Proč auta v Česku nedostanou plaketu a v Německu ano

Ekologické plakety umožňující vjezd do německých měst sledují zejména množství pevných částic ve výfukových plynech. Ani částicový filtr však nemusí zaručit, že do nich budete se svým vozem vpuštěni.

Takový dojem má jeden čtenář z Prahy. Vzhledem ke své práci musí velice často cestovat do Německa. K těmto účelům používá původní C5 s motorem Citroën 2.2 HDi z roku 2001. Právě tento vůz s uvedenou pohonnou jednotkou mohl být od samého začátku produkce vybaven filtrem pevných částic, stejně jako sesterský Peugeot 607.

Je to i případ konkrétního vozu. Přesto se snaha získat na vozidlo nejvyšší, tedy zelenou ekologickou plaketu nepodařila, ač dle tvrzení čtenáře ji takto vybavené a motorizované Citroëny C5 vyrobené ve stejném roce na západ od našich hranic normálně mají.

Abychom se o tom přesvědčili, prostudovali jsme nabídky s těmito vozy na německých inzertních serverech.

Proč tedy stejný vůz v Německu zelenou plaketu dostane a česká odpovědná místa mu ji odmítají vydat, respektive mu vydají namísto zelené jen žlutou?

Každý pes, jiná ves

Na základě čeho se tedy ekologické karty vydávají? Když přišel uváděný Citroën C5 v roce 2001 na český trh, prošel samozřejmě obvyklým homologačním cyklem jako každé jiné auto. Tehdy splňoval normu Euro 3, která v té době platila a v rámci níž byl také homologován.

Je jasné, že pokud by homologační cyklus absolvovala verze s příplatkovým filtrem pevných částic, splnil by takový vůz patrně v té době teprve připravovanou přísnější normu Euro 4. Stejný homologační cyklus ale tento vůz prodělal též v Německu.

„Metodika vydávání karet v Německu a u nás je odlišná. Zatímco pro tamního úředníka je směrodatný alfanumerický kód uvedený v levém horním rohu velkého technického průkazu, pro nás je při distribuci plaket důležitá emisní homologační směrnice ES, respektive předpis EHK," vysvětluje Petr Říha z české Dekry. „Kód v německém velkém technickém průkaze samozřejmě odpovídá směrnicím, avšak tohle v zásadě německé úředníky nezajímá. Pro ně je důležitý pouze a jen ten kód," dodává Říha.

Pokud je to tak, tak nás napadá jedno z velmi pravděpodobných vysvětlení. Tím, že česká prodejní místa ekologických plaket, jimiž jsou vybraná STK, sledují pouze homologační směrnici, přiřadí Citroënu C5 2.2 HDi vždy žlutou plaketu, jež odpovídá emisní normě Euro 3, v níž je vozidlo homologováno.

V Německu je již nějakou dobu běžné, že majitelé nechávají svá vozidla odborně upravit tak, aby dosáhla na minimálně o stupeň vyšší emisní normu. Auta jež z výroby plní Euro 1 jsou po úpravě schopná splnit Euro 2. Že je tato změna následně úředníky zohledněna a majitel vozidla z toho profituje, je jasné. Jinak by popsanou úpravu vozidla nepodstupoval.

Může to být i jinak

Vydávání ekologických plaket se tedy u nás řídí emisní homologací, které vždy přísluší určitá evropská emisní norma. Na první pohled stejná auta ale mohou mít různé plakety i z jiných důvodů. „Takové případy se v praxi skutečně stát mohou. Motorista laik se pak může cítit ošizen, avšak tak jednoduché to není. Vždy rozhoduje emisní homologace, ta může být na stejném typu vozu různá,“ vysvětluje Říha.

Příčin může být hned několik. Když se začne vozidlo vyrábět, homologuje se podle v té době platného předpisu. Model vozu je ale ve výrobě několik let. Za tu dobu se může stát, že se změní homologační předpis a výrobce jej již může využít. Vozidlo tak může být homologováno podle nového předpisu, ale vyráběno ještě podle starého. A pokud je v platnosti už jen nový homologační předpis, stále může probíhat doprodej vozidel vyrobených dříve, jejichž homologace proběhla ještě podle staršího předpisu. V každém případě se ale budou vozy lišit rokem výroby.

Omlazování i úředničina

O tom, jakou plaketu vozidlo nakonec obdrží, ale mohou rozhodovat i jiné aspekty. „Do roku 2001 bylo běžnou praxí, že při přihlašování vozidla byl uváděn do velkého technického průkazu emisní homologační předpis minimálně odpovídající normě Euro 2, a to i pokud vozidlo plnilo přísnější emisní normu. Tehdy totiž nikdo nepočítal s tím, že jednou budou emisní normy důležité pro vydávání ekologických plaket,“ vysvětluje Říha.

Problém může představovat také údaj o roku výroby, který se někdy může dost lišit od takzvaného data první registrace vozidla, která se uvádí u nás. Posledním, co může ovlivnit to, jakou emisní kartu uživatel na své vozidlo získá, je další český nešvar, jímž je záměrné omlazování vozidel. „Vozidlo po technické stránce vůbec nemusí odpovídat té legislativní,“ uzavírá celou věc Petr Říha.

Náhradní plaketa není

Ekologická plaketa je vydávána vždy na registrační značku vozidla. Pokud se přestěhujete z jednoho kraje do jiného, a tedy změníte registrační značku vozidla, musíte si pořídit plaketu novou. „Bohužel neumíme vydávat náhradní plakety, takže si ji při každé změně údajů musíte koupit znova. To stejné platí, pokud třeba rozbijete čelní sklo a plaketu zničíte,“ upozorňuje Říha. Plaketu lze zakoupit za 300 korun na vybraných stanicích technické kontroly.

Jaké jsou postihy

Pokud nemáte příslušnou platnou plaketu a vjedete do emisní zóny označené příslušnou dopravní značkou a chytí vás policie, hrozí vám pokuta. Z někdejších více než 1000 korun (40 eur) je to od května již přes 2000 korun (80 eur).

Jak koupit plaketu

Při koupi plakety musí žadatel předložit originál velkého technického průkazu motorového vozidla. Pokud je vlastníkem vozidla leasingová společnost a je zapsána ve velkém technickém průkazu, pak se předkládá buď originál průkazu, nebo stačí i kopie, jež nemusí být ani notářsky ověřena. K tomu je ale třeba ještě přinést osvědčení o registraci vozidla neboli malý technický průkaz.

Jak je to s ekologickými plaketami u nás

Ekologické plakety zatím v naší zemi nemáme, tedy pokud zůstaneme u osobních automobilů. Změna se očekává v příštím roce na základě účinnosti novely zákona o odpadech a vydaného vládního nařízení, jež je součástí zákona o odpadech vydávaného ministerstvem životního prostředí. Možná si někdo z vás vzpomene na polovinu 90. let, kdy měla auta s řízeným emisním systémem takzvanou kartu S1 nebo S2. Ty tehdy vydával výrobce na základě zákonného předpisu. Šlo o jakýsi primitivní předobraz ekologických plaket dávno před tím, než je zavedli v Německu.

Chybějící norma ve velkém technickém průkaze

A co když norma v našem velkém technickém průkaze chybí? „Ano, i to se může stát, a to zejména u vozidel dovezených před roky 1996 až 1997. Tehdy začal být údaj o emisní normě povinný. Pokud chybí, lze jej dopsat, samozřejmě za poplatek. Lze to ale vyřešit i přes importéra příslušné značky,“ osvětluje problematiku Petr Říha z Dekry.

Autor: Tomáš Dusil, Svět motorů