Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dakar 2018: Ohlasy v cíli

Michal Štěpanovský
Diskuze (5)
Extrémní čtyřicátý ročník legendárního Dakaru je u konce a tým MP Sports s českou vlajkou nad hlavou slaví fantastické sedmé místo v celkové klasifikaci kategorie automobilů!

Martin Prokop s Janem Tománkem se mohou také pyšnit neoficiálním titulem nejlepšího netovárního týmu a mít radost z vyrovnání nejlepšího českého výsledku na Dakaru v této kategorii.

Posádka v kabině Fordu Raptor F-150 EVO podala v poslední etapě kolem Córdoby se 166 měřenými kilometry soustředěný výkon a rozhodně neponechala nic náhodě, když zaznamenala sedmý nejlepší čas, kterým jen potvrdili sedmé místo celkově. Martin Prokop za poslední časovou kontrolou závodu sděloval své dojmy: „Jsem neskutečně šťastný, protože za těch čtrnáct dní se odehrála spousta věcí. Několikrát to vypadalo, že dál už ani nepojedeme, ale podařilo se nám dostat až sem do cíle. Splnili jsme náš cíl být do desátého místa a jsem rád, že to na nás jen nezbylo a hned od první etapy jsme desítku atakovali. Nikdo nám nedal nic zadarmo a celý tým se na výsledek neskutečně nadřel. Musím mu poděkovat za obrovské vypětí, práci po nocích a péči o nás s Jendou i Shreka (závodní vůz). Nesmím zapomenout ani na sponzory a partnery týmu a fantastické fanoušky. Jejich podporu jsme vnímali hlavně přes sociální sítě.“

Klymčiw všechny pozdravuje

Zdravotní stav motocyklisty Ondřeje Klymčiwa, který měl v úvodu Rallye Dakar vážnou nehodu, se i nadále zlepšuje. Český reprezentant má za sebou operaci zlomených obratlů i menší chirurgický zákrok, při kterém mu byl do plic zaveden drén.

„Ondrův stav se vyvíjí dobře. Původně měl jít na lumbálku, aby se uvolnila tekutina v zádech, ale nakonec nepůjde. Lékaři ho stále udržují pod anestetiky, ale vše by mělo být v pořádku a je dobře naladěn. Moc všechny pozdravuje a fanynky prý obzvlášť. Až mu vytáhnou plicní drén, bude to ještě lepší. Děkujeme za podporu,“ oznámila jeho manželka Tereza.

Macík a Brabec slaví úspěchy

Závodníci sedlčanského týmu Big Shock Racing v letošním náročném ročníku Rallye Dakar získali nejlepší česká umístění hned ve dvou kategoriích. Martin Macík, František Tomášek, Jan Mrkva a jejich liazka Franta vybojovali výbornou 5. pozici v poli kamionů, z poslední etapy mají dokonce 2. místo. Dakarský nováček Jan Brabec na husqvarně obsadil 39. pozici mezi motocykly.

Členové profesionálního týmu Big Shock Racing, během letošních šílených etap předvedli, jak podstatné je odhodlání, kvalitní zázemí a sehraná parta, jejíž členové se dokáží vzájemně podržet i v těch nejméně očekávaných situacích. A o ty na letošním Dakaru nebyla nouze. Všichni členové týmu, včetně šéfa Martina Macíka staršího, manažera Martina Pabišky, mechaniků a dalších spolupracovníků udělali pro společný cíl maximum možného a předváděli konstantně vyrovnané výkony, které je dovedly k jednoznačnému úspěchu.

Osmadvacetiletý český pilot Martin Macík za vydatné podpory navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvy získal v podmínkách nejnáročnějšího motoristického závodu na světě cenné místo. „Páté místo je perfektní. Jsme šťastní, i když to na nás zatím není moc vidět, protože jsme nevyspalí, unavení, ale spokojení. Bouchli jsme si šáňo, pogratulovali si s týmem. Je důležité, že stojíme v cíli, i když se občas zdál hodně vzdálený. Máme na kontě i pár super etapových umístění. Teď se těšíme, až sundáme kombinézy. Příští rok do toho jdeme zase. To je jasná věc,“ popisuje pocity v cíli Martin Macík a dodává: „Ale přiznám se, že teď už se zase těším zpět do reality. Domů, do Sedlčan, na rodinu.“

