Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ředitel Ferrari dostal svatebním darem model 360 bez střechy

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Originální Ferrari 360 bez oken bylo poslední zakázkou šéfa Fiatu pro svého přítele a loajálního kolegu. Svatební dar nikdy nebyl napodoben a zůstává jediný na světě.

Když se Luca Cordero di Montezemolo v listopadu 1991 vrátil ke svému druhému působení ve Ferrari, přišel do známého prostředí jako prezident společnosti. První působení v Maranellu začínal v roce 1973 po odchodu z Fiatu, následovala krátkodobá pozice asistenta Enza Ferrariho a v brzkých 26 letech povýšil do vedení závodního oddělení. Stáj Scuderia Ferrari poté vyhrála v letech 1975 a 1976 tituly konstruktérů, přičemž Niki Lauda získal v roce 1975 korunu krále jezdců.

Během roku 1976 byl di Montezemolo povýšen do čela všech aktivit motoristického sportu rozrostlé skupiny Fiat Group. O rok později se zde stal senior manažerem, aby zastával řadu významných rolí ve firmě i mimo automobilovou branži. Po smrti Enza společnost Ferrari postrádala respektovaného kormidelníka vývoje firemní strategie a příkazem šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho se di Montezemolo ujal řízení dalších úspěchů maranellského impéria.

Během několika příštích let di Montezemolo transformoval rozvahu Ferrari a najal personál, který měl potenciál vrátit podnik na vrchol ve výrobě aut i v závodech Formule 1. Agnelli vnímal loajalitu nového ředitele a jako projev vděčnosti di Montezemolovi tajně objednal unikátní Ferrari 360 bez střechy.

Skalpovaná Barchetta se v srpnu 2000 stala projevem díku a zároveň svatebním darem pro skvělého člověka, zachránce a hlavně přítele. V době tajného zadání jednokusového prototypu do výroby Ferrari vyhrálo titul konstruktérů a celé období kolem roku 1999 znamenalo vrchol působení značky v královské třídě motoristického sportu. Suverénní působení Agnelli zažil, bohužel sběratelská verze 360 Barchetta byla poslední prosazenou zakázkou před jeho smrtí v lednu 2003.

Stříbrný roadster v laku Argento Nurburgring vznikl na podvozku číslo 120020. Odebrané prosklení nahradila kouřová průhledná clona odvádějící proudění vzduchu od posádky. Zakázkové úpravy pokračovaly za sedačkami, kde integrované bezpečnostní oblouky včetně větrné clony nahradily trojúhelníkové výstupy připomínající závodní vozy z 50. a 60. let. Vnější zbytek přísně limitovaného kabria zůstal věrný originálu od Pininfariny.

Sportovně střiženou kabinu pokrylo převážně látkové čalounění, Agnelli vybral krémový velur k potažení anatomických sedadel, spodní palubní desky a dveřních panelů. Černá kůže kontrastovala jen na přístrojové desce, u horní výplně dveří, dále na volantu a středovém tunelu, který byl proti sérii zkrácen.

Sériový osmiválcový motor Tipo F131B plněný atmosférickým sáním disponoval dvojitým vačkovým mechanismem s pěti ventily na válec, variabilním časováním ventilů a mazáním suchou vanou. Titanové ojnice doplnily, hlavy válců, blok a různé odlitky vyrobeny z lehké slitiny. Celkový objem 3,6 litru dával výkon 400 koní (294 kW) při 8500 ot./min, 373 Nm při 4750 ot./min. Doplňková výbava pohonu zahrnovala plochou klikovou hřídel a řízení motoru Bosch Motronic se škrticí klapkou drive-by-wire a výfukovým systémem s proměnným protitlakem.

Svatební překvapení Agnelli specifikoval včetně volitelné elektrohydraulické automatizované manuální převodovky, která byla dodána s pádly pod volantem. Převod probíhal přes jednolamelovou spojku napojenou na samosvorný diferenciál. Podvozek z extrudovaného hliníku formovalo nezávislé zavěšení, dvojitá příčná ramena, přední i zadní stabilizátory, vinuté pružiny a elektronicky řízené tlumiče Sachs proměnlivé pomocí jízdních režimů Sport nebo Normal.

Rychlejší jízdu snášely vrtané a ventilované brzdové kotouče krocené čtyřpístkovými třmeny na obou nápravách. Elektronické asistenty ABS a ASR reguloval právě zvolený jízdní režim a oboje berličky bylo možné úplně vypnout, což se nepředpokládalo u výstavní Barchetty. Majitel vůz pravděpodobně stále vlastní, ukázkové Ferrari zažije spíše záře reflektorů a klimatizovanou garáž než drcení italských okresek.

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Doporučujeme