Renovace světlometů: Dentální hygiena

Zažloutlé reflektory nejenže nepěkně vypadají, ale mají vliv i na výkon osvětlení. Snižují účinnost, negativně však ovlivňují také správný rozptyl záření. Celý problém spočívá v tom, že polykarbonátová světla jsou ošetřena ochrannou UV vrstvou. Ta vlivem abrazivního působení deště a soli či horkem popraská a následně zmatní. Vždyť se stačí podívat na prakticky jakoukoliv desetiletou ojetinu s trochu větším nájezdem – žlutý zákal postihuje většinu značek.

Je to už pár let, kdy jsme v čísle 46/2012 vyzkoušeli opravnou sadu. Tehdy jsme byli s výsledkem spokojeni. Jenže takový kit stojí i pětistovku.

Prý to však jde skoro zadarmo! Zkusili jsme vrátit reflektorům původní lesk zubní pastou. Právě tento postup doporučuje nejeden garážový kutil. Je to mýtus, nebo snadná cesta k opravě?

Praskliny ne

Desetiletý peugeot sice ujel pouhých sto tisíc kilometrů, světla už má přesto příšerná. Nejsou ani tak ostřílená zepředu, jak bývá zvykem u aut

s vyšším číslem na tachometru. Jejich rozměrné horní patro je však odřené z myčky a popraskané až hanba. V polykarbonátu si také všímáme drobných prasklinek. Poradí si s tím naše pasta za třicet korun, která slibuje ochranu před kazy, bělení, ale i svěží dech? Ještě než to vyzkoušíme, je třeba olepit okolní karoserii, abychom ji neodřeli. Část reflektoru také překrýváme samolepkou. Díky tomu snadno rozeznáme rozdíl mezi ošetřenou a neošetřenou částí.

To už se vzduchem line silná vůně mentolu. Za hesla „co je dobré pro zuby, musí být zdravé i pro světla“ nanášíme tenkou vrstvu a začínáme leštit. Nejprve drhneme tvrdým zubním kartáčkem, pak zkoušíme papírové utěrky. Jako nejvhodnější se však ukazuje obyčejný hadřík. Jestliže dřívější zubařské poučky říkaly, že optimální je čistit chrup dvě minuty, věřte, že tady budete času potřebovat násobně více. A to máme část světla překrytou. Po necelé čtvrthodince se rozhodujeme zjistit výsledek. Omýt místy zaschlou pastu je otrava. Pak už jen nastříkat na místo leštěnku a kroužit, dokud se světlo nebude blýskat. Po pravdě se k tomu moc nemá ani po nastříkání třetí vrstvy. Jaký bude rozdíl proti přelepené části? Po odlepení nálepky nás čeká zklamání – změna není téměř patrná.

Starší je lepší

Prvním neúspěchem se však nenecháváme odradit. Místo abychom pastu vrátili do koupelny, zkoušíme další světlomet. Tentokrát z naší redakční Dacie Logan, která urazila přes 400.000 km. Reflektor je pěkně matný po celé ploše, na rozdíl od toho v peugeotu na něm však nejsou hluboké prasklinky. Postup beze zbytku opakujeme. Kupodivu jsme tentokrát o poznání úspěšnější. Jasně, výsledek není zdaleka perfektní. Jenže před naším pokusem nebylo v některých místech vůbec vidět skrz svrchní vrstvu. To teď si prohlížíme žárovku i parabolu, byť menší škrábance zůstaly.

Dá se tedy říct, že jsme uspěli. Jenže je třeba upozornit na to, že výsledek by byl pouze dočasný. Po nějaké době totiž světlo opět zmatní. A jelikož není znovu chráněno UV vrstvou, lze očekávat, že k tomu dojde záhy. Ostatně i specializovaná firma, se kterou jsme světla renovovali minule, slibovala maximální životnost 3-5 let.