V poslední etapě dojela posádka žlutého kamionu Liaz do cíle jako druhá. Předchozí etapu přitom dokončili závodníci bez předního skla, jen s motorkářskými brýlemi na očích a ve tmě. Na své cestě závodem dokázali operativně řešit všechny těžkosti a závady, které jejich speciál Franta na drsné trati utrpěl. Nevzdali se ani v na první pohled ztracených situacích a závod vybojovali svým nasazením a pozitivní myslí. Martin Macík letos absolvoval svůj šestý Dakar, čtvrtý v roli pilota, dvakrát navigoval.

Jan Brabec, několikanásobný mistr České republiky v motokrosu, dojel do cíle svého prvního Dakaru na výborném celkovém 39. místě poté, co v závěrečné etapě vybojoval 39. pozici. Stal se tak nejlepším motorkářem v českých barvách. A to navzdory dvouhodinové penalizaci, kterou získal hned v první etapě za jeden neprojetý kontrolní bod. Ačkoliv byl „Brabčák“, letos na Dakaru nováčkem, zvládl ho s přehledem, do cíle úmorných etap dojížděl vždy s úsměvem a slovy „Jelo se mi výborně.“

Na trati ho potkala mnohá úskalí, pády, proražená nádrž, zničená spojka, navigační špeky nebo pochod s nepojízdnou motorkou do cíle etapy. Vždy si dokázal poradit a závod zdárně dokončit. Na letošním Dakaru zúročil také své dlouholeté motokrosové zkušenosti a vyplatila se mu i poctivá příprava na dálkové soutěže, které se věnoval celý rok před odjezdem do Jižní Ameriky. Svůj podíl na úspěchu má také Honzův táta Libor Brabec, který po celou dobu závodu pečoval o jeho závodní stroj. Svým výkonem Honza bodoval také mezi letošními dakarskými nováčky. „Já nemůžu porovnávat. Jsem tu poprvé. Ale jestli všichni říkají, že tohle byl jeden z nejtěžších Dakarů, tak mají asi pravdu. Byla to neskutečná jízda, kterou jsem si užíval, a jsem rád, že se mi podařilo dotáhnout ji až sem, do cíle. Napoprvé 39. místo, to je úspěch, se kterým jsem spokojený. Mám milion zážitků a můžu všem vzkázat, že Dakar je super. Pecková atmosféra, už rozumím, proč se sem všichni vracejí. Já budu muset taky. Myslím, že mám dobře našlápnuto na další roky a vím, že rychlost i nadšení tu je,“ říká vždy pozitivní Jan Brabec.

Kolomý přijel sám

Smutným hrdinou letošní Rallye Dakar se stal Martin Kolomý. Po ztrátě ze třetí etapy, kdy spadl na 23. místo, se rval dopředu a po předposlední etapě figuroval dokonce už na sedmé příčce. Když už se zdálo, že dotáhne svou misi úspěšně do konce, přišel problém. Po startu závěrečné speciálky se mu roztrhla kardanová hřídel a posádka byla nucena opravovat. Do cíle závěrečné etapy, která bývá vždy masivně obklopena diváky, přijel za deště do naprsto prázdných prostor jako úplně poslední závodník. Byl to smutný pohled na bojovníka, který se celou soutěž rval s jakoukoliv nepřízní. Především však dokázal dotáhnout Tatru do cíle.

„Po těch všech pekelných etapách byla ta poslední ještě větší peklo, protože na začátku nám únavou praskl kardanový kříž, který zřejmě nezvládl včerejší rozbíječky. Podařilo se nám to ale opravit a druhý peklo začalo, když jsme odstartovali. Zjistili jsme, že na trati už jsou všude domorodci a že trať je normálně otevřená pro veřejnost. Ještě do toho začalo pršet. Měli jsme tam docela prekérku, protože jsme měli na přejezd jen čtyři hodiny a vůbec jsme nevěděli, jak stíháme, musel jsem topit, co to šlo. Ale jsme v cíli, stihli jsme to a nevyřadili nás, takže dobrý,“ říkal Kolomý k poslední etapě.

