Prozkoumali jsme budoucnost parkování: Parkovací přesýpací hodiny
Vedle sofistikovaných systémů s čipy, kamerami, umělou inteligencí a různými čidly se nabízejí i jednodušší parkovací systémy. Když pomineme případ, že na chodníku stojí výběrčí, který ke každému dojde a vybere poplatek v hotovosti, nabízejí se třeba v Německu velmi rozšířené parkovací kotouče nebo v pár případech přesýpací hodiny.
Je to opravdu velká kuriozita. I když se radnice daných měst chlubí tím, jak jsou přesýpací hodiny populární, reálně je používá minimum řidičů. Jako suvenýr ale fungují skvěle a pro města, která se pro tento netradiční způsob hlídání parkovací doby rozhodla, šlo v době zavedení díky zájmu německých médií o výbornou reklamu. Malé přesýpací hodiny pro motoristy totiž budí pozornost médií, ať už se nakonec v praxi osvědčí, nebo ne. My jsme se vydali prozkoumat tuhle záležitost zblízka.
Přesýpací hodiny
Na sklo dveří řidiče pomocí přísavky upevníte zevnitř malé přesýpací hodiny a můžete si zaskočit do pekařství na bavorskou sekanou v housce. Tak to funguje například v Moosburgu an der Isar nedaleko Mnichova.
Přesýpací hodiny, které odměřují 15 minut, tady zavedli v roce 2018. Koupit se dají na několika místech v centru a stojí pět eur, tedy asi sto dvacet korun. Za pět let fungování tohoto systému se jich prodaly dva tisíce. Při naší návštěvě v Moosburgu jsme je ale neviděli na jediném autě. Důvodem může být přísavka na okno. Ta občas selže a časomíra spadne na zem.
Nám hodiny dokonce spadly hned po uzavření dveří. Naštěstí jsou z plexiskla, takže se nerozbily a písek z nich se nerozsypal na kobereček a sedadlo.
Podobný systém s přesýpacími hodinami mají i v Cloppenburgu v Dolním Sasku. Čtvrt hodiny parkování zdarma s přesýpacími hodinami nabízí i Crailsheim v Bádensku-Württembersku. O tři minuty méně bez placení poskytují hodiny v lázeňském městečku Bad Windsheim v Bavorsku. Ani tady jsme nikoho neviděli, že by je používal. Přesto se stejně jako v Moosburgu stále prodávají, a to jako zajímavý suvenýr. „Zpočátku šly na odbyt dobře, ale zájem o ně upadl, když jsme zavedli možnost placení parkovného mobilem,“ vysvětlil Světu motorů starosta města Bad Windsheim Jürgen Heckel.
Ministerský zákaz
Fallersleben, který je jednou ze čtvrtí Wolfsburgu, chtěl přesýpačky zavést taky. Tady ale zasáhlo spolkové ministerstvo dopravy a projekt zakázalo s tím, že tento způsob diskriminuje řidiče odjinud, kteří nejsou vybavení přesýpacími hodinami. S podobnými problémy se potýkali i na dalších místech, třeba ve městě Datteln v Severním Porýní-Vestfálsku
Ve Fallerslebenu i jinde nakonec zavedli pro krátkodobé parkování zdarma tzv. „Brötchentaste“ – houskovou klávesu. To je tlačítko na parkovacím automatu, které vydá bez placení lístek na 15 minut stání, což přesně vystačí na nákup housek v pekařství na náměstí.
A co na to Češi?
Brötchentaste ale najdeme nejen v Německu. Tuto funkci umějí i česká parkoviště. Něco podobného má třeba východočeská Přelouč. Tam je první hodina parkování zdarma. Řidič musí ale dojít k automatu, stisknout zelené tlačítko a vyzvednout lísteček, který ho opravňuje k šedesáti minutám bezplatného parkování. Další hodina je pak za deset korun. Kdo by chtěl ušetřit a podvádět, musel by jednou za hodinu jít pro nový lístek a doufat, že ho při tom nechytí městská policie.
Kotoučky se škrabkou
Nejjednodušším způsobem, jak ohlídat dobu strávenou na parkovišti, jsou staré dobré parkovací kotouče. V Německu jsou běžné, u nás se s nimi setkáme jen v některých městech. Třeba v Úvalech u Prahy nebo ve Žďáru nad Sázavou.
„Vyběhl jsem jen k bankomatu, a než jsem se vrátil, už stála u auta strážnice a pokutovala mě za to, že nemám kotouček,“ zlobí se řidič Vítek, který přijel do Žďáru na konferenci z Brandýsa nad Labem. Tam kotoučky nepoužívají, a tak žádný neměl. Zaplatil dvě stě korun za pět minut stání na parkovišti na náměstí, kde by mohl zůstat dvě hodiny zdarma. Jen by musel mít parkovací kotouč. „Myslím, že tam městská policie číhá na přespolní, kteří to neznají, a rozdává pokuty,“ zlobí se Vítek.
Třeba v Úvalech v okrese Praha-východ mají pro přespolní na sloupech veřejného osvětlení schránky, kde si každý může kotouček vzít zadarmo, dát si ho za okno a nemusí se bát pokuty.
Tisk a výrobu zaplatil zadavatel inzerce, parkovací hodiny jsou totiž zároveň reklamním předmětem jedné místní firmy.
Tyto kotoučky z Úval jsme si ale na cestu do Německa nevzali. Naši západní sousedé mají normou daný rozměr a barevné provedení hodin, kde reklama být nesmí. Můžou ale být z plastu a mít vroubky, aby se daly v zimě použít jako škrabka.
Podvodník s kotoučkem
V zemích, kde se s parkovacími hodinami setkáte všude, se prodávají i digitální. Zaparkujete, stisknete tlačítko, čas na displeji zamrzne a hodiny tak ukazují začátek parkování.
Existují i analogové kotoučky s malým motorkem nebo hodinovým strojkem. Kotouč se pořád otáčí, řidič by ale při zaparkování měl tento pohyb stiskem tlačítka zastavit. Když to neudělá, hodiny pořád jdou a čas se stále mění, takže při jedné kontrole strážník nic nepozná. Jestliže ale za dvacet minut jde okolo znovu a všimne si, že se čas posunul, může bystřejšímu kontrolorovi dojít, že je to podvod.
Příliš rychlé přesýpací hodiny
Přesýpací hodiny používali krátce i ve Wittenbergu. Zavedli je červnu 2021 a hned je zas zrušili. Výrobce totiž dodal nekvalitní hodiny – některé šly rychleji, jiné pomaleji. Odchylka mezi jednotlivými kusy dosahovala až pěti minut.
Správná míra kotoučku
Pořádkumilovní Němci mají na všechno předpisy. I na velikost parkovacích hodin. Ty musí mít 110 x 150 milimetrů, být modré barvy s bílými písmeny, čas na bílém kotoučku musí být rozdělen po půlhodinách a norma říká i to, jaký font písma se smí použít.