Dobrou zprávou ale je, že existuje ještě jedna možnost: originální oprava. Postup, kdy se brousí různými hrubostmi, je zpočátku stejný jako u neoriginálního řešení, byť se postupuje ve více krocích. „Pokud by se však světlo nechalo takto, po čase znovu zmatní. Z toho důvodu je potřeba znovu jej nastříkat proti působení UV záření. Ošetří se proto lakem, který se nejprve nechá deset minut zaschnout. Následně se půl hodiny vypaluje na 62 stupňů v lakýrnickém boxu. Díky tomu se UV ochrana rozlije po celém světle,“ popisuje technický instruktor Renaultu Petr Novotný. Potíž je v tom, že se světlo musí z vozu vymontovat a celý postup je časově dost náročný. Adekvátní oprava se tak často cenově vyrovná nákupu nového světlometu.

Zubní pastou tedy za určitých okolností světla skutečně rozleštit lze. Jenže jako dlouhodobou opravu to rozhodně brát nejde.

Postup renovace krok za krokem: Jak zlepšit stav poškozených světlometů? Vyzkoušeli jsme opravnou sadu zhruba za pět stokorun

1. Plochy okolo reflektoru zbavené mechanických nečistot se oblepují páskou. Je to kvůli tomu, aby při broušení světlometu nedošlo k poškození laku karoserie. Doporučujeme páskou nešetřit – vyjde to levněji než případná oprava laku.

2. Do hlavy vrtačky se upne držák kotouče se suchým zipem. Na něj se uchycuje patřičný disk se smirkovým papírem. Brousí se

ve třech krocích od největší zrnitosti po nejjemnější. Celkem se odstraní asi 0,2 až 0,3 mm podle míry poškození světlometu. Tomu je třeba přizpůsobit dobu broušení.

3. Nejhrubší, zlatý kotouč s označením P500 se používá na suché broušení. Odstraňuje se jím stará nefunkční UV vrstva. Při práci se použijí dva až tři kotoučky na jeden světlomet, protože se brusná plocha zanáší a zapéká zbroušeným materiálem. Průběžně se plocha otírá suchou utěrkou. Výsledkem je stejnoměrný mléčný vzhled světlometu, nenarušený ploškami původního UV laku ani krátery po odletujících kamíncích. Zejména ty musejí být vybroušeny docela.

4. Středně jemný, bílý kotouček s označením P800 je určen k dalšímu zjemnění a zprůhlednění plochy světlometu. Opět se brousí

nasucho a je lepší využít dva kotouče: první k základnímu jemnému broušení, druhý k doleštění. Znovu platí dát pozor na zapékání vybroušené hmoty do brusného kotouče! Obroušená plocha se otírá průběžně suchou utěrkou.

5. Na nejjemnější broušení, tentokrát mokré (namočit se musí jak plocha světlometu, tak i plocha kotoučku), se používá šedavý kotouček P3000 Trizact. Jeden vystačí na oba reflektory. Při leštění je třeba průběžně vymývat rozprašovačem obroušený materiál z brousicí plochy kotoučku i světlometu. Průběžně se broušené světlo utírá, poté se musí zase navlhčit, stejně jako brusná ploška kotouče. Po finálním utření je plastová plocha čistá a čirá. Broušení jednoho světlometu zabere zhruba 30 minut, v případě většího poškození i více. Vybroušená plocha musí být dokonale hladká a čirá, bez škrábanců a stop po úderech od odletujících kamínků. Pečlivost se vyplatí – kdyby na ploše zůstaly oděrky nebo jiná poškození, musí se celý proces opakovat. Polovina pasty z polštářku se nanese na molitanový kotouček a bez otáček vrtačky se tahy rovnoměrně rozetře na plochu světlometu. Zapnutím na malé otáčky se vytvoří pastový film po celé jeho ploše. Vysokými otáčkami s většími přítlakem na vrtačku – liniově zprava doleva – se pak leští až úplně dosucha. Pasta se vtírá do plochy, dokud úplně nezmizí. Případné zbytky pasty z hran a zákoutí se utřou suchou utěrkou a práce na jednom světlometu je hotova. Stejně se postupuje i u druhého.