„Pořadatelům se letošní Dakar povedl připravit parádně. Bylo to peklo na zemi, pro lidi, pro techniku. My ale máme obě Tatry v cíli, sice jsou na půl rozpadlý, ale dávali jsme to každý den dohromady. Chvíli se nám dařilo, pak zase ne. Byl to opravdu těžkej Dakar. Asi se nám chtěli pomstít. Říkám na rovinu, jsem rád, že jsem v cíli a bez zdravotní újmy,“ chválil Kolomý organizátory.

Druhý pilot týmu Tatra Buggyra Racing Martin Šoltys dojel do cíle při své premiérové účasti zdárně na dvanácté příčce. „Myslím si, že jsem to zvládl docela dobře. Neměli jsme žádný velký problém, nějakou krizovku, že bychom měli vyletět nebo někam spadnout. V paměti mi utkví asi celý Dakar, ale nejvíce určitě ty písečné duny. Ty byly pro mě to nejvíc, co jsem kdy viděl a zažil. Jsem nadšený, že jsme v cíli. Když jsem viděl, jak postupně vypadávaly ty hvězdy, ke kterým já několik let vzhlížel, tak jsem si říkal: To je zázrak, že ještě pořád jedeme. Jsem opravdu moc spokojený,“ hodnotil svůj první dakarský ročník Martin Šoltys.

Svůj šestadvacátý Dakar má úspěšně za sebou legendární navigátor Josef Kalina. „Obecně vzato, nemám žádné důvody ke stížnostem. Splnil jsem dva hlavní úkoly. Dotáhnout to s touto posádkou do konce, což byl ten nejhlavnější cíl. Ten druhý úkol byl spíše osobní. A to, abych to vydržel a svým věkem nic nepokazil. To se mi také podařilo. Takže se cítím úplně skvěle,“ řekl Josef Kalina v cíli poslední etapy.

A co k jubilejnímu ročníku řekl manažer Buggyry Jan Kalivoda. „Upřímně, jeli jsme sem s mnohem větším očekáváním. Jedenácté a dvanácté místo nebyl úplně ten hlavní cíl. Když se na to podívám zpětně, tak Martin Šoltys předvedl absolutně skvělý výkon. Opravdu překvapil nejen sebe, ale všechny kolem. Když jsme viděli ty etapy, které pro nás pořadatelé připravili, ať už to bylo dunový pole nebo extrémní úseky v Argentině, tak málo kdo z nás v tu chvíli věřil, že to Pepík Kalina s dvěma nováčkama zvládnou. Skončili na dvanáctém místě a myslím si, že z tohoto pohledu je to bezesporu obrovský úspěch,“ zhodnotil Kalivoda výkon druhé posádky.

Pokud jde o výkon Kolomého posádky, manažer uvedl: „Měl problémy ve třetí etapě, ale do konce Dakaru tu ztrátu pomalinku stahoval. Už se zdálo, že by mohl zasáhnout i do první pětky¨. Najednou v poslední etapě, která měla být jen jako dojížděcí, neodstartoval a kvůli poruše nabral další ztrátu. Mě to trochu mrzí za něj, ale po tom extrému co tady panoval, jak ten závod byl náročnej, tak máme obě dvě auta v cíli. Spousta favoritů takové štěstí neměla.“

Macháček prosí o Afriku

Závodníci projeli cílem letošní jubilejní 40. Dakarské rallye. Nejtěžší maratonskou soutěž dokončili tři jezdci z českého týmu Barth Racing. Matador na čtyřkolce Josef Macháček skončil v konečném hodnocení na 12. místě, jeho týmový kolega Zdeněk Tůma dojel celkově patnáctý. Pojedenácté dokončil Dakar také David Pabiška, 42. jezdec na motorce a třetí nejlepší v maratonské třídě. Do argentinského města Córdoba se nedostala posádka závodního fordu Boris Vaculík s navigátorem Martinem Plechatým a motocyklista Rudolf Lhotský.

