvacet“. Nutno uznat, že tady jsou policisté skutečně bezmocní. Podle tohoto zákona pokutovat opravdu nelze.

Známe z autoškoly

Ačkoliv to tak na silnicích nevypadá, dodržování bezpečné vzdálenosti se vyučuje už v autoškole. Tato problematika se probírá ve dvou předmětech: v pravidlech o provozu na pozemních komunikacích a dále teorii a zásadách bezpečné jízdy. „Přesná hodinová dotace není stanovena. Samozřejmě se této problematice nejvíce věnujeme při hodinách praktické jízdy,“ potvrzuje Ondřej Horázný, předseda Asociace autoškol ČR.

V praxi žákům vysvětluje ono nejjednodušší pravidlo dvou vteřin. „Za snížené viditelnosti a na kluzké vozovce samozřejmě musíme počítat se vzdáleností delší, tedy tři až čtyři vteřiny,“ upozorňuje a hned přidává další pomůcku. „Řidič by měl za vozidlem jedoucím před sebou zanechat takovou vzdálenost v metrech, jaká je polovina jeho rychlosti v km/h udávaná na tachometru,“ radí. Doporučujeme vyzkoušet si odhad vzdálenosti. Fotbalisté si dokážou představit padesátimetrový odstup jako poloviční délku hřiště. Pro ty ostatní je to třeba vzdálenost mezi dvěma směrovými sloupky na dálnici. V zatáčkách je to metrů méně.

Technická opatření řešením?

Jestliže nefunguje represe a na prevenci motoristé kašlou, možná by pomohla změna legislativy. „O dostatečnosti tohoto ustanovení se vedou diskuse,“ potvrzuje domněnku mnoha odborníků i oslovený instruktor autoškoly. „Pokud by bylo v legislativě taxativně stanoveno například pravidlo dvou vteřin, bude to nikoliv cíl, nýbrž prostředek, jak dosáhnout kýženého cíle. Muselo by se pak ovšem definovat, o kolik vteřin více je třeba na mokré vozovce, na sněhu či náledí a podobně,“ vypočítává návrhy na úpravu legislativy Horázný. Jenže jak nám potvrdili na ministerstvu dopravy, v tomto ohledu se žádná legislativní změna nechystá.

svetmotoru A co na to jít jinak? Třeba použít jednoznačné značky na silnici, stejně jako v cizině? Když je projedete blízko za předchozím autem a kamera vás zaznamená, dostanete zkrátka pokutu. V Německu vás za to „osolí“ v přepočtu od osmi do deseti tisíc korun podle rychlosti, v jaké jste přestupek spáchali (do 100 km/h/nad 130 km/h). „Uvažujeme, že by bylo při modernizaci dálnice D1 použito toto označení,“ přináší nám trochu radosti Martin Novák z ministerstva dopravy.

Šipky na piktogramu značí vzdálenost mezi vozidly. Mimochodem toto vodorovné dopravní značení V16 najdeme už jedenáct let ve vyhlášce č. 30/2001. Příliš se však nepoužívá – přesněji ho zatím potkáte jen na jediném místě: silnici I/43 Brno-Svitavy. „Je na správcích komunikace, zda značení využijí, či nikoliv,“ končí Martin Novák s tím, že by pomohlo například informování dopravními policisty v terénu. Podle nás také…

Příště: Mýtus přerušovaného brzdění