Přijde konečně Bugatti se čtyřdveřovým sedanem? Tohle zamaskované auto naznačuje, že ano!
Bugatti má v současnosti v portfoliu dva modely: Chiron a z něj odvozený limitovaný Divo, který měl premiéru v Pebble Beach. Ten čeká krátká kariéra, takže prestižní divize koncernu VW logicky nechce zůstat u jediného.
Prototyp automobilky z Molsheimu vyfotili špióni pod plachtou, objevil se na sociálních sítích a jeví se skutečně jako sedan. Snímek (vizte odkaz) není příliš kvalitní, nicméně z viditelných kontur, hlavně podkovovitého chladiče je jasné, že jde o vůz Bugatti. Dlouhý rozvor pak nasvědčuje přítomnost druhého páru dveří. Server Auto Evolution spekuluje nad tím, že příď je příliš kompaktní na to, aby se tam vešel mohutný W16 se čtyřmi turby. Zadní část vyhlíží rozhodně velkoryseji. To by byla celkem unikátní koncepce! Střecha se sice svažuje celkem rychle, ale to není nic neobvyklého... O tom, že nástupce současného Chironu bude částečně elektrifikovaný, už víme, potvrdil to samotný výrobce. Pro potenciální hypersedan elektrická podpora připadá v úvahu samozřejmě též.
Zpátky v čase
Čtyřdveřový vůz od Bugatti už tu v moderní historii automobilky byl, za časů Itala Romana Artioliho a továrny v Campogallianu u Modeny. EB112 měla výstavní premiéru v Ženevě 1993. Atypická limuzína retro tvarů se splývavou zádí typu fastback od Giorgetta Giugiara (Italdesign) byla sportovně-luxusní, o čemž svědčily i základní rozměry: délka 5,07, šířka 1,96 a výška 1,41 m. Podvozek měl mamutí rozvor 3,1 m. Vpředu umístěný atmosférický šestilitrový vidlicový dvanáctiválec poskytoval 338 kW (460 koní) v 6300 otáčkách. Měl pětiventilovou techniku. Točivý moment vrcholil 590 N.m v 3000 min-1, šestistupňová manuální převodovka přenášela sílu agregátu na všechna kola.
Navzdory mohutným rozměrům vážila čtyřdveřová bugatti jen 1800 kg, proto zrychlovala z klidu na stovku za 4,7 s. Mohla uhánět i třístovkou, což v první polovině 90. let u sedanů představovalo špičkovou hodnotu. V deceleraci jí pomáhaly větrané kotoučové brzdy schované za sedmnáctipalcovými koly s pneumatikami 255/55. Do palivové nádrže se vešlo 120 l benzinu a do kufru 365 l zavazadel.
EB112 nevznikla jediná, hned ve třiadevadesátém byly postaveny dva prototypy. Další čtyři auta zůstala rozpracovaná a v dílech, sen Romana Artioliho o znovuvzkříšení slavné značky skončil v září 1995, kdy došly finanční prostředky a Bugatti Automobili SpA padla. Přitom právě tehdy měla začít stavba třísetkusové série. Veškerá práva na „stodvanáctku“ včetně použití loga koupil po konkurzu společnosti podnikatel Gildo Pallanca Pastor, který vlastnil závodní stáj MRT (Monaco Race Team). Ta nasazovala do bojů o vavříny v závodech GT upravený supersport EB110. Pod jeho vedením byly na objednávku v období 1997-2001 dokončeny další tři exempláře EB112, respektive zkompletovány právě z oněch zmíněných dílů.
Mezitím však vstoupil do hry Volkswagen... Ten poměrně rychle ve spolupráci s Italdesignem připravil koncept EB218 s unikátním čtyřventilovým motorem W18 6,23 l/408 kW (555 koní). Točivý moment 650 N.m měl na starosti pětistupňový automat. Oblá „dvěstěosmnáctka“ vážila skoro 2,2 tuny a i její rozměry byly impozantní: 5,35 x 1,99 x 1,46 m. Debutovala v Ženevě 1999, šlo o čtyřdveřovou verzi studie kupé EB118.
Ani prototyp 16C Galibier ze září 2009, kdy firma slavila století od založení, se do produkce nedostal. Poháněl jej zmíněný osmilitr W16 z Veyronu, ale místo čtyř turb měl dva kompresory, výkon mezi 800 a 1000 koňmi (588-736 kW) a sedmistupňovou převodovku DSG, stálá čtyřkolka ani potřetí v řadě nechyběla. Agregát se samozřejmě stejně jako u EB112 i 218 nacházel v přídi, tentokrát pod svisle rozdělenou kapotou, nikoli uprostřed. Středové dělení pokračovalo přes čelní sklo na střechu s efektní ploutvičkou a dále, bylo přejato nejen z předválečných vozů, EB112 jej měla od střechy přes zadní okno též. Jenže v jejím případě se skutečně jednalo o pouze čtyřdveřový automobil, zatímco Galibier disponoval výklopnou stěnou, byl tedy skutečným pětidveřovým fastbackem. Oficiální technické údaje nikdy výrobce nezveřejnil, skvost na kolech podle dostupných informací měřil minimálně 5,12 m na délku, rovné dva metry do šířky a 1,42 m na výšku. Byl postavený na podvozku s rozvorem 2,98 m a vážil nejvíce 2,3 tuny. Maximální rychlost 378 km/h zůstala určitě jen teoretická... Existují minimálně dva exempláře.
V roce 2013, kdy měla začít již potvrzená kusová výroba, jsme se jej nakonec nedočkali. A ani poté, když odešel z vedení Bugatti Automobiles S.A.S. Wolfgang Dürheimer a nahradil jej Wolfgang Schreiber, projekt „Bordeaux“ byl na počátku sezóny 2014 zmrazen. Jenže Dürheimer se do Molsheimu záhy v létě zase vrátil a od té doby se o příchodu sedanu občas mluvilo... Od ledna letošního roku je prezidentem společnosti Stephan Winkelmann, bývalý nejvyšší muž Lamborghini. A jak je vidět, spekulace neustávají.
Foto: Auto Evolution, Bugatti, Italdesign, MRT