Závěrečná etapa měla 120 kilometrů a jednalo se o smyčku u města Córdoba. „Netušil jsem, že poslední den bude možná nejtěžší ze všech. Chtěl jsem uhájit dvanáctou příčku před Polákem Kamilem Wisnewskim. Mezi námi bylo devět minut, o které jsme bojovali. Kamil to pojal drsně,“ popisoval Josef Macháček, který celých 120 kilometrů musel soupeře stíhat. „Měl jsem to pod kontrolou, akorát jsem musel jet za ním v prachu. Když jsme dojeli, byli jsme zavalení a měli prach kolem pusy. Jsem rád, že jsem nakonec místo uhájil.“

Pětinásobný vítěz Dakarské rallye skončil ve 14. etapě šestnáctý a pojistil si dvanáctou příčku. Pošesté se tak v pouštní soutěži dostal do cíle, celkem se zúčastnil patnácti Dakarů, z toho pětkrát se radoval z vítězství. „No, v letošním roce to není nejlepší desítka. I tak to není špatné. Klíčová byla bohužel dvouhodinová penalizace z první etapy. Od té doby jsem na výsledek nebyl tak soustředěný,“ dodal šedesátiletý jezdec na čtyřkolce, pro kterého byl letošní ročník náročný. „Pocitů je hodně. Pořadatel se snažil po předchozích výtkách, že se z dakarské rallye stává automobilová WRC, to udělat těžké. A to se mu podařilo.“

Ještě před startem Josef Macháček prohlašoval, že se určitě jedná o jeho poslední účast na této soutěži. Takovou informaci však oznámil i po loňském ročníku. Co má v plánu dál? „V současné době mám toto prohlášení – vraťme Dakar do Afriky a Fakar nechme Jižní Americe. Více se k tomu vyjádřím novinářům po příletu do Prahy,“ uvedl závodnický matador, který se podivoval nad tím, že se v letošním Dakaru zrušily dvě etapy. „Patrně se to nezvládalo organizačně. Ono vypustit samostatně tolik závodníků, vše zabezpečit personálně a pomocí vrtulníků, není opravdu lehké. Pořadatel si také myslel, že bude hodně odpadlíků, což zas tak nebylo. Některé etapy byly krásné, ty blátivé ale stály za nic.“

Zdeněk Tůma se dlouho držel na pozici nejlepšího českého jezdce na čtyřkolce. V 11. etapě ale utrpěl dvouhodinovou ztrátu, když měl technický problém s vybitou baterkou. „Tam jsem ztratil dvě hodiny času a psychicky mě to také trochu poznamenalo. Poté bylo nutné kličkovat mezi kamiony na rozbité trati, což bylo nebezpečné,“ dodal Tůma, který je v cíli klasifikován jako patnáctý nejlepší jezdec na čtyřkolce.

V poslední etapě dojel na 21. místě. „Je určitě skvělé, že jsem se dostal do cíle také přes technické problémy a náročnou trať. To je paráda,“ měl radost Tůma a připomněl: „Tomu se bude chtít věnovat také v letošním roce a uvidíme, jestli pojedu další rallye. Myslím, že Dakar v Jižní Americe zůstane, ale nevím, kam ji chce pořadatel posunout.“

Už pojedenácté dokončil David Pabiška náročný Dakar. „Jedno dojetí do cíle mi totiž nechtějí uznat. Tohoto ročníku se to však netýká,“ dodal s úsměvem Pabiška, který v závěrečné etapě v Argentině dojel na 36. příčce a celkově skončil dvaačtyřicátý. Nejvíce ho však těší jiné hodnocení, že se stal celkově třetím jezdcem ve třídě Maraton pro produkční motocykly. „To mě hrozně těší. Každý říká, že ten poslední Dakar byl nejtěžší. Já si myslím, že tohle byl opravdu nejnáročnější ročník na Jižní Americe. V některých letech bylo třeba více dun a písku, ale tak komplikovaná navigace nebyla snad nikdy,“ utvrdil Pabiška a hned vysvětlil, proč.

„V letošním ročníku nás nejdříve přivítaly gigantické duny v Peru, pak se přejelo do bahnité Bolívie, kde jsme se trápili ve vysokých nadmořských výškách. Argentina nám zase dala do těla kvůli feš-feši a velbloudí trávě,“ shrnul motocyklový jezdec z týmu Barth Racing, který v 10. etapě pomáhal do cíle se dostat dalšímu českému závodníkovi. Jak to vidí s budoucností dál? „Asi nadešel čas, abych předával zkušenosti, kterých mám z Dakaru dostatek. Uvidíme, co bude dál.“

Do cíle se naopak nedostal motocyklista Rudolf Lhotský, který musel po pádu v 5. etapě předčasně skončit. Jezdec se nabodl břichem o řídítka a doktoři mu další účast nedoporučili. Po srážce se soupeřem musela odstoupit posádka v závodním fordu Boris Vaculík a Martin Plechatý. „To vypadnutí nás mrzí. Jeli na Dakaru poprvé, dostali se i tak relativně daleko a mají náš obdiv. Stejně tak jsme byli smutní ze zranění Lhotského,“ bilancoval Michal Burkoň, šéf týmu Barth Racing.

Podle něho byl letošní Dakar hodně náročný. „Na druhou stranu si jezdci užili hodně písku. Myslím, že Dakar našel místo v Jižní Americe a těžce se bude přesunovat jinam. Nejlepší by bylo, kdyby se propojil ještě s Chile. Všichni jsme zdraví a v pohodě. Máme radost, že Dakar dokončil Josef Macháček.“ Tým Barth Racing se přesune do Prahy v úterý 23. ledna.

Nikdy to nevzdali

Tomáš Ouředníček a David Křípal úspěšně zakončili jubilejní 40. ročník Rallye Dakar, který je hodnocen jako jeden z nejtěžších v celé jeho historii tohoto prestižního závodu. Tým South Racing Central Europe zajel v poslední etapě 19. nejrychlejší čas a dovezl svůj Ford Ranger do cíle na celkové 33. pozici.

Čtyřiačtyřicet hodin jízdy téměř bez přestávky… Postup z úplně posledního místa… Uvíznutí v dunách s rozbitým startérem… Půlden závodu bez náhradních pneumatik… Ouředníček by si ani v nejodvážnějších snech nedokázal představit, že by jeho pátý Dakar mohl být ještě dobrodružnější než předchozí čtyři dohromady. S navigátorem Davidem Křípalem, který se Dakaru zúčastnil poprvé, zažili společně všechny vzestupy i pády tohoto maratónského závodu a často se pohybovali i na hranici ukončení účasti. Nikdy to nevzdali, nepřipustili si myšlenku, že by ze závodu odstoupili, ani tehdy, kdy se odstoupení jevilo jako jediné logické řešení. Nyní se jim konečně podařilo dosáhnout cílové pásky v Cordobě, po absolvování 119 měřených kilometrů poslední rychlostní zkoušky.

David Křípal se v cíli svého prvního Dakaru usmíval na celé kolo: „Být v cíli je fantastický pocit! Dnes jsme odstartovali výborně, předjeli jsme hodně aut, pak jsme ovšem museli jet 30 km v prachu před námi jedoucího CanAmu. Nebýt toho, mohli jsme zajet mnohem lepší čas, ale do cíle jsme dojeli a to je nejdůležitější. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nás celou dobu podporovali!“

Podobně mluví i pilot: „Jsme neskutečně šťastní! Povedlo se nám dokončit vůbec nejtěžší Dakar! Pro nás byl letošní ročník obzvlášť těžký, protože po většinu závodu jsme měli problémy s motorem, jejichž příčinu, vadnou lambda sondu, se podařilo odhalit až ke konci závodu. Do té doby jsme jenom přežívali, teprve poslední tři dny jsme mohli opravdu závodit. Uplynulé dva týdny se svými náročnými etapami prověřily jezdce i techniku až na dřeň, možná i dál, ale teď už jsme v cíli. Nedokážu ani popsat své pocity!" řekl Tomáš Ouředníček v cíli Rallye Dakar 2018.

Sainz a Peugeot triumfovali

Po 8793 kilometrech dun, horských průsmyků, kamenitých tratí a nebezpečí všeho druhu na území Peru, Bolívie a Argentiny získala posádka Carlos Sainz a Lucas Cruz pro Peugeot 3008DKR Maxi ve 40. Rallye Dakar velkolepé vítězství. Tento třetí po sobě následující triumf Peugeotu v nejnáročnější soutěži na světě odráží obchodní úspěch vozu Peugeot 3008 SUV, jenž byl zvolen „Autem roku 2017“.

Trasa 40. ročníku Dakaru se ukázala být obzvláště náročná po mechanické stránce. V průběhu téměř 9000 kilometrů vyhráli jezdci francouzského týmu sedm ze třinácti etap. Jedinými problémy, které vůz postihly, byly menší potíže s řazením.

„Pro mne to byla nesmírně obtížná soutěž. Je to nejspíš nejtěžší Dakar, jakého jsem se zúčastnil, a to včetně těch, co se jely v Africe. Organizátoři nám připravili skutečně náročnou trasu s tolika neskutečně obtížnými etapami. Dokonce i dvě etapy těsně před koncem byly neuvěřitelné a Peru bylo rovněž velmi náročné. Je samozřejmé, že s Lucasem cítíme velké uspokojení, že jsme tak těžkou soutěž vyhráli. A to samé platí pro celý tým Peugeotu, který v rámci celého programu odváděl fantastickou práci. Peugeot 3008 DKR Maxi je pravděpodobně nejlepším autem, jaké jsem kdy v maratónských soutěžích řídil. Děkuji všem, kteří nás v tomto projektu podporovali, a velké poděkování patří divizi Peugeot Sport,“prohlásil v cíli legendární El Matador.

Pro Peugeot to bylo vítězné loučení, protože v příštím ročníku Dakaru startovat nebude. Automobilka to uvedla už koncem loňského října. Odchod Peugeotu se očekával, neboť jeho zástupci nejsou spokojeni se změnami pravidel, která upravovala podmínky pro start vozů s pohonem zadní nápravy.

Kapitola úspěchů Peugeotu

Letošní vítězství Peugeotu završilo působivý seznam úspěchů značky na Dakaru, protože jde o sedmé vítězství z osmi startů!

1987: vítězství posádky Vatanen-Giroux (205 T16 Grand Raid)

1988: vítězství dvojice Kankkunen-Piironen (205 T16 Grand Raid)

1989: 1. a 2. místo posádek Vatanen-Berglund a Ickx-Tarin (oba 405 T16 Grand Raid)

1990: 1., 2. a 3. místo dosáhli Vatanen-Berglund (405 T16 Grand Raid), Waldegard-enouil (405 T16 Grand Raid) a Ambrosino-Baumgartner (205 T16 Grand Raid)

2016: Triumf posádky Peterhansel-Cottret (2008DKR)

2017: 1., 2. a 3. místo dvojic Peterhansel-Cottret, Loeb-Elena a Despres-Castera (všichni 3008DKR)

2018: Výhra Sainze a Cruze (3008DKR Maxi)

Michal Štěpanovský
Diskuze (5)
Avatar - praděda7
22. 1. 2018 20:05
Re: Podekovani
ano,.....bohužel je to tak....ach jo.... ;-\
22. 1. 2018 19:07
Re: Podekovani
Dakar je holt znacka
Avatar - wakantanka
22. 1. 2018 10:51
Re: Podekovani
Nechcem byť zlý, ale tohtoročné spravodajstvo z Dakaru boli len prepísané interview pozbierané poväčšinou z youtube. Autorské tam nevidím celkom nič. Keď mali pred rokom či dvoma redaktora priamo na mieste, tak vtedy to bolo obohatené aj o zákulisné info. Tohto roku nič. Dalo by sa povedať, že keď si si napríklad prečítal najprv jeden či viac článkov na idnes.cz, potom si to samé našiel tu v jednom. :-)
Avatar - praděda7
21. 1. 2018 23:19
Re: Podekovani
Souhlas! Jen si nemůžu pořád zvyknout, že závod se jmenuje Dakar, Dakar je v Africe a závod se teď pořádá v Jižní Americe....ach jo.... ;-\
21. 1. 2018 22:49
Podekovani
Veliky dik za reportaze z dakaru, bylo to opravdu hezky pocteni. Opravdu jsem mel pocit, ze ctu neco od opravdoveho novinare. A taky dik nasim zastupcum v dakaru, bylo o cem cist!